Je to jen hra✔️

•25•

Strašně to bolelo, nebrečela jsem, ale tak moc to štípalo.
Když si toho všimli, tak přestali.
,,Nik, strašně se omlouvám, já jsem nechtěl... promiň." rychle se mi začal omlouvat. Oba dva stáli vedle mě, já byla na sebe naštvaná, že jsem vlastně šla.
,,Jsi jak malé dítě, vadí ti, když jsem s někým jiným než s tebou, ale tohle je můj život, tak si diktuj ten svůj a mně dej pokoj." řekla jsem Dylanovi naštvaně a vstala. ,,Nik-" začal Ben, ale já ho zastavila. ,,Raději půjdu. Možná jsem sem neměla chodit." řekla jsem a vydala jsem se rychlým krokem pryč.

***

Když jsem viděl, jak stojí vedle Nik, která jim něco řekla, a pak utekla, tak jsem se vyděsil a naštval.
,,Co se tu stalo? Kde šla Nik?!" zakřičel jsem na ty dva, když jsem k nim došel. Oni stáli jako sochy a dívali se na sebe vražednými pohledy.
,,Ještě jednou se ptám, kam šla Nik?!" křikl jsem opět.
,,Nevím, Briane. Je to jeho vina, neměl si začít!" řekl Dylan.
,,Jak moje? Nevím, kdo má tady evidentně problém!" řekl naštvaně Ben a Dylan se naštval ještě víc. Bože. Co teď? Jak ji mám najít.
,,Teď se uklidněte, a jestli se jí něco stane, oba vás vlastnoručně zabiju." zavrčel jsem na ně a oba dva se na mě vyděšeně podívali.

,,Co se teda stalo?" zeptal jsem se a vytahoval mobil.
,,On ji líbal." zavrčel na Bena Dylan a já jsem ztuhl.
,,Počkat, cože?" zarazil jsem se a zvedl zrak k Benovi.
,,Beztak to nechtěla." řekl Dylan a zatínal ruce v pěst. ,,Tak proč mi v tom nezabránila, ty debile?" vyjel po něm Ben.
,,Přestaňte!" řekl jsem naštvaně a vytočil číslo od Nik. Strašně jsem se bál, že se jí něco stane.

Nezvedala to. Tak jsem to zkusil podruhé a taky nic. ,,Kurva." řekl jsem. Podíval jsem se na ně a měl jsem takový vztek. ,,Proč jsi to udělal?" zeptal jsem se Bena skrz zaťaté zuby.
,,Helel já ji mám vážně rád. Nechci jí ublížit. Záleží mi na ní.
Nik je překrásná holka a-" nedořekl, protože dostal ránu od Dylana. ,,Uklidni se, Dylane. Pokud vím, tebe Nik nemůže vystát. A ty, příště se víc zamysli nad tím, co děláš. Teď ji nechte oba dva na pokoji." řekl jsem jim, odešel jsem si pro věci a hledat Nik.

***

Doběhla jsem domů s kapesníkem u nosu, rychle jsem si otevřela a běžela do pokoje. Ten kapesník byl celý nasáklý krví. Tak jsem ho hodila do koše a vzala si další. Ani se nedivím po takové ráně. Když jsem se podívala na mobil, byly tam 2 nepřijaté hovory od Briana. Tohle nedopadne dobře.
Zamířila jsem do koupelny, kde jsem si napustila vanu, sundala si oblečení, vlasy jsem si dala do drdolu a vlezla si do vany.

Bylo to tak uvolňující, když jsem byla až po krk ponořená ve vodě. Zavřela jsem oči a užívala si toho ticha. Nikdo tu nebyl, ani Dylan, ani Ben, prostě jen já a to, co mám nejraději, ticho.

Po nějakých 20 minutách jsem se rozhodla vylézt z vany. Osušila jsem se, oblékla se do pyžama a šla si vzít něco na jídlo. Nos mě bolel, ale už mi moc krev netekla a za to jsem byla ráda, ještě bych něco zašpinila. Měla jsem chuť na něco malého, tak jsem si vzala misku a do ní nasypala müsli.
Seděla jsem u stolu, dívala se do blba a ujídala z misky.

Po chvilce se otevřely dveře a dovnitř vešel Brian. Hned, když mě uviděl, se ke mně rozběhl a pevně mě objal.
,,Nik, proč nezvedáš mobil? Myslel jsem že se ti něco stalo." řekl a pořád mě svíral. ,,Promiň, já... já jsem v pořádku." odpověděla jsem a pořádně ho objala, ale začal mě bolet nos, tak jsem se odtáhla.

,,Který z těch dvou ti to udělal." zeptal se naštvaně a podíval se mi do očí. ,,To je dobrý, trochu to bolí, ale nic to není. Byla to nehoda." řekla jsem a odvrátila obličej. ,,Ptal jsem se kdo?" zeptal se znovu. ,,Chtěla jsem Dylana odstrčit a on mě praštil loktem." řekla jsem potichu. Brian se napjal a zatnul ruce v pěst. ,,Ani jednomu nic nedělej, byla to nehoda. Jsem v pořádku, vážně." rychle jsem dodala a položila jsem mu ruku na rameno. ,,Ale mohlo se to stát něco jiného... Mohlo to dopadnout jak tehdy, a to bych si neodpustil." řekl a já jsem ztuhla.

V tu chvíli jsem si to uvědomila. ,,Promiň." pošeptala jsem a se vzlyky ho objala.
„ Ne, ty promiň, neměl jsem tak vyjet.. jsem brácha na baterky." řekl potichu a já jen vydechla.
Neměla jsem sílu něco říkat a popravdě se mi ani nechtělo...
Po chvilce jsem se odtrhla a odešla nahoru, nejspíš něco ještě řekl, ale já ho nevnímala.
Lehla jsem si na postel a začala brečet. Opět...
Od té doby, co jsem tady, jde všechno od desíti k pěti a já to už nezvládám... Chci se vrátil zpátky a žít po staru, ale nejde to...
Rozhodla jsem se zavolat Andymu, kterého jsem dlouho neslyšela. Je teď jediný, co mi může alespoň trošku zvednout náladu jako vždy...

,,Haló? Doufám, že máš dobrý důvod, proč mě budíš." Rozespale řekl Andy, nad čímž se mi trochu zvedl koutek úst.
,,Ahoj Andy, promiň, nevěděla jsem, komu jinému zavolat." řekla jsem potichu a stekla mi slza po tváři. Vážně jsem tak ubohá, abych pořád brečela? To nejsem přece já...

,,Copak se stalo, zlato?" řekl vystrašeně. ,,Jde to tu od desíti k pěti. Ani nevíš, jak moc se chci vrátit zpátky, je toho na mě tady moc a cítím se jako největší slepice za to, jak tady teď bulím a vypadám jak nějaká mrtvola." řekla jsem zdlouhavě a oddechla si.

,,Co se tam děje? Nechceš přijet zpátky? Můžeš bydlet u mě, klidně ti vyklidím pár polic. No problema."
,,Bože, Andy." zasmála jsem se už jen kvůli té představě. ,,No co, stejně chci, aby ses vrátila." řekl a já se pousmála a setřela si slzy. ,,Určitě vás pojedu navštívit." řekla jsem a slyšela, jak si povzdechl.
,,Dobře, ale řekni vše, co se stalo." zeptal se a já se rozhodla mu říct vše o všech.

***

,,Cože? Vsadil se o tebe, to je hajzl. Myslím, že bych tě měl navštívit a rozbít mu hubu." řekl naštvaně, když jsem mu řekla o Dylanovi. ,,No, nevím, jestli.." ,,To bych udělal." řekl a já se zasmála. ,,Dobře." neodporovala jsem mu. ,,A ten, jak se jmenuje.... Ben. No, zdá se mi v pohodě." nadhodil Andy.
,,Andy... ty víš, že já prostě nemůžu." řekla jsem sklesle. ,,Nik, jednou se přes to musíš přenést. Vím, ublížilo ti to, ale prostě..... víš ne." opatrně řekl a já si povzdechla.
Možná má pravdu... Ale ještě si nejsem jistá..
,,No jo, ale už tě nebudu rušit, běž spát, já půjdu už taky. Dobrou." už jsem to chtěla ukončit, docela se mi chtělo spát. ,,Dobře, ale přemýšlej nad tím. Dobrou, zlato." řekl a já to vypla.

Lehla jsem si. ,,Budu nad tím přemýšlet, ale dnes už ne." řekla jsem si pro sebe a zavřela oči. Během pár minut jsem usla...