Je to jen hra✔️

•40•

Otevřela jsem oči a uviděla jsem bílé zdi. Jsem snad mrtvá?
Ne, jsem jen v nemocnici.
Co tu sakra...Jo aha, florbal...
,,Mami, je vzhůru." slyšela jsem povědomý hlas. Brian.
,,Bože, zlatíčko, jak ti je? Bolí tě něco? Není to špatně?" Vyhrkla na mě mamka a měřila si mě pohledem.
,,Klid mami, je mi fajn." řekla jsem. Ne, nebylo mi fajn. Pravda byla, že mě bolela hlava a to dost, a nohy. Co se stalo tak strašného,,že jsem zase tady? Jsem tu častěji než doma, řekla bych.
,,Dobrý den, Lorrenzovi." vešel do pokoje doktor. Když mě uviděl, trochu se usmál. Byl mladý a jsem si jistá,,že jsem ho tady ještě neviděla.
,,Dobrý den doktore, jak je na tom?" Ptala se mamka. Dělá jako bych umírala...
,,No to musím nejprve zjistit." zasmál se doktor.
Přistoupil ke mně, posvítil mi do očí, prohmatal mi nohy, což mega bolelo, ale co nadělám že? Pak si něco zapsal a obrátil se zpět na mě.
,,Nevím, jestli vás rodina informovala o vašem stavu, ale máte otřes mozku a přeražené nohy. Ten kdo vás praštil, měl nejspíše velkou sílu, protože vám protrhal kůži." svraštil obočí a pozoroval mě.
Nic jsem neříkala, jen sledovala, zatímco ostatní se na mě dívali, jako kdybych ale opravdu umírala. Co všem sakra je? No tak, jsem v nemocnici a co jako,mají to brát optimisticky jako já. Fajn, není dobrý být tady, ale co...
,,Kdy můžu jít domů?" Zeptala jsem se rychle. Nikdo nemá rád tyto pokoje a já nejsem výjimkou.
,,Stačí, když mi podepíšete pár papírů a můžete jít, ale příští týden musíme jít na kontrolu." mrkl na mě a odešel.

Po chvíli opět přišel, já podepsala potřebné papíry a konečně jsme šli domů. Nohy mě trochu bolely a hlava taky, ale díky bohu začínal víkend, to byla jediná moje záchrana.
Takže budu doma, žádná párty, žádný Dylan, jen v klidu budu odpočívat...
A možná budu hrát hry...
Hlavně ať se zase nenechám k něčemu přemluvit...bože ochraňuj mě před všemi a hlavně Dylanem.

,,Holčičko, vše v pořádku?" zeptala se mě ustaraně mamka a přerušila mé myšlenky. ,,Jasně, nikdy mi nebylo lépe." řekla jsem s falešným úsměvem a snažila se vyjít schody nahoru do pokoje. Nakonec jsem tam došla a zavřela za sebou dveře. Přišla jsem k posteli a plácla sebou do ní. Rychle jsem si vzala sluchátka + mobil a zapla si písničky. Zavřela jsem oči a zaposlouchal jsem se do nich.
Potichu pro sebe jsem si začala zpívat.

Waiting for the time to pass you by
Hope the winds of change will change your mind
I could give a thousand reasons why
And I know you and you've got to

Make it on your own but, we don't have to grow up, we can stay forever young
Living on my sofa, drinking rum and cola, underneath the rising sun
I could give a thousand reasons why
But you're going and you know that

All you have to do is stay
A minute
Just take
Your time
The clock is ticking
So stay
All you have to do is wait
A second
Your hands, on mine
The clock is ticking
So stay

Najednou mi zavibroval mobil a přišla mi zpráva od Lory.

Zlato, jsi v pořádku? Jak ti je?

Musela jsem se usmát a rychle jsem ji odpověděla.

- Jasně, že jsem ;) jen mě bolí nohy a hlava, ale to bude v pohodě.

Já bych Tamaru v tu chvíli nejraději tou florbalkou vzala po hlavě

- Se ti ani nedivím

No jo, bohužel takové máme holky ve škole.

- Co se vlastně stalo potom?

Všichni běželi za tebou, neuvěříš, ale Dylan si odtáhl Tamaru bokem a seřval ji za to :) měla jsi vidět ten její výraz

Sakra, na tu zprávu jsem čuměla asi 5 minut a nevěděla, co napsat. Dylan ji seřval kvůli mně?!

- Loro, nedělej si srandu, nemám na ni náladu.

Holka, já si ji nedělám, prosto to udělal
KVŮLI TOBĚ ! Musím končit, mám něco důležitého, tak pa❤

- jo, jasně, ahoj ❤

Bezva, teď se mu opravdu chci vyhýbat. Odložila jsem telefon a schovala se pod peřinu. Co mám teď dělat? Možná ale všechno moc prožívám, a když přijdu zase do školy, tak to bude při starém, ne?
Vážně jsi tak naivní, Nikito?
Bože, zabijte mě někdo nebo to udělám sama. ,,Nik?" slyším Briana ode dveří. ,,Copak, Briane." odpovím unaveně. Unavená jsem sice nebyla, ale znáte tu lenost... ,,Budu dneska celý den doma, tak nechceš si zahrát třeba PlayStation nebo se podívat na nějaké horory?" viděla jsem ty jiskřičky v jeho očích a nemohla jsem nesouhlasit. ,,A co stihnout obojí?" uchechtla jsem se a uviděla mu na tváři lišácký úsměv. Je rozhodnuto.

Sešli jsme dolů a Brian všechno nachystal, divila jsem se, že se mu chtělo a nenechal mě ani se hnout. Musela jsem se prosto zasmát a on se na mě nechápavě podíval. ,,A co pizza?" zeptala jsem se. ,,Jdu ji objednat. Šunkovou a s kuřecími kousky, okay?" navrhl a já přikývla.

Pustili jsme se do PlayStationu a k tomu pustili hodně nahlas písničky. Mamka odešla k nějakým kamarádkám, takže byl klid a my válčili s autama. ,,Mám tě." řekla jsem soutěživě a předjela Briana. ,,Omyl, kočko, já mám tebe." Zasmál se a předjel mě. Nechala jsem ho chvíli být, protože jsme byli od cíle daleko, ale držela jsem se ho jako klíště. Až pak nastal ten zvrat, kdy jsem prudce přidala plyn, narazila do něj a nasadila turbo. YESSS babe. ,,Stále ses nepoučil, bratříčku." poslala jsem mu vzdušnou pusu a on do mě uraženě šťouchl.

,,Však počkej. Dělej tak, abych nezavolal Dylanovi. To by byl zase závod." začal se smát a já ztuhla, když ho zmínil. ,,To se opovaž." sykla jsem na něj. ,,Pustíme si ty filmy? Co jsi stáhl?" změnila jsem téma a zdá se, že se chytl. ,,Jojo, mám Texaský masakr, Chata v horách, Silend Hill, Kruhy, Zhasni a zemřeš, To, Všechno nejhorší, Země mrtvých a Pád do tmy. Co si dáme jako první?" zeptal se mě a já začal přemýšlet. ,,Třeba Silend Hill?" navrhla jsem a on přikývl. Já šla mezitím vyzvednout pizzu ke dveřím, a pak začal náš maraton hororů.

V polovině filmu byl Brian celkem vystrašený a snažil se to na sobě nezdát, ale bohužel mu to nevyšlo. Když tam byl lákající scénka, tak zaječel jako malá holka a já vybouchla v hurónský smích. Propálil mě pohledem a vrátil se zpátky k filmu. Když to skončilo, tak jsme pustili náhodný horor, protože jsme se nemohli rozhodnout a vyšlo to na Kruhy. Už jsem je viděla, ale je to úžasný film, i když bych ocenila, kdyby to bylo více strašidelnější. Skoro žádné lekající scénky a přišlo mi to spíše jako tragikomedie. Ale stejně...Je to úžasný film. Opět uběhla další hodina a byl skoro konec filmu, když se nějaký idiot rozhodl nám přivodit infarkt a zavolal nám. Jestli nevíte, proč infarkt, tak proto, že v tom filmu se lidi podívali na tu nahrávku a pak jim někdo zavolal a oznámil jim, že za sedm dní zemřou. Proto jsme se lekli.

Oba dva jsme se na sebe ve stejnou chvíli podívali a pak zvedli telefon, a kdo nám volal?