Je to jen hra✔️

•22•

Opět ten otravný budík, ale tentokrát zvonil nějak brzo. Vůbec se mi nechtělo vstávat. Nakonec jsem se přemohla a vyrazila do koupelny, abych si umyla obličej, když mi docvaklo, proč tak brzo.
Vždyť přijde Dylan, abych ho pěkně oblékla a nalíčila. To bude úžasné, aspoň si uvědomí, že si se mnou nemá zahrávat.

Nalíčila jsem se jako obvykle a potom jsem se rychle dostala ke skříni, kde jsem si vytáhla rifle s roztrženými koleny a crop top. Konečně jsem mohla zamířit do kuchyně, kde už byl brácha i mamka. ,,Dobré ráno. Jak to, že jsi vzhůru, Briane?" zeptala jsem se podezíravě. ,,Dobré, zlato," odpověděla
a dál se věnovala přípravě. ,,No já mám školu dříve, musíme ještě něco probrat," mrkl na mě a dojídal jídlo.

Z ledničky jsem si vytáhla jogurt a sedla si ke stolu na židli. Vzpomněla jsem si na včerejšek, jak Ben zpíval. Popravdě zpíval dobře...
Vlastně má super auto, vypadá úžasně a zpívá super. A potom jsem tu já, která jsem na něho zapomněla ..... Jak jsem jen mohla?!
,,Nad čím tak usilovně přemýšlíš?" zeptal se mě s pobavením Brian. ,,Cože?" nějak jsem nevnímala.
,,No, měla ses vidět, nejdříve se usmíváš, a pak že by ses nejradši zabila. Vážně výraz k nezaplacení," zasmál se Brian a já jen protočila očima. ,,To je jedno na něco jsem si jen vzpomněla," mávla jsem rukou. ,,Jak myslíš. Tak čau, už jdu," křik tak, aby slyšela i mamka, zvedl se od stolu, vzal si věci a už byl na odchodu, když v tom někdo zaklepal.

Brian otevřel dveře a já jen slyšela, jak se tam zdravili s Dylanem. ,,Čau, tak co jdeš se zkulturnit?" uchechtl se Brian a odešel.
,,Haha, moc vtipné," křikl na něho Dylan a vstoupil dovnitř. ,,Dobrý den," řekl slušně a pak přišel ke mně.
,,Dylane, jsi připraven na super den?" usmála jsem se na něho. ,,No, čau, už se těším, až to skončí," protočil očima.

,,Nik, už jdu do práce, tak ahoj. Ahoj, Dylane," řekla mamka a já se divila, že Dylana zná. ,,Nashledanou, paní Lorrenz," Před ní si hrál na slušňáka, jak strašné...
Jenom jsem kývla a zvedla se od stolu.
,,Tak pojď, teď tě udělám pěkným," zazubila jsem se a šla po schodech nahoru. Za sebou jsem slyšela Dylana, jak nadával a něco si říkal pro sebe.

Když jsme přišli do pokoje, tak jsem zamířila ke skříni a začala jsem hledat něco, co by mu moooc slušelo. Dylan si zatím lehl na postel, jako by byl doma a díval se po pokoji.
Co bych mu tak mohla dát?
Něco, co si všichni zapamatují...
,,Tady to mám," usmála jsem se a vytáhla crop top a sukni. Když jsem mu to ukázala, rychle se posadil a vytřeštil na mě oči.
,,Ne, to ne," rozhodně zakroutil hlavou.
Zazubila jsem se na něho. Pořád kroutil hlavou a ukazoval, že to si neoblékne. ,,Prohrál si, takže si oblékneš to, co ti dám a dělej," hodila jsem to po něm a on se neochotně začal převlékat. Otočila jsem se, ale docela mě zajímalo, jak vypadá bez trička, tak jsem se nenápadně podívala.
Wow, slušelo mu to a to břicho...
Měli jste to vidět měl hodně vypracované a ty svaly... Nesmím ale zapomenout, o co mu jde...

,,Už jsem. Tak co teď?" zeptal se a já se otočila, abych se podívala. Okamžitě jsem se začala smát. ,,Jsi vážně k sežrání. Možná by si tak mohl chodit častěji. Teď ještě nalíčit," řekla jsem mezi smíchem.
,,Haha, moc vtipné, tak dělej, ať to mám za sebou," zašklebil se na mě. Když jsem se uklidnila, tak jsem si přinesla z koupelny vše potřebné pro líčení a pustila se do toho.

,,No tak, nevrť se, jinak nikam nepůjdeš," řekla jsem mu naštvaně.
,,Nechápu, jak to můžete vydržet," stěžoval si Dylan a opět si poposedl.
,,Ještě jednou se pohneš, tak tě tou řasenku píchnu do oka," okřikla jsem ho. Po pěti minutách jsem to vše dodělala. ,,Bezva, už to je hotové, můžeš se na sebe podívat," usmála jsem se a ukázala na zrcadlo.