Je to jen hra✔️

•1•

Jdu naposledy do školy. Naposledy projdu dveřmi naší školy a rozloučím se se všemi. Všichni mi strašně moc budou chybět. Nevím, jak to dám bez svých přátel. Bez nejvíc ukecaného člověka Ketty, nejvtipnějšího kámoše Andyho (Andrease), nejhodnější Holly a dalších, ale tito tři jsou moje rodina. Byli moje záchrana, byli můj nový začátek...

„Niky!! Jsme tady!" slyšela jsem za sebou povědomý hlas Ketty smějící se od ucha k uchu.
Nikdo z nich ještě neví, že se stěhuju na druhý konec planety do Austrálie...
„Ahoj, lidi," jemně se na ně usměju a všechny pevně obejmu.
„Ale no taak, vždyť mě umačkáš," uchechtla se Kett a já se se smíchem odtáhla. „Sorry, lidi. Měla bych vám něco říct," sklopila jsem zrak a zadržovala slzy. „Copak? Povídej," ustaraně mě pohladil Andy po zádech.
„No, kde začít... Před pár dny mi rodiče oznámili, že. . no... Stěhujeme se do Austrálie," vydala jsem ze sebe a už neudržela slzy. Všichni mě okamžitě objali a začali mě utěšovat kromě Holly, která se rozbrečela snad víc než já.

Dali jsme si ještě hromadné objetí, a pak se vydali do školy.

***

„Ahoj, Nik!" slyším z jedné strany.
„Ahoj, Niky," „Ahoj, Nikito, dneska ti to sekne," „Čau, krásko," a různé kraviny ze všech stran.
Nemůžu říct, že mi to nelichotí být oblíbená, ale někdy je to fakt otravné.

„Tak ahoj, Nik, uvidíme se, až zazvoní pak," objala mě Holly a Andy a šli do svojí mučící třídy.
Zhluboka jsem se nadechla a spolu s Ketty vešla do mojí učebny, kde už všichni seděli a mávali nám.

Sedla jsem si do poslední levice u okna a vedle mě Kett.
„Hele, posuň se, zabíráš moc místa," žduchala do mě, ale já si to nenechala líbit a ještě více se na ní natiskla.
„Jak já? To ty máš prdel jako kombajn," uchechtla jsem se a obě jsme vyprskly smíchy

„Dobrý den, třído, vidím , že sedíte, tak už tak zůstaňte, protože se mi fakt nechce se s vámi zdravit. Stejně to máte většina na háku, že ano, Lorenz?" řekla učitelka a já se na ni jen ušklíbla.
Bylo mi to jedno, co říkala. Byl to můj poslední den v této mučírně a chci si ho vychutnat.

Hodina probíhala jako obvykle pomalu, takže jsem se nudila a vymýšlela nějaké kraviny, co bych mohla udělat. Mám nápad!
Bleskl mi hlavou úžasný nápad, jak nasrat učitelku, a přitom se dobře pobavit, aniž bych dostala nějaký trest.

Konečně zazvonilo a já se s Kett vydala hned na záchody.
„Hej, já mám luxusní nápad a ty mi pomůžeš, okay?" zazubila jsem se a vzala asi tři rolky toaleťáku. No a co, stejně je většina lidí na této škole beztak nepoužívá, tak škoda nebude ne?

„Fajn, co chceš s tím toaleťákem dělat?" zvědavá, jako vždy. Nemůžu jí to vymlouvat... Jsem stejná.
„Uvidíš, pojď, jdeme do třídy," nechala jsem ji dál napínat a namířily si to přímo do učebny k učitelskému stolu.
„Asi víš, co chci udělat, tak se pusť do práce," mrkla jsem na ni a společně jsme začaly motat učitelský stůl horou toaleťáků.
„Hej.. Ehm... Leo, běž hlídat, ať nejde úča!" křikla jsem po spolužákovi, který spiklenecky kývl a šel hlídat ke dveřím.

Musím říct, že se mi naše dílo s Kett povedlo.
Stůl byl zamaskovaný k nepoznání a to byl účel. Jako třešničku na dortu jsem stůl polila džusem od jedné holky, co jí ležel na stole a odešla si spokojeně sednout.

Ooouuu... Prostě škoda, že nemáte tu čest vidět učitelčin naštvaný výraz... Neubránila jsem se smíchu a začala se smát na plné obrátky, stejně jako celá třída.
„Kdo to udělal?!" přeměřila si všechny pohledem a skončila u mě.
„Já jsem v tom nevinně, fakt," zvedla jsem ruce do obranného gesta a zkoušela udržet smích. Probodávala mě očima a já se jen nevinně usmála.
Kdyby pohledy uměly zabíjet, tak jsem stoprocentně mrtvá už asi miliónkrát a toto ještě ulehčuju.