•33•

4.8K 192 0
                                    


Opět jsem nemohla večer usnout, převalovala jsem se z boku na bok.
Nakonec jsem si cca 3:00 ráno dala do uší sluchátka a pustila si písničky.
Jenže asi po hodině jsem uslyšela ránu, tak jsem zastavila písničky a šla se podívat dolů. Nevěděla jsem, co mám čekat, a kdo to je, ale jak už jsem byla u posledních pár schodů, tak jsem uviděla Briana. ,,Můžeš mi říct, co děláš ve čtyři ráno v kuchyni?" zeptala jsem se ho.
,,Chtěl jsem si vzít skleničku." řekl a já hned poznala, že je opilý. ,,To by si neměl ale otevírat skříňku s hrnci." odpověděla jsem mu a uchechtla se. Jen se opřel o kuchyňskou linku a já šla za ním.

,,Ty ses pěkně zlil. S kým jsi byl?" zeptala jsem se ho, i když jsem asi tušila, s kým...
,,Ne nejsem, pil jsem jen trošku, Dylan pil víc." usmál se a já protočila očima.
,,A víš, že je zítra škola, bude ti blbě a..." nedořekla jsem, protože mi skočil do řeči. ,,Hele, nejsi moje máma a mně není pět." a pak ještě dodal ,,Řekl mi, že tě má rád, a že jsi sexy..." začal se smát a zapotácel se. Malém by spadl, kdybych ho nechytila.
,,A ty mu to věříš?" řekla jsem ledabyle ,,Pojď, půjdu tě odvést do pokoje." dodala jsem a tahala ho nahoru do schodů.
V pokoji jsem ho posadila na postel a šla mu pro vodu s práškem, aby mu to zmírnilo to jeho bolest hlavy, co bude mít. Jen co jsem přišla do jeho pokoje, Brian už spokojeně oddychoval. Nad tím jsem se musela usmát a opět jsem šla do mého pokoje.

No spát se mi nechtělo, tak jsem si vytáhla sešit do dějáku a začala se učit, protože jsem si chtěla opravit tu posranou písemku. Učila jsem se tak dlouho, než jsem se podívala na mobil, kde mi hodiny ukazovaly 5:24.
Protože jsem nespala, tak jsem se zvedla a šla si udělá hodně silnou kávu, abych ve škole vydržela.
Při jednom jsem se i najedla.

Poté jsem si zalezla do pokoje a sedla si do židle. ,,Tak je 7:03, mohla bych se jít trochu zkulturnit." řekla jsem si pro sebe. Ještě chvíli jsme seděla, ale pak jsem se zvedla a zamířila do koupelny.
Musela jsem zakrýt ty kruhy pod očima z toho, že jsem asi už dva dny nespala, potom jsem si dala jako vždy řasenku.

Ve skříni jsem vyhrabala rifle, tričko a mikinu s kapucí. ,,Chci, aby vše bylo jako předtím." povzdechla jsem si, když jsem se podívala na sebe do zrcadla.
Vypadala jsem jako mrtvola a ke všemu ještě jsem byla nevyspaná, kvůli mým blbým nočním můrám.
Další důvod byl Dylan...
Už pořádně nevím, co si o něm myslet. Jednou je takový a podruhé jiný. A ještě přede mnou něco skrývá.
,,Ach, nesnáším to." povzdechla jsem si.
Vzala jsem si věci a šla se podívat na Briana. Po otevření dveří jsem ho viděla, jak leží v posteli, ale nespí.
,,Dobré ráno, jak ti je?" zeptala jsem se ho, když si mě všiml. Místo odpovědi vyběhl z postele rovnou do koupelny.
,,Nic moc asi. Já už jedu, tak ahoj a užij si to." uchechtla jsem se a vyšla z pokoje.

,,Ahoj, už jdu, tak čau odpoledne." křikla jen na mámu, rychle se oblékla a vyšla.
Dneska jsem šla pěšky, i když už se ochladilo a foukal slabý vítr.
Dala jsem si sluchátka do uší a trochu zrychlila krok. Už při cestě do školy se mi zavíraly oči. Ani ta káva mi vůbec nepomohla, takže si musím dát bacha abych neusla a koupím si kávu ve škole v automatu. Když už jsem se blížila ke škole, tak jsem si jen povzdechla, protože jsem viděla už z dálky Dylana. ,,Tak dnes se snažit neusnout, dávat pozor a ignorovat Dylana." řekla jsem, protože jsem na něho neměla vůbec, ale vůbec náladu.

Po příchodu do třídy jsem si sedla a položila si hlavu na lavici. Poslouchala jsem, jak přicházejí spolužáci a čekala, až zazvoní na hodinu.

,,Ahoj, Nik!" křikla na mě Lora a já se otočila tím směrem, odkud šla.
,,Ahoj." řekla jsem a pokusila se o úsměv. Když přišla k lavici, tak si sedla vedle mě a nachystala si věci.
,,Vůbec to neumím, co ty?" zeptala se mě. Zrovna měl být dějepis a já byla připravena se nechat vyzkoušet a opravit si známku. ,,Já jo, nechám se vyvolat, tak se to ani neuč." mrkla jsem na ni. Viděla jsem, jak se jí ulevilo a široce se usmála. ,,Vážně? Ty jsi poklad." řekla a objala mě. ,,Já vím." zamumlala jsem a obě jsme se začaly smát...

Když zazvonilo, tak už ve třídě byli všichni i Dylan. Teda až na Chloe, která byla u doktora.
Do třídy vešel učitel my se s ním pozdravili a zase se posadili.
,,Chce být někdo zkoušený?" hned na začátek se zeptal, a já si všimla, jak všichni rychle začali listovat v sešitech.
,,Já." zvedla jsem ruku a všichni se na mě podívali. Učitel na mě kývl, ať teda jdu k tabuli. Zvedla jsem se a všichni si oddychli.

Samozřejmě to bylo lehké, vše jsem věděla, a tak jsem dostala za 1.
Zbytek hodiny jsme si psali zápis a bavili se o těch blbostech okolo toho všeho. Když v tom najednou konečně zazvonilo a všichni se rychle vypařili.
---------

Další čtyři hodiny utekly v pohodě, ale chtělo se mi nesmírně moc spát. Dylanovi jsem se úspěšně vyhýbala.
Nechtěla jsem poslouchat ty jeho kecy.
Na řadě byla předposlední hodina a já se těšila, až budu pryč ze školy.
Stačilo vydržet 2 hodiny v téhle mučírně a mohla jsem domů, ale co se mi nestalo.

Během předposlední hodiny jsem si hlavu položila na ruce, které jsem měla na stole, a pomalu se mi zavřely oči a já jsem proti své vůli usla...
Běžím lesem, slyším kroky za sebou, běžím pryč, ale kroky mě dohánějí. Najednou mě svírají silné ruce a rty muže se mi otírají o krk, tvář a všude možně. Křičím, vyprošťuji se, ale nic nepomáhá.

,,Ne, ne ....nech mě..!" křičím, ale to už sen není, někdo na mě mluví a sahá na mě. Když otevřu oči, tak jsem si všimla, že brečím a jsem k mému neštěstí ve škole.
,,Nik, nikdo to nic nedělal. Vše je v pořádku." utěšuje mě Lora a dívá se na mě. ,,Slečno, to je po druhé, co se vám to stalo, měla byste někam zajít." řekla starostlivě učitelka. ,,Nepotřebuju to. Nic mi není." křikla jsem na ni a s brekem utekla ze třídy.
Běžela jsem ke svojí skříňce a sesunula se k zemi.
Hlavu jsem si dala do dlaní a brečela.
,,Proč? Proč?" říkala jsem si stále dokola a snažila se přestat brečet, ale nešlo to...

Po chvíli jsem uslyšela kroky, ale nepodívala jsme se, kdo to je.
Dotyčný se zastavil, dřepl si ke mně a začal mě hladit po vlasech.
Chvíli jsem to tak nechala, ale pak jsem se podívala, kdo to byl....

Je to jen hra✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat