WHY YOU?! (BTS fan fikce)

Soud

Jimin:

Snídali jsme s Jungkookem, bolela nás oba hlava po tom včerejším pití. Maya nám přichystala snídani a mi ji poslušně spořádali. Povídali jsme si s Jungkookem a vypadalo to, že nás včera večer vůbec neslyšel. „Už půjdu ok? V práci mám hodně věcí ještě zařídit. Jimine nezapomeň dnes mi poslali na email, že se máš dostavit na ten soud. Bohužel i s Mayou." řekl Jungkook a podíval se smutně směrem k ní. Maya jen sklopila hlavu a bylo vidět, že je nervozní. Vzal jsem Jungkooka za ramena a vyprovodil ho ven. „Díky za včerejšek, uvidíme se na svatbě." řekl jsem mu a potřásli jsme si ještě rukou a pak odešel. 

Maya stále stála v kuchyni v nervozitou v očích. „To dopadne s pořádku neboj." řekl jsem jí a přistoupil jsem k ní. Oddálila se o de mě. „Kdy tam máme přijít? Neměli by jsme se už chystat?" řekla jen. Podíval jsem se na email do mobilu a moc času nám nezbývalo. „Asi tak za hodinku už by jsme tam měli být." řekl jsem a ona mě obešla a vyrazila se chystat nahoru. „Ach jo, asi to bude trvat ještě dlouho co se s tím smíří." pošeptal jsem si a taky jsem se šel obléct.

Maya:

Za chvíli jsme byli připravení a vyjeli jsme autem směrem k soudu. Cesta byla normální, bez povídání, jen hudba. Jimin byl oblečený v krásném obleku a já ho tajně pozorovala. Ohromě mu to slušelo. A ještě jak sedí za volantem s jednou rukou na volantu. Bože opravdu sexy. Zahnala jsem myšlenky, když si všiml, že ho pozoruji.

Dorazili jsme v čas. Tae a Suga na druhé straně chodby koukali směrem k nám. Pak mě čekalo další překvapení. Přišli i moje a rodiče Jimina. Pozdravila jsem je. Matka a otec se mě ptali, jak nám to spolu klape a zda nedělám nějaké problémy. Byli na mě překvapivě milý, ale věděla jsem že je to jen před Jiminem. Pak nás zavolali do soudí síně a posadili jsme se na křesla. Jimin si sedl za velký stůl s právníkem naproti Sugovi. A já jako svědek jsem seděla vedle Taeho. Soudkyně se posadila a dala nám ostatním taky povel, aby jsme se posadili. Dívala jsem se celou dobu do země, když soudkyně znovu popisovala situaci, kterou ji napovídal Suga. Udělal z toho úplnou pohádku ani nezmínil zbraň. Byla jsem vytočená. Pak jsem cítila něčí ruku na mojí. Vzhlédla jsem a Tae mě držel za ruku. „Proč jsi to udělala? Proč to musí být zrovna on?" zašeptal. Neodpověděla jsem, protože ho soudkyně zavolala, aby šel svědčit. Řekl svoji verzi příběhu, tak jak to měl od Sugy nařízené, byla jsem překvapená jak to měli spolu nacvičené, ani jedna chybička v jejich vymyšlené pohádce. Vzájemně se doplňovali a soudkyně neměla žádné pochyby. Jimin samozřejmě protestoval, ale soudkyně ho umlčela, že na něj přijde řada.

Pak ho tedy vyslechli. Jimin řekl všechno do detailů, přesně a pravdivě, jak to bylo. Neodvážila jsem se na něj podíval. „Nemusíš si ho vzít, stačí se zapojit do našeho příběhu a já se postarám, aby skončil za mřížemi. Mayo. Jimina si nemusíš brát, jen budeš muset trošku lhát, ale co?" pošeptal mi Tae a já byla zaskočená. Podívala jsem se na stále mluvícího Jimina. Jeho tvář plnou obav, jak všechno soudkyni vysvětloval ani netušil, že mě tady Tae snaží nabádat, abych lhala a zbavila se ho. Ano byla jsem stále naštvaná, za ten včerejšek. Možná otěhotním, ale co to dítě? Musí mít otce a navíc bych měla přestat skrývat své city. Snažit se ho více poznat. Začala jsem si uvědomovat, že nějaké city vůči němu mám ať chci nebo ne.

Soudkyně mě vrátila zpátky do reality, když vyvolala moje jméno. Vstala jsem a přesunula se dopředu za pultík. Suga se na mě díval a Jimin taky. Sklopila jsem oči a přísahala, že budu mluvit jen pravdu. „Tak Mayo. Můžu vám tak říkat?" přikývla jsem. „Řekněte nám všechno, co se v té restauraci stalo." Neváhala jsem a všechno jsem vyklopila. Vypustila jsem Sugu, který na mě křičel a byl zadržen policistou, když se snažil ke mě běžet. „Jsi mrcha Mayo! Proč bráníš toho hajzla! Dám ti takovou šanci, aby sis ho nemusela brát a ty ji promarníš!" křičel Suga a policie ho odvedla stále držela. Pak ho soudkyně umlčela a naštvaně si sedl. Po té co jsem jí všechno vysvětlila vyptávala se mě ještě na pár otázek. Na některé jsem neznala odpověď, jako třeba.„Kam zmizela ta zbraň o které mluvíte? A kdo je Elle?" Byla jsem v koncích, takhle se zdálo, že náš příběh měl díry, a za to ten jejich byl bez chyby. Pak mě soudkyně poděkovala a já se posadila zpět. Jimin se na mě usmál. 

Po další chvíli čekání přišla soudkyně s rozsudkem. Všichni jsme se postavili. „Podle důkazů a výpovědí shlédáváme..." nedořekla to. Do místnosti totiž vtrhla jedna dívka. Byla to Elle. Všichni se k ní otočili. Policie ji přivedla před soudkyni a ta jí řekla jméno a že přišla svědčit. Byla jsem překvapená. Soudkyně ji nechala a Elle ji všechno řekla. Přesně jak to bylo. Vzdychla jsem radostí. Za to Suga byl naštvaný a když se pokusil zase vystartovat po Elle, jako předtím po mě policie ho tentokrát už vyvedla. 

Nakonec to všechno skončilo šťastně. Soudkyně změnila rozsudek a shledala Sugu vinným. Jimin mě pak rychle vytáhl ze soudní síně a objal mě. Tae se u nás zatavil. „Moc se neraduj Jimine. Tohle byl teprve začátek. Boj teprve začíná." a s těmi slovy vyšel ven. Moje srdce silně bušilo z toho jak jsem byla šťastná. Rodiče nám taky pogratulovali a pozvali nás na oběd. Vůbec jsem nechtěla, protože jsem chtěla být teď s Jiminem sama, ale Jimin zase souhlasil aniž by se mě zeptal. „Dobře budeme vás čekat tedy za hodinku u nás." řekl jeho otec a rozloučili jsme se všichni.