WHY YOU?! (BTS fan fikce)

Slova

Jimin:

Řítil jsem se v autě tmou, po silnici. Koukal jsem kolem sebe a přemýšlel, kde by mohla být. Sakra měl jsem ji hlídat, měl jsem najít někoho, kdo by mě ji pomohl hlídat, pomohl by mi ji usměrnit. Sakra! A praštil jsem do volantu. Přece nemohla utéct tak daleko? Ale co když neutíkala po silnici? Že by nebyla takhle blbá? Tak musela běžet do toho lesa...ach jo Mayo, proč tohle děláš? A najednou mě z myšlenek vysvobodil Rapmon, který mi volal na mobil. Hned jsem to zvedl. „Ano?"

„Je zpátky. Maya je tady, přivedl ji Tae." 

„Super, tak to je dobrá zpráva." oddychl jsem si a Rapmon se smál. „Co ti přijde vtipný?"

„Já jen, že máš oni najednou takovou starost."

„Hej, kdyby se ztratila, víš co by mi její rodiče udělali? Nemám o ni starost." řekl jsem mu, ale vnitru jsem opravdu cítil, že jsem měl o ni starost. Co to se mnou zase je? „Řekni mu, že mu dám odměnu, za to, že ji našel. Dám mu peněz kolik chce. Ok?"

„Dobře, řeknu mu to, ale nesnaž se nic zastírat, znám tě moc dobře kamaráde. Tahle holka s tebou něco dělá." řekl a smál se a já to naštvaně položil. Měl pravdu zná mě až moc dobře. Otočil jsem auto a jel zpátky domů.

Maya:

Tae mě rozvázal a já se naštvaně posadila na pohovku. Naproti mě stál Rapmon s Taem a pozorovali mě. „Nemůžete ji nechat bez dozoru, co když se zase pokusí utéct." řekl Tae a já naštvaně zkřížila ruce na prsou. „To si pište, že to zkusím znovu." řekla jsem a vyplázla na ně dětinsky jazyk. „A jak jsi ji vůbec našel Tae?" zeptal se Rapmon. „No najali mě její rodiče. Tušili, že se o něco takového pokusí. Ale je to těžké ji hlídat, když jsem nemohl jít dovnitř a musel jsem ji sledovat z venku."

„Ach tak? Hm, ale proč si za námi nepřišel, vždyť by jsme tě pustili dovnitř, pokud by jsi nám to řekl, jsme přece přátelé." a praštil ho přátelsky do ramene. Ale Tae se na něj neusmál. „Moc dobře víš, že by mě Jimin nenechal. Nenávidí, když se motám kolem jeho záležitostí."

„Ale já myslím, že už ti dávno odpustil." argumentoval Rapmon. Najednou praštili vchodové dveře a vešel Jimin. Byl očividně velmi naštvaný. „A hurá, konečně jsi dorazil." přivítal ho Rapmon, ale on se na něj ani nepodíval, díval se celou dobu na mě. Naštvaně ke mě přišel a chytil mě za ruku. A tím mě zvedl z pohovky aby se mi mohl dívat přímo do očí. „Co děláš?! To bolí!"Nepustil mě i když jsem se snažila z jeho sevření vymanit. 

„Mayo! Přestaň se mnou bojovat!" zakřičel Jimin hodně hlasitě a hrubě. V hlavě se mi vybavila vzpomínka na otce, když jsem byla malá. Byli jsme tehdy na rodinné dovolené. A já nechtěla trávit čas s tím otravným klukem, se kterým mě otec nutil kamarádit. Byl to Jimin. Tehdy jsem utekla, když jsem byla s Jiminem sama. Muselo ho to hodně ranit, když jsem se s ním nikdy nechtěla kamarádit a tak to na mě napráskal, vždycky otci řekl, že jsme si spolu užili legrace, i když jsem mu vždy utekla a prosila ho ať to na mě neřekne. Vždycky držel se mnou i za to, že jsem se s ním nechtěla kamarádit. Ale už ho to asi nebavilo mě vždy krýt a tak mu to řekl. Otec mě tehdy zmlátil jak žito a vždycky mi nadával. Když jsem se bránila vyslovit vždy tahle slova. „Mayo! Přestaň se mnou bojovat!" 

Vždycky mě ty slova přinutili přestat a jen přijmout bolest a teď ty slova řekl Jimin. Musel to jednou vidět, když mě otec mlátil. A to jsem já vždycky doufala, že on ho zastaví, přitom on za to všechno mohl. Přestala jsem automaticky bojovat se jeho sevřením a čekala, že mě uhodí, ale nic takového se nestalo. 

Místo toho mě vtáhl na jeho hruď a objal mě. „Proč jsi utekla?! Víš, co by se ti mohlo všechno stát?! Co by se stalo mě, kdyby jsi se ztratila a tvoji rodiče by mě zabili? Jsi tak paličatá." šeptal mi do ucha. Byla jsem jako přimrazená, nečekala jsem takovou reakci. „Aha.....hm, ale mě je jedno, co ti moji rodiče udělají. Já tu prostě s tebou nechci být." řekla jsem mu a on se ode mě konečně odtáhl. Jeho výraz se nezměnil. „Za to mi zaplatíš!" řekl a vyndal svou peněženku a vytáhl z ní několik bankovek. Podal je Taemu a on si je ale nevzal. „Nechci peníze Jimine." řekl Tae a Jimin se na něj stále nedíval. „Vezmi si je a jdi prosím." řekl Jimin, takže mu stále neodpustil ať se mezi nimi stalo cokoliv. Tae si je stále nebral a Jimin vzdychl. „A co chceš místo mých peněz? Moje auto?Moje..." nedořekl to Jimin. „Chci tvoji snoubenku." řekl Tae tak jednoduše. Jimin se na něj konečně podíval. A Rapmon taky vypadal velice překvapeně a byl připravený je od sebe odtrhnout, kdyby přišlo k boji.

 „Už zase? Proč se vždycky objevíš a chceš mi vzít vždycky to na čem mi záleží! Už jsi to udělal jednou a děláš to zase. A já myslel, že už jsi mi odpustil. Byla to jen práce a tak to v mojí a otcově firmě chodí. Musel jsem tě tehdy vyhodit. Chtěl jsem ti odpustit, za to, že jsi mi tehdy vzal ji...a ty už zase začínáš? Proč? Já za to nemohl." řekl Jimin. „Ale mohl jsi za to. Za to, že jsem ztratil práci, kvůli tobě jsem se nemohl postarat o svého otce! Odpustím ti, ty odpustíš mě, ale vezmu si Mayu sebou, stejně s tebou nechce být, uteče a já si ji nechám. Odjedu s ní. Takže stejně nemáš na vybranou." Vykulila jsem oči. „Ale vždyť tě najali moje rodiče? Proč by jsi se mnou utíkal?" řekla jsem. „Tvoji rodiče, by si příště měli více proklepávat lidi, které najmou dívenko." řekl a usmál se. Z jeho úsměvu jsem byla nervozní, vůbec toho člověka neznám, ale proč se mi zdá, že od ví o mě všechno. „Tak v tom případě vypadni! Protože Maya už nikdy neuteče a já ti ji nikdy nenechám! Vypadni!" křičel Jimin a Tae tedy vyrazil k východu. Ale ještě než odešel zastavil se u dveří. „Být váma dvěma nevěřil bych Jiminovi ani slovo. Rapmone nebude trvat dlouho a až tě nebude ve firmě potřebovat vykopne tě jako mě. A ty Mayo...budeš trpět ještě více, než když jsi byla u otce. Věř mi, Jimin je horší než tvůj otec, možná nepoužívá násilí, ale ví jak tahat za nitky, aby tě dostal kam chce on. Dělá to už od dětství pamatuješ?" řekl a to mě přinutilo se na něj podívat než odešel pryč z domu. Všichni jsme tam stáli v klidu já slyšela jak Jimin naštvaně dýchal. Pak ticho přerušil hluk rozbíjejícího se skleněného stolku, který Jimin převrhl.