WHY YOU?! (BTS fan fikce)

Útěk

Maya:

Ano občas se chovám jako dítě, ale tohle je situace, která mě natolik vyvedla z míry, že jsem se rozhodla vzít svůj život do vlastních rukou a utéct. Stejně už školu nenavštěvuji a živím se z penězí od rodičů. Měla bych už být dospělá a najít si nějakou práci, ale to potom, teď si něco půjčím na bydlení a pak to vrátím. Jakmile Parkovi konečně se svým synem Jiminem odešli, začala jsem se balit. Házela jsem do batohu několik oblečení aspoň na týden a pak jsem sebrala zbylé peníze, které mi matka dala na nové oblečení. 

Angela stála v rohu mého pokoje a nic neříkala. Jenže pak se situace zkomplikovala, do pokoje vpadl můj otec. „Co to vyvádíš! Snažíš se utéct od svých povinností, jako to vždycky děláš?!" křičel na mě a chytil mě pevně za ruku, abych přestala ve spěchu balit. „Pust mě! To není moje povinnost brát si nějakého blázna, který je pro tvoji firmu prospěšný! Vezmi si ho sám, ale já nepatřím té tvé firmě! Chci se postavit na vlastní nohy." a on se začal smát. „Ty? Že chceš žít sama a vydělávat si sama? Tak to určitě nezvládneš, vždyť nic nevíš o světě byznysu a obchodu, tak jak by sis mohla vydělávat. A navíc, už jen co jsi se narodila stala jsi se majetkem a zároveň součástí naší rodinné firmy, takže uděláš všechno co ti řeknu!" a dal mi facku, protože jsem se chystala něco říct na svoji obranu, ale pálení na tváři mě přinutilo mlčet. 

„Co to děláš otče? Nemyslíš, že už má moje sestra dost? To ti nestačí, že jsi zničil život svému prvnímu dítěti?" podívala jsem se za hlasem, byl to bratr, který se zdál už střízlivý. „Ty tady nemáš vůbec právo něco rozhodovat, já ti zařídil práci na celý život, placenou velmi dobře, aby jsi jednou měl vlastní rodinu se Zeyou a ty si  tady budeš stěžovat! A ještě se opíjet na tak důležité akci, jako je večeře s mými přáteli a klienty!" obořil se na něj otec, ale stále mě držel pevně za ruku, abych mu nikam neutekla. Věděla jsem, že si bratr také tehdy musel vzít Zeyu, ona není špatný člověk, ale k mému bratrovi se prostě nehodila ani k sobě nic necítili, ale dali si dohodu a pak se teda vzali. Ale doufala jsem, že mě čeká jiný osud, ale jak je vidět otec má rád věci pod kontrolou. Bratr se začal smát. Otec se na něj naštvaně podíval, jako by můj bratr byl blázen. „Se Zeynou už dávno nejsem, rozvedli jsme se a tajili jsme to před váma, zametli jsme to pod kobereček, aby si toho nikdo nevšimnul a jak je vidět podařilo se nám to." jeho slova mě zaskočila, takže můj bratr je teď asi mrtvej. Otec k němu vyběhl a chytil ho za sako. Přimáčkl ho ke zdi a mlátil s ním. „Nejsi můj syn, ty jsi parchant, který si dělá co chce, jsi alkoholik, který se nedá ovládat!" křičel otec a já se mezi tím snažila otce zastavit a sundat z bratra. Bratr se jen usmíval a nechal ať ho otec mlátí pěstí. Pak jsem ale za sebou uslyšela hlas. „Přestaň! To musíš všechno řešit násilím?" stála tam matka, druhá osoba, kterou jsem nechtěla ani vidět. Otec přestal a pustil bratra. Ten si utřel krev, která mu tekla  nosu a z roztrženého rtu a přišel ke mě. Vzal mě za ruku a vedl mě do pokoje, kde mi zabalil dobalil batoh a vyšli jsme ven. Matka na nás jen zírala a otec taky. „Beru svoji sestru pryč z tohohle pekla!" a chtěli jsme odejít, ale matka nás nastavila. „Chceš snad přijít o tu svou těhotnou přítelkyni?" můj bratr se zastavil a překvapeně se podíval na matku. „Ona je v bezpečí, neublížíte jí."

„Opravdu?" řekla matka a vytáhla mobil, vytočila číslo a pak ho položila bratrovy k uchu. „Prosím kde jsi? Můj dům obestoupili divní muži a nechtějí nás pustit ven. Co když mi něco udělají, co když něco udělají našemu dítěti!" slyšela jsem jak tam někdo brečel. „Neboj se, postarám se o to, budete obě v bezpečí zařídím aby odešli a nikdo ti neublížil." pak to bratr položil a dal mobil matce. „Správná volba, a teď vypadni, venku na tebe už čeká limuzína zaveze tě domů, a mi tvé přítelkyni a tomu nenarozenému dítěti neublížíme." Bratr se na mě omluvně podíval a vyběhl co nejrychleji ven. Chápala jsem ho, taky bych to udělala na jeho místě. Konečně našel někoho koho miluje a proč by se ho měl vzdát pro mě. Musím se s tímhle problémem poprat sama. Pak matka zavolala stále se krčící Angelu za dveřmi mého pokoje a nařídila jí ať mě hlídá, jinak si to odskáče. A pak mě zamknuli v pokoji. Neodvážila jsem se utéct, nemohla bych to Angele dělat, má taky děti a kdyby přišla o práci neuživila by je. Tak jsem si lehla na postel a zírala do stropu. Nic jiného mě nenapadalo.

Jimin:

Orgasmus přišel znovu a když jsem unaveně lehl na postel sundal jsem si kondom, začal jsem zase přemýšlet o Mayi. Holka, která byla ze mě úplně zničená těžce oddechovala a krčila se na kraji postele. Měla všude o de mě otlaky a sem tam škrábance až do krve. Bála se mě. „Můžeš už jít, ale jestli to někomu vyzradíš ty můj ptáčku, dostaneš další trest a to si piš, že skončíš v pytli na mrtvoly." vyděšeně vstala a oblékla se. Když konečně vypadla vzpomněl jsem si na dohodu s panem Blackem. Za týden bude svatba a Maya bude moje. Ale to nebylo jediné na čem jsme se domluvili. doporučil jsem, že by bylo dobré kdyby u mě ten týden bydlela, aby jsme si na sebe zvykli a více se seznámili, samozřejmě mi to sežrali i s navijákem. Už se těším až se to ona dozví, škoda, že u toho nebudu, moc rád bych viděl její naštvaný obličej.

Maya:

Ráno už tam Angela nestála a tak jsem se rozhodla jít vysprchovat. Pak jsem se oblékla a sešla dolů a hledala rodiče. Zdálo se, že tam nikdo není a tak jsem vyběhla k hlavním dveřím, ale jakmile jsem je otevřela stál tam securiťák a ptal se mě kam mám na mířeno. Odpověděla jsem, že nikam a zabouchla jsem dveře. Vyběhla jsem do kuchyně, kde se najednou objevila matka. „Dobré ráno, dnes mám pro tebe novinku." řekla a já se posadila na židli. „Co to bude tentokrát? Prodáte i moji ledvinu, protože vaše firma jednu potřebuje?" řekla jsem, ale matka se stále usmívala. Nikdy se nestávalo, že by měla tak dobrou náladu. Pak přišel otec a posadil se ke stolu. „Mám jí tu novinu říct já nebo to uděláš ty zlato?" řekla a otec si začal číst noviny. „Řekni jí to ty, nechci s ní mluvit dokud nebude po svatbě." a ani se na mě nepodíval. „Tak dobře. Dnes se stěhuješ za Parkem, budeš tam celý týden dokud nebude svatba. On si dokonce zrušil celý svůj pracovní rozvrh aby na tebe mohl celý týden dát pozor." řekla a usmála se a nalila mi do hrníčku čaj. Byl to falešný úsměv, který ona uměla skvěle. „To určitě, spíš mě tam posíláte, aby mě věznil u sebe v domě." řekla jsem a odstrčila jsem od sebe ten hnusný čaj. „Ale horší než s váma to tam asi nebude. Kdy odjíždím?" a v hlavě jsem si už plánovala útěk od toho blázna.