WHY YOU?! (BTS fan fikce)

Šaty

Jimin:

Vyspal jsem se dole na gauči. Pak jsem připravil snídani a Maya stále nedošla dolů. Tak jsem zabušil na dveře a konečně mi otevřela. Měla roztomile rozchloupané vlasy. Ani mě nepozdravila a šla se nasnídat. Já se mezi tím osprchoval a oblékl jsem se. Pak jsem sešel dolů po schodech a někdo stál u dveří a zvonil. Zrovna jsem tedy otevřel a stál tam Rapmon. „Dobrý ráno. Přišel jsem s pár papíry, je to všechno zařízený. Teď už je jen pár drobností na Jungkookovi, ale mám trošku strach jestli to nebyl špatný nápad to svěřovat mu." řekl a vešel dovnitř. Maya dojedla a Rapmon ji řekl nějakou škaredou poznámku o jejím vzhledu, ale nevšímala si ho a odešla zase nahoru. „Co to je? Kde je Maya?" zeptal se Rapmon a smál se. „Co se s ní stalo? Má takový kruhy pod očima a je úplně bílá." řekl. „Ale to bude asi předsvatební stres." řekl jsem mu, i když jsem věděl, že to nic takového není. „Jo a co ty? Už se těšíš až bude Maya tvoje."

„Maya byla vždycky moje. Teď se akorát změní, že to všichni budou vědět, když bude Parková.„

„A proč si ji vlastně bereš? Je to kvůli byznysu a otci nebo je v tom něco jinýho?"

„Je to kvůli byznysu, ale hlavně proto, že ji miluju." řekl jsem to a zahleděl jsem se na dveře mého pokoje. „Ani nevíš jak se těším, až budeme manželé." podíval jsem se na Rapmona, který zadržoval smích, ale neudržel ho a začal se strašně chlámat. „Kámo já to věděl,  ale znám tě moc dobře a něco mi říká, že ti ta zamilovanost moc dlouho nevydrží. Vždycky jsi byl playboy a tím taky zůstaneš. Jakmile najdeš jinou kořist zapomeneš na Mayu. Není to tak, že bych ti to nepřál, ale znám tě." řekl a poplácal mě po rameni. Měl pravdu, možná to nevydžím. Co když ji přestanu milovat. Ale na co to myslím. Maya byla vždycky v mém srdci, to jen ty ostatní holky nahrazovali díru v srdci, kterou mi tam udělala už od dětství. Najednou mě přerušilo zvonění mobilu. Zvedl jsem to a slyšel jsem Jungkookův hlas. „Je to vyřízené. Už jen pár dní a svatba se uskuteční, teď je řada na ty maličkosti, jako výběr místa, tvoje sako, její šaty, květiny, dort a takové blbosti."

„Dobře díky. To už zařídím." řekl jsem a rozloučil jsem se. „To mi něříkej, že ty budeš vybírat květiny a dort a šaty..." smál se Rapmon. „Ne ty blázne budu jen doprovázet Mayu a kývat na její rozhodnutí."

„To chceš říct, že Maya bude mít náladu na nákupy? Nechce si tě vzít, ale šaty si vybere ráda? To pochybuju." řekl a já jeho výzvu přijal. „Dáš mi 1000 korun za to, že bude souhlasit. Každá holka přece tohle miluje." řekl jsem a on si plácl, že souhlasí.

Přišel jsem do pokoje a Maya seděla na posteli a četla nějakou knihu. Kniha měla titulek„Jak ho zabít" pousmál jsem se. Je pořád na mě naštvaná. „Hej Mayo svatba je už brzo a musíme se postarat o takové ty detaily, jako jsou šaty, dort, květiny a tak. Prostě nechtěla by sis vyjít dneska na nákupy?" dořekl jsem to a hned po mě letěl polštář. „Vypadni. Nikam nejdu." Vystrčila mě z místnosti a zavřela za mnou. Podíval jsem se na Rapmona, který se smál pod schody. „Já ti to říkal kámo, ona není normální holka." Ignoroval jsem ho a zaklepal jsem na dveře. „Mayo nebuď taková, tohle bude první a poslední svatba v tvým životě. Chci aby byla perfektní. Já vím, že si mě nechceš vzít, ale nemůžeme do svatby předstírat, že si bereš někoho koho chceš a užít si to?" řekl jsem a čekal na odpověď.

Maya:

Měl pravdu. Bude to možná moje jediná svatba. Asi bych to měla udělat. Po chvilce přemýšlení jsem mu odpověděla. „Dobře připravím se, budu dole za hodinku." řekla jsem. No počkej postarám se o to, aby to byla pěkně drahá svatba, že z toho možná vycouveš. A začala jsem se chystat. Musím si vybrat ty nejdražší a nejhezčí šaty. Doslova za to zaplatíš.

Po asi hodince jsem přišla připravená. Vzala jsem si malou tašku a do ní jsem si dala flašku vody, rtěnku, zrcátko a další maličkosti co bych potřebovala. „Na co si bereš tašku?"

„No copak si myslíš, že ty nákupy budou krátké? Zabere to stoprocentně celý den." a Rapmon se zase smál. „To mi připomíná, že mi máš dát tu tisícovku." řekl Jimin a Rapmonův smích pohasl. Dal mu tisícovku a rozloučili jsme se ním. Nasedli jsme do auta a vyjeli směr centrum.

Nemám moc ráda nakupování, ale tohle je skvělá šance na menší pomstu. Zapnula jsem si hudbu na hlas, aby jsme si nemohli povídat a zdálo se, že i Jimin nemá potřebu si povídat. A tak jsme jeli v autě a jen poslouchali hudbu.

Tak za půl hodinky jsme konečně dorazili k velkému obchodnímu centru. Vyšli jsme z auta ven a Jimin zamknul auto a chytil mě za ruku, jako by to bylo dávno zvykem. Ale pro mě to bylo něco jiného. Podívala jsem se mu do očí a usmíval se. Rychle jsem mu vysmekla mojí ruku a vyrazila jsem do obchodu napřed.

Obešli jsme několik obchodů. V jednom jsme vybrali květiny, které budu mít, jako nevěsta. Pak jsme zašli na místo, kde se naše svatba měla konat. Matka mi napsala včera smskou adresu. Bylo to hned vedle. Krásný velký hotel, kde bude probíhat obřad a hostina. Domluvila jsem dokonce fotografa, vybrala talíře na hostinu, pak přišel čas na dort. Jimin chtěl na dort naše postavičky, ale já odmítla. Vybrala jsem hudbu, která se Jiminovi líbila také. Poprvé jsme se na něčem shodli a pak v jakém stylu bude vyzdobená obřadní síň. „Chci zlato-bílou krásnou svatbu." usmála jsem se a paní přikývla. Jimin na to nic neříkal, už byl ze všeho docela unavený.

A pak nastal čas vybrat mu oblek. Nejprve jsem mu řekla ať si sám vybere, ale když jsem viděla, co sebou vždycky přines, hrůza. Tak jsem se prohrabala pár obleky a našla jsem krásný bílý se zlatým motýlkem a nařídila jsem mu ať se jde převléct. Vlezl za závěs a převlékl se. Pak vyšel a já na něj překvapeně koukala. Opravdu mu padl. „Vybrala jsi dobře. Líbí se mi." řekl a upravil si motýlka. Pak jsem mu začala upravovat motýlka, že jsem si neuvědomila, že jsme sobě tak blízko. Pozoroval mě svýma očima a když jsem se chtěla odtáhnout, přitáhl si mě. Cítila jsem jeho kolínskou a moje srdce poskočilo. „Nechceš se podívat, jak mi to sluší i pod tím oblekem." řekl a táhl mě do kabinky. „Ani náhodou. A pohni si musím si konečně vybrat i šaty." a vysmekla jsem se mu a zatáhla závěs.

Pak zaplatil za oblek a nesl všechny tašky, když jsem spěchala do dalšího obchodu. Konečně se svatebními šaty. Jakmile jsem vešla, opravdu jsem znovu zapomněla, že se nechci vdávat s ním. Nějak mě to opustilo a prostě jsem si ten den užívala. Vyzkoušela jsem si hodně šatů, ale žádné nebyli tak perfektní, jako ty, které našel náhodou Jimin. Nejprve jsem si je nechtěla vybrat, protože je vybral on, ale řekla jsem si, že to je dětinské. Nemůžu být pořád takhle tvrdohlavá. Tak jsem si je oblékla. Vyšla jsem a podívala se na sebe do zrcadla. Jimin mě pozoroval s vykulenýma očima. Vstal z pohovky, na které seděl, aby si na chvíli odpočinul a vyšel ke mě. Byla jsem tak zaujatá těmi krásnými bílo- zlatými šaty, že jsem si nevšimla, že mě objal zezadu a dal svoji hlavu na mé rameno. „Tyhle jsou ony. Vypadáš božsky." pošeptal mi do ucha.„Neměl jsi jít se mnou nakupovat. Copak nevíš, že vidět nevěstu v šatech před svatbou nosí smůlu?" řekla jsem a usmála se. Cítila jsem se jinak, když jsem je měla na sobě. „Copak jsme si už všechnu smůlu neodpykali?" řekl a já cítila jeho teplý dech na krku. To nejde. Odstrčila jsem ho a šla si ty šaty svléct.

A pak jsem je nakonec vzala.