WHY YOU?! (BTS fan fikce)

Neznámý

Jimin:

Čekal jsem jak zareaguje, stále jsem ji držel zezadu a dýchal ji na krk. Cítil jsem jak její srdce tluče. „Ty jsi takovej parchant! Tenhle večer nemůže být horší." vzdychla a koukala na zem. „Věř mi, že tenhle večer může být ještě horší." pošeptal jsem jí a začal jsem jí líbat krk. Přitáhl jsem si jí blíže k sobě, když mě začala odstrkovat. Pak se mi, ale vysmekla a otočila se obličejem ke mě. „Tak to ne! Copak si myslíš, že když o de mě všechny kluky odeženeš, tak najednou po tobě z hladu vyskočím? Jsi můj nepřítel Jimine, nikdy mezi námi nic nebude." Usmál jsem se. „Víš, že ale nepřátelé mají ten nejlepší sexuální zážitek?" a přistupoval jsem k ní blíž. Natáhla ruku a zastavila mě. „Už ani krok!" ale jen chvíli jsem stál a pak udělal další kroky dokud nenarazila zádama do dveří. Chytila kliku, ale nemohla je otevřít. Jungkook nás tady zamknul. Už jsem se jí chytal políbit, když někdo odemknul dveře a otevřel je. Rychle jsme od dveří odstoupili. Stál tam můj kamarád. Ach bože co ten tady dělá, zrovna když se tak bavím.

Maya:

Naštěstí mě zachránil někdo kdo konečně otevřel ty pitomí dveře. Ale co čekalo za nimi bylo ještě horší než co bylo se mnou v místnosti. Ve dveřích stál můj ex, Suga. „Sugo...?" řekla jsem a zakryla si ústa rukou z překvapení. Nejprve se díval na mě a pak zklouznul pohledem k Jiminovi. Ten byl naštvanej a dával to svým výrazem dost najevo. „Přišel jsem na tu párty Jimine a hledal jsem tě, abych tě po dlouhé době pozdravil, ale za boha jsem tě nemohl najít. Až jsem pak narazil na Jungkooka a ten mi prozradil, že si tady v pokoji a hraješ si s mnou hračkou." řekl a já byla ještě víc překvapená, že se znají a že mě Suga nazval....hračkou?! „Hej komu říkáš hračka! Já nejsem ničí hračka..." nenechal mě to ani doříct. „Tak proč pořád necháváš lidi, aby si s tebou hráli?" neodpověděla jsem a chtěla jsem odtud odejít, ale Jimin mě přitáhl k sobě a mě se zase začali hrnout slzy do očí. Dneska toho bylo na mě prostě moc a vždy když se objevil Suga chtělo se mi brečet. Ale rychle jsem si utřela slzy a zastavila je. „Maya je moje snoubenka! Není tvoje hračka." řekl Jimin a držel mě pevně u sebe. Najednou mě jeho slova uklidnila a já se cítila v bezpečí. „To, že je tvoje snoubenka nic neznamená, když její srdce patří mě." už jsem musela za sáhnout. Nikdy jsem tyhle slova Sugovi říct nechtěla, protože on byl moje všechno, ale zlomil mi srdce a já se musím pohnout dál. „Moje srdce už ti dávno nepatří! Zlomil jsi ho! A vůbec myslím, že bude lepší když oba vypadnete z mého dočasného pokoje, chci chvíli být sama." Vystrčila jsem Jimina rychle z místnosti a než stačili oba něco říct zavřela jsem dveře a držela je, aby je neotevřeli, ale ani se nesnažili, jen jsem uslyšela, že někdo pohnul klíčkem z venku a konečně jsem mohla brečet. Cítila jsem se slabě a sedla jsem si na zem stále opřená o dveře. Chytila jsem se za kolena a konečně to všechno pustila ven. Moje rodiče, Jimina, Sugu a moje přátelé, které už asi nikdy neuvidím, potom co jsem se k nim tak hrubě chovala, kvůli tomu, že jsem byla zraněná od Sugy. Co teď se mnou bude? Zvedla jsem hlavu a koukala na temnotu venku z okna. Rozhodla jsem se dál už nečekat. Zhasnula jsem světla, aby mě nikdo neviděl odcházet, popadla jsem mikinu a tenisky jsem si nazula. Otevřela okno a vyskočila ven. Okno naštěstí nebylo v patře, takže země čekala hned tak metr pod mýma nohama. Studený a čerství vzduch mě uklidnil a já se nadechla. Přehodila jsem si kapuci přes hlavu a běžela co nejdál od tohodle domu. Nevěděla jsem, kam poběžím, ale prostě jsem chtěla být odsud co nejdál.

Jimin:

Zamknul jsem ji v pokoji a doufal, že se uklidní. „Co tady vůbec chceš?" otočil jsem se na Sugu. „Přišel jsem si pro to co je moje, ale jak je vidět budu si pro to muset dojít jindy." řekl a ztratil se v davu tancujících lidí. Netušil jsem, že někdy spolu něco měli a bylo mi to jedno. Celý večer se mi vůbec nepodařil, rozhodl jsem se jít spát a řekl jsem Rapmonovi ať všechny pomalu vyprovodí. Brzy už všichni odešli, ležel jsem na posteli a koukal do stropu. Hudba už konečně utichla a já zavřel oči, ale něco mi pořád nedalo spát. Musel jsem pořád myslet na Mayu. Chtěl jsem se ujistit jestli, už je v pořádku docela mě zaskočilo vidět její slzy stékat po tvářích. Nikdy jsem ji neviděl brečet. Zvedl jsem se a na chodbě mě zastavil Rapmon. „Už jsou všichni pryč, kam jdeš?" řekl. „Ty jsi pořád tady? Běž už taky domů, musím si teď promluvit s Mayou." a obešel jsem ho. „Jdu s tebou, dneska večer jsem slyšel od Jungkooka, že jsi to na ni zkoušel, nevyšlo to?" začal mě štvát. „Ano nevyšlo to, protože se objevil nezvaný host Suga." a následoval mě, protože byl hrozně zvědavej. „Co ten tady dělal, už dlouho jsem ho neviděl a ni o něm neslyšel."

„To je právě to co mě štve nejvíc, chce Mayu zpátky."

„Oni spolu někdy byli? To jsem nevěděl nikdy se o ní nezmínil."

„Copak ho neznáš, pro něj jsou holky jen věci, moc rád si s nimi zahrává a Maya byla jednou z nich."

„Co myslíš, že jí udělal?"

„Ani o tom nechci přemýšlet Rapmone, tak už prosím tě běž musím si s ní promluvit o samotě." zastavili jsme u jejích dveří. „Ok, ale pak mi musíš říct, co se mezi nimi stalo a ještě brácho moc mě mrzí, že jsem dnes večer Mayu chtěl pro sebe, ale ty..." zastavil jsem ho a odemknul pokoj. „To je dobrý, můžu si za to sám." Nakoukl jsem do pokoje a čekal, že bude v posteli, ale nikde jsem ji neviděl. Rapmon byl už na odchodu, když jsem na něj zakřičel. „Kurva ona je pryč!"

Maya:

Běžela jsem neznámo kam. Za domem byl temný les ani nevím proč jsem tam vůbec běžela, ale nebála jsem se. Měsíc jasně svítil na obloze a já se zastavila, abych nabrala dech. „Zasranej Jimin, zasranej Suga! Proč se musel vrátit!" křičela jsem z plných plic. Nikdo mě neslyšel, kdo by mě taky slyšel v noci, v lese. Najednou tu pro mě bylo až moc ticho, neslyšela jsem nic a rozhlížela jsem se kolem sebe. Pak jsem uslyšela prasknout větvičku za sebou a moje srdce nadskočilo. Než jsem se stačila otočit, ten někdo mě zakryl ústa a pevně mě držel. Cítila jsem jeho dech na krku a pak u ucha. „Já věděl, že budeš chtít utéct, ale máš smůlu, tvoji rodiče mě najali, abych tě hlídal a přivedl zpátky, snad si nemyslíš, že utečeš." hlas byl hluboký a neznámý. Pak jsem cítila, že mi obvázal ruce a dal mi velkou izolepu kolem pusy. „Tak jdeme domů." řekl a pošťouchl mě, abych šla. Místo toho jsem spadla na kolena a on mě zvedl. „Jdi nebo se neudržím a potrestám tě." ty slova mě zněli tak úchylně a napadali mě hned jen ty nejhorší myšlenky. „Dovedu tě k Jiminovi, ale neboj pokud tě přestane bavit, můžeš klidně kdykoliv zajít za mnou. Rád tě pobavím." řekl a šli jsme dál. Moje srdce nemohlo přestat tlouct, držel si mě blízko u sebe, abych mu nikam neutekla a pomalu jsme se přibližovali zase k tomu zatracenému domu. Po pár minutách jsme byli u zadních dveří a on zaťukal na dveře. Najednou přiběhl Rapmon a otevřel je. „O tady je. Co sis myslela Mayo?" řekl Rapmon a dělal jako by bylo jedno, že mě přivedl úplně neznámý člověk a ještě svázanou. Jako vážně Rapmone? „Kde je Jimin, Rapmone?" zeptal se ten divnej chlápek. Aha takže se znají, proto nebyl překvapený. „No vidíš musím mu to zavolat, zrovna totiž před chvilkou nasedl do auta a jel ji hledat." řekl Rapmon a vytočil jeho číslo na svém mobilu. Boleli mě nohy a tak jsem vzdychla a klekla na kolena. Super konečně mě pustil ze svého sevření. Ale sklonil se ke mě a pořád se mi díval do očí. „Dobře, je rád, že jsi ji našel Tae. Prý má pro tebe odměnu v podobě peněz." řekl Rapmon a ten Tae se na něj podíval. „Ale co když nechci odměnu v podobě peněz?" řekl a podíval se dolů na mě. Kurva doufám, že nemyslí to na co myslím já? A uviděla jsem jeho bláznivý úsměv na tváři.