WHY YOU?! (BTS fan fikce)

Vztek

Maya:

   „S tohohle se nevyvlíkneš zlato. Neděj žádný hlouposti nebo za to zaplatíš. " zašeptal mi do ucha. Co si ten kluk myslí? Všichni nám tleskali a gratulovali. Nemohla jsem tam dále stát a tak jsem využila Jiminovy nepozornosti a vymanila se z jeho sevření. Zase mě zachytil, ale já ho kopla do rozkroku. Skrčil se v bolestech. „Nejsem žádná tvoje hračka... zlato." řekla jsem znechuceným tonem a odešla jsem v jídelny, všechny oči se zapichovali do mých zad, ale neotočila jsem se zpátky, i když jsem slyšela naštvaného otce a matku.

Jimin:

Kopla mě přesně. Zachvilku ale naštěstí bolest pominula a zastavil jsem jejího otce, ještě než se rozhodl vyběhnout za ní. „Tohle vyřídím nebojte bude litovat, že mě takhle před všemi ztrapnila." pošeptal jsem mu a on na mě kývl a plácl mě po zádech. Na to se zvedl její bratr, protože to všechno slyšel, ale nemohl mě zastavit. Byl už dost opilej, takže jen zavrávolal zpátky do židle. Vyběhl jsem z jídelny a začal tu mrchu hledat.

Maya:

Vyběhla jsem nahoru do pokoje mých rodičů. První věc co jsem viděla byla ta jejich krásná nová televize. Hodila jsem ji na zem a její obrazovka se rozbila. Tak jsem pokračovala dál. Dokud všechno v místnosti nebylo zničené. Křičela jsem vzteky uprostřed toho všeho zmatku a nepořádku. Ano možná mě pak otec zase zmlátí, ale bylo mi to jedno, už mám dost jizev na těle a když jich budu mít o pár více tak mi to zas tak moc neuškodí. A nebo už mě konečně zabije. Slyšela jsem kroky a když jsem se podívala, kdo přišel stál ve dveřích Jimin. Jeho výraz byl nečitelný a jeho oči chladné. Byla jsem šťastná, že jsem ho naštvala. „Budeš tam stát dlouho a čekat nebo mě konečně zmlátíš, jako otec?" naklonil hlavu na stranu a díval se na mě zaskočeně. „Copak? Divíš se, že znám tvoje malé tajemství? Neskrýváš ho dost dobře, jedna tvoje oběť se mi svěřila, že rád uhodíš ženu." řekla jsem a čekala na jeho reakci. Jen se usmál a stále mi koukal těma chlanýma očima do mých očí. Vyšel pomalým krokem ke mně. Zachvilku stal přímo na de mnou. Koukala jsem na něj ze spodu a on mě chytil za krk a přinutil mě se zvednout. „Myslíš si, že se ubráníš? Kdybych ti chtěl ublížit udělal bych to klidně teď a udělal bych to tak, aby tě nikdo neslyšel." Dýchání bylo v tu chvíli pro mě hodně těžké, protože jeho stisk byl těsnější a těsnější. Začala jsem se dusit. „Tvůj roztomilý malý krček je tak sexy." řekl a naklonil se ještě blíže až jsem cítila jeho rty na mé kůži. „A víš co je ještě víc sexy, když se dusíš." kopla jsem ho hned po té do hrudi a on mě pustil. „Jsi blázen jestli si myslíš, že si tě vezmu." a on se začal smát. „Nemáš jinou možnost zlato, prostě patříš mě." Začala jsem si sundávat prstýnek, ale on mě zastavil a chytil mě pevně za ruku. „Jestli ho sundáš, tak dostaneš trest a věř mi. Nebude se ti to líbit." přeběhl mě mráz po zádech. Otočil se k odchodu, ale já sundala ten pitomý prsten a když uslyšel cinknutí prstenu o podlahu, zastavil se. „Tak mě konečně zabij nebo potrestej, ale nevezmu si tě!" křičela jsem na něj. Čekala jsem co udělá. Po chvilce mlčenlivého ticha se vydal ke dveřím a já si oddechla. Nic neudělá, jen mě tady vyhrožuje, ale není vůbec nebezpečnej. Jen co jsem zahnala myšlenku uslyšela jsem jak zavřel dveře a zamknul je na dva západy. Uvěznil nás společně v tomhle pokoji. Moje srdce začalo nekontrolovatelně tlouct. A moje malá hlavička začala koukat po něčem čím bych se ubránila. Ale nejsem dost rychlá a než jsem stačila něco popadnout byl u mě. Hodil mě na postel a já se otočila na čtyři a snažila se od něj utéct. Uviděla jsem polorozpadlou vázu na nočním stolku. Natáhla jsem se pro ni a on mě chytil za nohu a přitáhl si mě zpět. „Nedotýkej se mě! Jinak tě praštím touhle vázou." řekla jsem naštvaně. „Tak to udělej zlato." Napřáhla jsem se a praštila ho do hlavy. „Au kurva ty máš větší sílu než jsem čekal." a pustil moji nohu a padl na kolena. Váza se ani neroztříštila, ale všimla jsem si pramínku krve, který mu stékal po čele. Trošku se motal a snažil se mě chytit. Vstala jsem a vyhnula se mu a běžela okamžitě ke dveřím. Začala jsem na ně bušit a křičet, ale zdálo se, že mě nikdo neslyšel.  A on už se vzpamatoval a přišpendlil mě ke dveřím. Utřel si krev do rukávu a já cítila jeho chladný dech na mém krku. A v mém překvapení ho začal líbat. Zavřela jsem oči a snažila jsem se přemoct a neužívat si to. Tentokrát jsem se od něj nemohla dostat, byl už moc silný a já už neměla další sílu na to se bránit. Cítila jsem jeho srdce, tlouklo stejně rychle jako to moje. Pomalu se přibližoval k mým rtům. „Jsi moje a nikdy neutečeš. Slibuji, že ti neublížím." řekl a najednou přestal a nasadil mi znovu ten prsten. A odemknul dveře a vyšel ven. Nechal mě tam stát ve zmatku a docela dost nadrženou. Nechápu, co je zač, ale stála jsem tam, na krku několik cucfleků a červené otlaky od jeho ruky.

Jimin:

Nasadil jsem ji ten prsten a odešel ven z místnosti. Stála tam přimrazená a vyděšená. Doufal jsem, že jsem to až moc nepřehnal, ale něco se mi na ní líbilo, když byla vyděšená, něco co mě nutilo ji děsit ještě více, ale musel jsem se přemoci. Teď budu jen doufat, že už aspoň trochu bude poslouchat a že jsem ji dostatečně vyděsil. Podíval jsem se dolů na svého kamaráda, který měl problém. Ach bože musím se o něj postarat, jak jsem mohl tušit, že mě ta děvka tolik navnadí. Sešel jsem dolů a skoro všichni hosté už byli pryč. Její bratr spal na židli a její rodiče si povídali s mými. Hned ke mě přiběhli když viděli krev a byli celý vyděšení. „Je všechno v pořádku?" zeptala se moje matka a začala mi krev utírat kapesníčkem. „Neboj se všechno je v pořádku. O vaši dceru jsem se postaral, ale myslím, že bude nejlepší když tu svatbu budeme mít co nejdříve, aby si to zase nerozmyslela." a její otec se na mě usmál a potřásli  jsme si rukama.

Poté co jsme od nich odjeli domů, přišla mi zpráva od Rapmoona, chce se sejít a já to přesně potřeboval. Na nic jsem nečekal a za chvilku jsem byl s ním na párty a hledal dívku, která by konečně vyřešila můj problém dole. „Kde jsi celý den byl Jimine? Vůbec ses neozýval." řekl Rapmoon. Neposlouchal jsem ho a vyrazil ke svému cíli. Netrvalo dlouho a holka mi podlehla, pak už nebylo těžké se jí dostat do kalhotek.