132.) "Odevzdaná"

387 23 9
                                    

Sara

,,Kdy očekáváme příjezd do Nanda Parbatu?" zajímal se jeden z mužů. Ostatní pomáhali nakládat všechny věci na naši loď. Ta nesla vznešené jméno- Nordic Pearl. A právě tato loď, jako druhá v pořadí, definitivně rozhodla o mém osudu.

,,Někdy zítra kolem poledne. Při dobrém počasí i dříve" odpověděla Nyssa a pousmála se. Měla dobrou náladu. Z bitvy jsme vyšli beze ztrát a ona dokonce získala i něco navíc, i když to už určitě nečekala.

,,Máš vše?" zajímala se a svou paži obmotala něžně okolo mého pasu. Dávala tak jasně najevo, komu patřím a já byla jen ráda, že už nic nemusíme skrývat. ,,Ano, i ze svého bytu jsem si vzala nějaké věci" přikývla jsem a vrátila jí vřelý úsměv. 

,,Máš návštěvu" kývla za nás a stáhla svou paži zase zpět k sobě. Já se ohlédla. Někdy jsem myslela, že má oči i vzadu, měla tak moc vycvičené smysly. Není divu, když nikdy nepoznala nic jiného. Bylo mi jí v tomto ohledu líto. Neznala volnost a zábavu tak, jako většina. Ostatní z Asasínů přišli nebo byli do ligy odvlečeni, ale ona ani neměla dětství.

Vydala jsem se za Laurel a Quentinem, kteří se blížili k nám s úsměvy na tvářích. Bylo to příjemné, konečně jsem se cítila dobře. Žádné tajnosti, nic jsem nemusela skrývat. Všechna tíha ze mne opadla.

,,Je čas" podotkla jsem, jakmile byli dostatečně blízko. Otec se mi zadíval hluboce do očí a sestra zůstala o krok za ním. 

,,Proč tě to nutí dělat?" nechápal. ,,Proč ji do toho nutíš? Proč?!" křiknul k Nysse za mými zády, a já se zarazila. I brunetka trošičku s překvapením stočila svou pozornost k nám.

,,Tati, ona mě k ničemu nenutí" vyvedla jsem jej z omylu. ,,Vybrala jsem si to" pohlédla jsem letmo i k Laurel. 

,,Co řeknu tvé mámě?" zděsil se a já znala velmi jednoduchou odpověď. ,,Řekni jí, že poprvé za svůj život, si určuju svůj osud sama" přikývla jsem. A byla to pravda, z počátku možná ne, ale teď ano. ,,Pochopí to" dodala jsem přesvědčeně.

,,Jo.." přitáhnul si mě do pevného objetí. ,,Mám tě rád, zlato" šeptnul mi do vlasů. ,,Já tebe tati" odpověděla jsem upřímně.

,,Sílu otcovské lásky znám.." ozvalo se za námi a já se ohlédla. Brunetka mne překvapila svými slovy, ale nebránila jsem se. 

,,A raději bych zemřela, než aby se vaší dceři něco stalo" vyřkla s naprostou upřímností v hlase a myslím, že tím přesvědčila nejen mého otce, ale i Laurel, která se o nás dvou sotva dozvěděla.

,,Tak to máme naději" ušklíbnul se Quentin. Já i s dědicem démona a sestrou jsme se pobaveně usmály. Otec měl stále vtipného ducha plného positivizmu. To po něm zdědila Laurel, já ne.

Vzdálil se a stejně tak i má přítelkyně

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Vzdálil se a stejně tak i má přítelkyně. ,,Kam se vlastně chystáš? Budeš moct poslat maila nebo zavolat?" zajímala se Laurel a přistoupila ke mne. 

The CanaryKde žijí příběhy. Začni objevovat