The Canary

60.) "Něžnosti"

Sara

,,To řekl?" vyřkla jsem naprosto nechápavě, když odrazila můj útok. Stála naproti mne, pevný postoj v dlani třímala svou dřevěnou tyč. Měla jsem tento druh tréninku nejraději a ona to věděla.

,,Ano, sama jsem se nad tím zamyslela" přikývla a zatočila se zbrani vysoko nad hlavou. Ra's pochválil mou práci. Přeci jen jsem zachránila jeho dceru, což nás sblížilo a donutilo mne přiznat si, jak moc je mi drahá a blízká.

Celou místností se ozývaly rány narážení dřeva do sebe. Několikrát jsem to já či ona schytala, nelítostné rány mne pálila na obnažené kůži. Byla jsem na to již po tolika měsících zvyklá.

Dokázala jsem předvídat její kroky a postupy. Znala jsem ji dobře, i tak se mne vždy snažila něčím překvapit. Po každé hodině tvrdého tréninku se něco naučím. Třeba zmást ji a rozptýlit. Následně podrazit nohy a následně se jen usmívat nad tím, jak skončila na zemi.

,,Dobrý tah" uznala, však v očích se jí cosi blýsklo. ,,Díky" ušklíbla jsem se a natáhla jí ruku s úmyslem ji vytáhnout zpět na nohy. To se však nestalo. Zatáhla mne prudce za sebou dolů a následně přehodila přes hlavu. Vnímala jsem jen to, jak letím vzduchem a následně dopadám na podlahu.

,,Chytla ses" usmívala se široce a vydala se rychle za mnou. Falešně uraženě jsem si ji prohlížela. ,,To není fér" pronesla jsem naštvaně a dala si ruce v bok, poté co jsem se vyšvihla zpět na nohy. ,,Omlouvám se, nechtěla jsem" vyřkla posmutněle a sklopila zrak k zemi.

Rychlým krokem vpřed jsem byla ihned u ní a zvedla jí bradu. Zahleděla se mi hluboce do očí, až do mého nitra. Do duše, skrz na skrz. ,,Naletěla jsi" šeptla jsem tiše a užívala si dál ten pohled.

Mé blankytně modré kukadla splývaly těmi jejími. Tak tmavé, plné síly a odvahy. Však i tajemnosti a neznáma. Lákalo mne to, nehorázným způsobem. Topila jsem se a ztrácela v přítomnosti. Zapomínala jsem s ní, kdo jsem byla a kdo jsem teď. Je jen ona a já.

,,Já nikdy" odpověděla stejně tiše, jako já před tím. Poté se pomalu přiblížila svou tváři k té mé. Byly jsme na milimetry od sebe. Váhala, zdali může. I pro ni to bylo novum- zde je vše přísně zakázané a kdyby někdo na něco přišel, byl by se mnou konec.

Po nějaké chvilce se naše rty opravdu spojily v jedny a já si užívala každou vteřinu spolu s ní. Přišlo mi to překrásné a nevnímala jsem okolí ani čas. Celé mé tělo se zachvělo, pod jejími doteky na mých bocích. Mé dlaně spočívaly na jejím zátylku, prsty spletené s jejími pramínky vlasů, volně spuštěny na ramena.

Něžné polibky, jeden za druhým. Vnímala jsem naprosto vše. Její bříška prstů na mém těle, její rty přitisknuté na mých i teplo jejího těla v mé blízkosti. Cítila jsem se naprosto volná a nevázaná. Jako volný pád z letadla, adrenalin a bez možnosti kontroly nad vlastním tělem. Nechtěla jsem, aby to někdy skončilo.

Po chvíli se však odtáhla pro nedostatek vzduchu. Usmála se a prohrábla svými prsty mé zlatavé vlasy. Bylo to příjemné. ,,Měly bychom se jít chystat" upomenula na to, že zanedlouho vyrážíme znovu mimo Nanda Parbat. Ra's usoudil, že Damien už se dále nebude o nic pokoušet a snad má pravdu.

Přikývla jsem na souhlas a ač nerada, vymanila jsem se z jejího objetí. Popadla jsem svůj dřevěnou tyč a vrátila ji zpět na místo, které jí bylo určené. Ona zase tu svou a následně jsme se s úsměvy na tvářích, bok po boku vydaly do vlastních komnat.

Zdravím mé čtenáře ;* Měla bych jeden docela DOST DŮLEŽITÝ DOTAZ :3 !!! Rozhoduji se, zdali budu zacházet při romantických scénách do detailu nebo utnu a budu pokračovat následujícím. Uznala jsem, že to vy by jste si měli říct, co by jste chtěli ;** Budu ráda za odpovědi v komentících :) A Jelikož si už nyní uvědomuju, že s tím co mám naplánované se nemohu vlézt do zdejšího limitu 200 částí příběhu(doplatila jsem na to u svého již dávno vydaného příběhu, nechci aby se to opakovalo), budu pokračovat v delších kapitolkách. Nechci vás totiž o nic ošidit a mám ještě mnoho v plánu ;) Těšte se na romantiku, napětí ale i smutek. Vaše Lucy :*