The Canary

57.) "Čas Smrti"

Nyssa

Sara i šla dát sprchu, slyšela jsem téci vodu. Byla jsem šťastná, že je zase vše mezi námi v pořádku, i když budu muset svou lásku k ní skrývat. Však zůstaneme věrnými přítelkyněmi a společnicemi, to mi stačilo k radosti. Nechci hádky ani spory, to by škodilo i Lize Stínů.

Přikázala mi ležet, ani se nehnout. Musím odpočívat, abych se z toho dostala úplně. Prý zase lehce mohu spadnout- což nechci. I když mi vadilo být na krku jiných, nic jiného mi nezbývalo. Sara i Mirai jsou důvěrní, od jiných bych péči přijmula s těží.

Všude bylo ticho, jen kapky vody se ozývaly z vedlejší místnosti. Bylo to uklidňující a tak jsem zavřela oči a chtěla znovu usnout. Když v tom jsem pocítila čísi přítomnost. Zalekla jsem se a prudce oči zase otevřela. Přímo nade mnou se skláněl jistý muž a jelikož na sobě neměl nic v podobně výstroje ligy, bylo mi jasné co bude následovat.

Než jsem se nadála, přitisknul své dlaně na můj krk a pevně stisknul. Nehodlala jsem se mu vydat tak lehce. I když to bylo dosti těžké, vysmekla jsem se mu a spadla na podlahu. Rozkašlala jsem se a celým mým tělem projela ostrá bodavá bolest. Lapala jsem marně po dechu, když v tom mne zase zvednul.

Zřejmě neměl v oblibě zbraně. Odhodil mne od sebe a já narazila do komody stojící opodál. Ozvala se obrovská rána a složila jsem se k zemi. Neměla jsem žádnou šanci na to, abych se bránila. Obvykle bych se zvedla a bojovala dál, ale byla jsem bohužel pro mne v oslabení.

Muž, vypadající jako voják, ke mne nakráčel. Když viděl, že se mu nemám jak bránit, jednoduše mne zvedl vysoko nad zem. Byl vyšší než-li já a  tak jsem se téměř vznášela ve vzduchu. Snažila jsem se bránit, nemohla jsem. Mé tělo mi v tom bránilo a já byla naprosto bezmocná.

Sara

Zrovna jsem si sušila vlasy, když v tom jsem uslyšela obrovskou ránu z vedlejší místnosti. Hodila jsem přes sebe tílko a vyběhla ven. Spatřila jsem naprosto cizího muže, dosti podobného tomu, jež nás přepadl ve městě nedaleko odsud. Snažil se uškrtit Nyssu za živa a to jsem nemohla dovolit.

Bez váhání jsem se vrhla proti němu a výkopem mu podlomila nohy. Nyssa dopadla prudce na zem, chtěla bych se k ní vydat, nemohla jsem. Muž se rozzuřil, že mu zase kazím plány. Vrhnul se proti mne a nastal krutý boj. Problém byl v tom, že jsem neměla po ruce žádné zbraně, což bylo neobvyklé.

Naštěstí jsem zahlédla opodál ležet Nyssin meč. Zkušeně jsem se k němu dostala a on se neměl jak bránit, jediné co míval u pasu byla obrovská zbraň, nějaký vojenský automat. Ten jsem mu ale zabavila a odhodila daleko od nás. Složila jsem jej k zemi a přitiskla mu ostří meče ke krku.

,,Endu-hallae! Ech-bu Ra's al ghul!" {Vetřelec! Uvědomte Ra's al ghúla!} křikla jsem v jazyce, kterým mne Nyssa učila, a kterým zde lidé promlouvají. Zanedlouho se ve dveřích objevili dva muži v černých uniformách. Popadli vojáka, vzpouzel se a že se mu nedivím. ,,Hlídejte ho, kdyby se pokusil o sebevraždu" přikázala jsem a kupodivu uposlechli. Poté vyšli ven.

Blesku rychle jsem odhodila meč a rozběhla se za brunetkou, ležící na podlaze opodál. ,,Nysso, slyšíš mě? Odpověz prosím" snažila jsem se o to, aby se probrala, ale nic. Vzala jsem si ji do náruče a odnesla zpět do postele. Následně jsem se rozeběhla pro pomoc...