Dlouhý lesbický román- Kniha první..
"Už nejsem ta malá milovaná holčička. Už dávno nejsem tou dívenkou ze střední školy, co neposlouchala rodiče a tajně chodí s klukem vlastní ségry. Dospěla jsem. Stala jsem se zabijákem."
by Lucyalghul
Houpala jsem se vysoko na tyči podpírající věž. Dělala jsem to často a velice mne to bavilo. Nebo jen tak sedět a dívat se daleko do města, přemýšlet o sobě.
Když v tom se chlapec začal probírat a Sin se k němu nahrnula. I já jsem seskočila dolů. ,,Mluvím jen já" vyřkla jsem k ní.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Plácla jej po obličeji a tak pomohla v tom, aby se konečně dostal zpátky do reality. Čekaly jsme na něj celé hodiny a nyní už se schylovalo k večeru.
,,Haló?" optala se jej a mi bylo do smíchu. Ještě mohla dodat- Je někdo doma? Je jak malá.
,,C-co blbneš?" vykoktal ze sebe a já si jej bedlivě prohlížela. Znala jsem jej, zachránila jsem ho před smrtí, když osvobozoval tu mladou dámu od grázlíků.
,,Vstávej modelíno" ušklíbla se a pokývla směrem ke mě. Káravým pohledem jsem jí připomněla, že mluvím já a tak se odtáhla.
,,Poslali tě oni?" zajímala jsem se s nadějí, že je nevinný a nic o Lize Stínů neví. Ale byla to dost malá pravděpodobnost. Vyšvihnul se do sedu a snažil vymanit z pout, marně.
,,Poslali? A kdo jako?" nechápal, ale zřejmě byl velice dobrý herec. Štvalo mne, že zamlčuje a tak jsem se slabě rozmáchla a udeřila jej koncem své tyče do jeho povedeného ksychtíku.
,,Ne do obličeje, kruci! Má přítelkyně mě zabije!" stěžoval si chudáček, zřejmě bude mít monokl. Jak je citlivý, horší než malé dítě co spadne z kola a odře si koleno.
Pozvedla jsem mu bradu, abych viděla do jeho očí a snažila se zjistit, zdali lže. ,,Ptám se, patříš k nim?" zeptala jsem se znovu a doufala, že už se dlouho bránit nebude.
,,A ke komu?!" rozčiloval se a krčil v klubíčku jako největší neviňátko. Bylo mi ho až skoro líto, jak ze mne měl strach.
Rozmáchla jsem se znovu s úmyslem ránu zopakovat, když v tom můj pohyb zastavil brnivý zvuk. Sehla jsem se k telefonu, ležícího vedle něj. Zřejmě mu vypadl, jak jsem jej omráčila.
,,Ten je můj!" postěžoval si, když jsem jej uchytila do rukou a rozklikla jeho nově příchozí zprávu.
"Kde jsi? Laurel unesli, potřebuju tě!" Thea Queen, Oliverova sestra. Vše uvnitř mne se v tu chvíli sevřelo do malého uzlíku.
Hodila jsem s daným přístrojem po jeho majiteli a vyšvihla se na nohy. ,,Nech ho jít" potvrdil mi, že není z Ligy, což bylo dobré znamení. Druhé však špatné bylo, že když člověk chvíli nedává pozor, vše se zvrtne.
Téměř okamžitě jsem se vydala hledat Arrowa, ten stoprocentně bude vědět, kde Laurel je. Já nemám zdroje ani čas na to, abych se do toho pustila sama...
----
Pozorovala jsem Olivera jak se vpustil do budovy jedním vchodem. Nehodlala jsem se prozradit a tak vnikla do dávno zavřené továrny rozvrzaným oknem.
Oliver zachránil mou sestru před smrtí, ale bude z toho mít následky. Bohužel jeho nynější sklony k nezabíjení jej donutily ho nechat jít. A to já nemohla dopustit.
Panenkář mu utekl a já se pustila hodně rychle za ním. Kličkoval mezi starými stroji a když už neměl kam, seskočila jsem dolů za ním.
Roztáhla jsem svou tyč jedním pohybem a podrazila mu nohy. Ihned se vyšvihnul zpět a tak jsem mu přidělila ránu do obličeje a znovu pohyb zopakovala.
Zoufale se plazil po kolenou někam pryč a lehce jsem se usmála nad pohledem k jeho konečnému výsledku. To jsem však nemohla tušit, že se bude dál bránit.
Zatáhl za jakýsi řetěz a uvolnil tak staré trubky nade mnou. Ty se vrhly přímo na mne a několik z nich mne udeřilo do hlavy.
Na pár vteřin se mi zatmělo před očima a zjevila se mi Nyssa se slovy- "Vnímej celé své okolí" zamračila jsem se nad tímto faktem a otřepala se z toho.
Znovu jsem otevřela oči a spatřila toho odporného blonďáka s brýlemi přímo nad sebou. ,,Teď si prohlédneme tu tvoji tvářičku. Máš tak krásnou pleť" usmál se úchylně. Od něj mi to přišlo nechutné...
