95.) "Vzpomínky"

307 26 3
                                    

Sen Ta-er al Sahfer- Minulost

Nyssa

,,To je blbý plán" namítla jsem s nadějí, že vymyslí něco jiného. Ona se jen zamračila a dala najevo, že lepší není.

,,Půjdu já" vyřkla jsem povýšeně, připravená postavit se svému nepříteli. Bylo mi však jasné, že ji nepřesvědčím, ani kdybych se snažila sebevíc.

,,Bude to rychlá akce" nedala mi prakticky na výběr a seskočila z motorky. Ze mě se rázem stala pouhá řidička a nečinná pozorovatelka. Zkoumala jsem její ladný nenápadný krok, blížící se k nedalekému autu.

Než jsem se nadála, zmizela v něm i s nepřítelem. Byl to zástupce jedné z velkofirem v Evropě. Jeho šéf si vysloužil nemalou pozornost u Ra'se a to ne zrovna dobrou.

Nějakou chvíli se nedělo nic. Byla tma, už docela i pozdě. Sledovaly jsme jej, dokud nezastavil na okraji města, aby si zavolal.

Byla to více než příležitost a Sáru nenapadlo nic lepšího, než mu vlézt do auta. Přesvědčit ji o tom, že vyřadit jej za jízdy by bylo lepší, nepomohlo. Usmyslela si, že se jí bude bát natolik, aby prozradil svého nadřízeného.

Její tvrdohlavost mne ubíjela, avšak byly jsme zoufalé. Týdny se snažíme vystopovat onoho muže a bezvýsledně. Otec by zuřil při dalším neúspěchu.

Z mého zamyšlení mne probralo kvičení pneumatik u drahého BMW, které se z ničeho nic vyřítilo ulicí z města. Bez váhání jsem se rozjela za nimi.

Auto kličkovalo rozpačitě po silnici a já nemohla nic udělat. Při sebemenším přiblížení jsem mohla skončit pod jeho koly. Bylo to jen a jen na ní.

Z ničeho nic musel jeden z nich strhnout volant na stranu, protože vůz se vyřítil ze silnice skrz zábradlí mostu. Řítil se přímo dolů a narazil do kolejí pod silnicí.

Srdce se mi v tu chvíli zastavilo a vše uvnitř mne sevřelo. Na pár vteřin jsem ztuhla a netušila co dělat. Naštěstí se můj rozum vzpamatoval a rozeběhla jsem se podél kopce dolů ke kolejím.

Nohy mi podklucovaly díky vlhké trávě po dešti. Bylo těžké udržet rovnováhu, však mou prioritou bylo nyní najít Saru a dostat ji z toho auta dřív než bouchne nebo pojede vlak.

Vozidlo bylo našrot, všude kolem se válely jeho součástky a dým z kapoty byl zřetelný. Vrhla jsem se k místu spolusedícího, kde by se měla údajně nacházet, však nikoliv.

Spatřila jsem pouze onoho muže s rozbitou lebkou o volant. Na podlaze ležel jeho telefon, sice nebyl zrovna v dobrém stavu, ale mohl posloužit. Popadla jsem jej a znovu vrátila svou pozornost ke své milované.

Ležela o několik metrů dál, zřejmě vypadla při nárazu. ,,Sáro" šeptla jsem a vzala ji do náruče. Snažila se nahmatat pulz, byl nestálý a nitkovitý. Přežila jen tak tak.

Zvedla jsem ji opatrně a vydala se rychle zpět k motorce, poté jsem se bez váhání rozjela k našemu úkrytu...

---

Sáhla jsem po ampulce analgetika na utlumení bolesti a nechala je proudit do stříkačky. V tom jsem postřehla pohyb na jejím lůžku a zbystřila jsem.

,,Nysso.." šeptla zmoženě, téměř neslyšitelně. Vydala jsem se k ní a chytila pevně za ruku. Nějakou chvíli trvalo, než zpozorovala mou přítomnost.

,,Jsem tady" odpověděla jsem jí úlevně. Představa, že bych o ni přišla byla tak bolestivá..

Vypadala zmateně a nejistě, ale v tom hrály svou roli i dané léky. Chtěla se zvednout, v čas se mi ji podařilo zastavit.

,,Zapomeň, nemusíš dělat hrdinku. Jen lež" položila jsem ji zpět a ona si zničeně oddychla. Znovu jsem sáhla po injekci a přiblížila se k její paži.

,,Počkej, co to děláš? Já to nechci" zděsila se při pohledu na jehlu, blížící se k její kůži. Byla zesláblá a její tělo zohyzděno po nepěkné autonehodě.

,,Uklidni se, prosím. Pomůže ti to od bolesti" osvětlila jsem jí situaci a následně jí lék nechala proudit žilami. Zanedlouho bude zase stát na nohou. Její zranění nebyla příliš vážná, nejvíce utrpěla na hrudi a hlavě.

,,Jak dlouho jsem byla mimo?" zajímala se a tak jsem si přisedla vedle ní. ,,Tři dny" odvětila jsem bez váhání.

,,A kde je.." moc otázek, málo odpovědí- to znám. ,,Nepřežil, ale tehdy v noci jsem vyhledala Petersona díky jeho telefonu. Už ho od včerejšího večera sleduji, ale na akci vyčkávám na tebe" mrkla jsem na ni.

,,To jsi neměla.. Au!" pokusila se znovu posadit, ale padla zpět díky bolesti hlavy. ,,Lež, donesu ti něco k pití" pousmála jsem se.

Sara

,,Dobře.." zadívala jsem se jí hluboko do očí. Utápěla se v nich a byla ráda, že jsem zde zrovna s ní. Nemusím nic předstírat, chápe mne a respektuje.

,,Nysso..?" ozvala jsem se za ní, když se zvedla k odchodu. Překvapeně a nechápavě zároveň si mne prohlédla.

,,Ano?" optala se čekajíc na to, co ze mne vypadne. Chvíli jsem váhala, ale poté jsem trvala na svých citech k ní. Byla pro mne vším.

,,Miluji tě" vyřkla jsem přesvědčeně a zaujatě jí samotnou. Ona se usmála a mnou projel nekonečný pocit štěstí.

Naklonila se ke mne a já cítila její dech na své tváři. ,,Já tebe" šeptla směrem ke mne a poté mne políbila na rty...



The CanaryKde žijí příběhy. Začni objevovat