Je to jen hra✔️

•17•

Zaparkovala jsem auto a vydala se k domu. ,,Nechceš jít se mnou a kluky na painball?" navrhl Brian, když jsem odemykala dveře. ,,Promiň, jsem už domluvená s někým, snad příště," řekla jsem trochu zklamaně, protože painball miluju, ale nemohla jsem odvolat projížďku s Benem. Ani jsem nechtěla.
,,Okay," odpověděl ještě a zalezl do domu. Hned jsem vyběhla schody po dvou nahoru a zamířila se do pokoje připravit.

Oblékla jsem si mé oblíbené rifle s dírami na kolenou, tričko s krátkým rukávem a lehkou bundu na to. Poté jsem zamířila do koupelny, kde jsem se přesvědčila, že můžu někam jít, aniž by se mě lekli. Líčení mi z rána zůstalo, tak jsem mohla vzít mobil a pak dolů do kuchyně. Měla jsem nějaký čas, proto jsem si sedla na židli a projížděla sociální sítě.
,,Ségra, tak já jdu a ty si užij to svoje," řekl Brian ještě do mě žduchl a dodal.
,,Nerozmyslíš si to ještě?" zeptal se.
,,Bože, ty si otravný, řekla jsem, že něco mám," zasmála jsem se a brácha taky. Nakonec mykl rameny a odešel.
Jen jsem nad tím zakroutila hlavou a dál se věnovala mobilu. Za 10 minut jsem slyšela zvonek, zvedla jsem se a šla otevřít.

,,Ahoj, tak ty jsi to našel," usmála jsem se na Bena. ,,Ahoj, jasně, znám to tu, kousek dál bydlí kamarád," mrkl na mě. Zamkla jsem a šla za Benem.
Jen co jsem viděla jeho auto, oněměla jsem. Bylo úžasné, na to, že mu je asi 19, má dost drahé auto. Zřejmě je z bohaté rodiny a to hodně bohaté.

(LamborghiniAventador SV LP-750-4)

,,To... to je nádherné a drahé auto," vykoktala jsem. Ben se začal smát. ,,No, bylo drahé, ale dostal jsem ho od rodičů k narozeninám. Nechci, aby se se mnou lidé bavili jen kvůli toho, jak bohatý jsem, teda moji rodiče," řekl s nejsladším úsměvem. Pořád jsem tam stála a dívala se na to úžasné auto přede mnou. Ben mě chytl za ruku a já sebou cukla. ,,No, lepší bude, když si sedneš dovnitř, to se budeme moct i projet," zazubil se a já jsem šla.

To si nedovedete představit, jak to byla úžasná jízda užívala jsem si to. ,,Wow, to auto je boží. Asi vím, co chci na narozeniny," usmála jsem se. ,,To není vše, nejlépe to půjde na silnici kousek dál," mrkl Ben a zrychlil. Po 15 minutách jsme zastavili. Byli jsme někde u pole. Přišel mi otevřít dveře a já vystoupila. Byl tam hezký výhled na zapadající slunce vážně moc pěkné.

,,Nik, rád bych se o tobě něco dozvěděl. Jestli můžu," zeptal se mě. Má o mě zájem? No ne, a to jsme se viděli dnes poprvé. Nad tím jsme se musela pousmát. ,,Jo, klidně, ale já zase o tobě," mrkla jsem na něho. Seděli jsme v trávě, já mu řekla vše o mně, teda skoro vše. Určitě bych mu neřekla o snech a o mých záchvatech. Dozvěděla jsem se, že rád hraje fotbal v zimě i hokej, hudbu poslouchá stejnou, až na pár výjimek. Někdy si jde zaběhat a má rád rychlou jízdu, ale dnes rychle ani nejel se mi zdá. Viděli jsme celý západ a za tu dobu jsme se seznámili a sblížili. Byla s ním sranda a hlavně ten jeho úsměv a jeho svaly, když se naply... No, já jsem byla ráda, že sedím, ještě bych spadla.

Nezapomeň, že sis řekla, že nikoho nechceš a navíc by to beztak skončilo špatně, tak si dávej bacha, holka...
I když vypadá úžasně, nesmíš podlehnout...

Z ničeho nic mi mával rukou před obličejem. ,,Nik, posloucháš?" uchechtl se Ben. ,,Promiň, co jsi říkal?" udělala jsem omluvný pohled, ale on se jen usmál a řekl. ,,Už bychom mohli jet, je zima a nechám tě řídit,"
Když jsem si uvědomila, co řekl, tak se mi zastavilo srdce. Rychle jsem zakroutila hlavou a začala gestikuloval, že to nemůžu přijmout, protože jsem nemohla ze sebe něco vydat. ,,Ale jo, prosím, chci vidět, jak řídíš," usmál se. ,,Bene, to ne, je to tak drahé auto, to nemůžu," protestovala jsem, bohužel mi to bylo prd platné. ,,Prosím," udělal na mě ten roztomilý kukuč, který na mě použil dnes minimálně po čtvrté. Nakonec jsem si ty klíčky vzala.

Když jsem si sedla za volant toho auta, tak jsem se celá uvolnila všechen stres a strach, no prostě všechny emoce ze mě vyprchaly. Nejúžasnější bylo to, jak jsem dala klíčky do zapalování a nastartovala. Užívala jsem si to, jak ten motor přede. ,,Tohle je nejúžasnější pocit, jaký jsem kdy zažila," řekla jsem s úsměvem na tváři a všimla si, že mě Ben pozoruje s úsměvem od ucha k uchu.

Jízda byla rychlejší, což je prostě moje... Ze začátku jsem se bála, ale pak to bylo v pohodě. Párkrát jsem se musela potichu zasmát výrazu Bena, který celou cestu mlčel a držel se dveří. Po té 20 minutové jízdě (pro mě velice krátká) jsem zastavila u baráku.
Ještě jednou jsem přejela rukama po volantu a vystoupili jsme z auta.

,,Popravdě, tohle jsem nečekal," řekl ještě se zatajeným dechem Ben. Podívala jsem se na něho a ten jeho výraz byl k nezaplacení. ,,Ty jsi úžasná řidička, jsi lepší, jak všichni, co znám. Bravo," poklonil se mi. Tak v tu chvíli jsem se musela červenat jak rak, ještěže byla už tma. Aspoň to nešlo vidět.
,,Děkuji," usmála jsem se. ,,Děkuji ti za pěkně strávený večer a doufám, že si to někdy zopakujeme," usmál se.
Tohle si klidně zopakuju, byl to úžasný večer strávený se super člověkem.
,,Já taky děkuji. Budu ráda, když to někdy zopakujeme," odpověděla jsem, ale něco jsem přeci jen udělala i přes to vše. Nestává se to často, protože prostě nechci nebo se bojím, ale teď to byla výjimka.
Přišla jsem k Benovi a objala ho. Opětoval mi to. Potom jsme se rozloučili, já šla domů a on odjel.

------------------------------------

Je tady další kapitola :) doufáme, že se vám zatím příběh líbí, nejsme sice profesionální spisovatelky, ale baví nás psát. :)

Děkujeme za hlasy a omlouváme se za gramatické chyby, postupem času to určitě opravíme :)

A a S