Je to jen hra✔️

•14•

Shromáždily jsme se všichni v tělocvičně a čekali, co se bude dít. ,,Takže, děvčata, dneska si dáme trochu posilování a následně badminton, ale nejdříve vám řeknu pár věcí... Dnešní tělocvik budou s námi sdílet i chlapci, ale nebojte se, vás nijak rušit nebudou. Další věc... Příští pátek se koná školní kolo vybíjené, takže uvítám dobrovolníky," nadechla se a pokračovala.
,,Teď si všechny dejte tři kolečka na zahřátí. Běžte!" pískla na píšťalu a všechny jsme dle příkazů začali běžet.

Při posledním kolečku jsem se dívala, jak tam kluci dělají rozcvičku. Zahlédla jsem tam Dylana a pár kluků ze včerejška.
Když jsem doběhla, tak mi učitelka řekla, ať udělám rozcvičku, takže jsem to udělala tak, aby to ty krávy z naší třídy nedávaly už na začátku, protože se pořád předváděly před kluky a mě to štvalo.

,,Takže se připravten budete klikovatn pak lehsedy, švihadlo a na závěr plank. Vše půjdete 1 minutu a tři série," řekla učitelka a já jen slyšela bučení těch krav za sebou. Zase si tam stěžovaly, že je to těžké, atd...
Upřímně mi to bylo jedno ráda si zaposiluji a navíc to je lehké, tak proč ne. Slyšela jsem, že kluci budou hrát fotbal, to je snad jediný sport, co radši sleduji, než hraju. Učitelka pískla a my jsme začaly.

Po druhé sérii nám učitelka nechala delší pauzu, takže jsem si šla sednout na lavičku a pozorovala jsem kluky, když v tom se ke mně blížil Dylan. Sevřel se mi žaludek, i když nevím proč ...
Sedl si vedle mě a já jsem celá ztuhla.
,,Všiml jsem si, že ti to jde lehce, vůbec nejsi zadýchaná. Ty nějak posiluješ?" zeptal se mě se zájmem. Chvíli jsem se na něho dívala a nevěděla co říct, ale nakonec něco ze mě vypadlo
,,No, když mám čas, tak si ráda zaposiluji nebo si jdu zaběhat. Baví mě to," řekla jsem a pokusila se o úsměv.

,,Tak to tě obdivuji, protože si tady snad první holka, co jí sportování nevadí," řekl a zahleděl se někam dozadu.
,,Taky jsem si všimla, že ti to jde s míčem," řekla jsem to, protože jsem ho chvíli sledovala a vážně mu to šlo.
,,No to bude tím, že jsem kdysi hrál fotbal, ale přestal jsem, protože jsem na to neměl čas," odpověděl. Trochu jsme se zakecali, já jsem pak přestala poslouchat a on se na mě z ničeho nic usmál.

On se na mě vážně usmál...
To se nestává často, vždy mě to rozhodí.
On má tak pěkný úsměv...
Bože, Nik, nad čím zase přemýšlíš...

,,Cože?" zeptala jsem se, když jsem nevnímala, co řekl.
,,Že už tě volá učitelka," zasmál se a já si uvědomila, že ještě máme tělocvik.
,,Sakra," a s tímto slovem jsem běžela za učitelkou. Otočila jsem hlavu ještě za Dylanem a on mi zamával.
Sakra, on mi zamával...
Když jsem zpátky otočila hlavu, bylo pozdě, narazila jsem do Lory a spadla na zadek.

,,Ježíš, jsi v pohodě?" řekla Lora, ale já se začala smát.
,,P... promiň, nedávala jsem pozor," řekla jsem jí a smála se dál. ,,Dobrý," odpověděla a začala se taky smát. Zřejmě je můj smích nakažlivý, protože jak mě viděla Chloe, tak se začala smát taky. Vůbec jsem si nevšímala pohledů od kluků a nasraných pohledů našich holek ze třídy a smála se s holkami dál.
"Ale no tak, holky, už dost. Ještě jedna série a můžete hrát badminton," řekla učitelka. Holky mě zvedly ze země a my se připravily.
Začalo to písknutím a taky to tím skončilo.

Nakonec jsme badminton nestihly, protože si ty krávy pořád na něco stěžovaly, takže na to nezbyl čas.
Šly jsme do šatny, kde jsme se převlékly, a s holkami jsem šla na další hodiny. Něco si povídaly, ale já nedávala pozor a přemýšlela jsem nad tím rozhovorem s Dylanem.
Dobře se s ním povídalo. Byl na mě milý a hodný a pořád se usmíval. Bože, vždyť mi zamával...

,,Země volá Nik, haló," žduchla do mě Chloe. Tak jsme se na ni podívala a ona se přihlouple usmívala a Lora taky. Povytáhla jsem obočí. ,,Co je? Já jsem jen přemýšlela," odpověděla jsem.
,,Ty jsi v poslední době úplně mimo," zasmála se Lora. ,,Ne, nejsem," zakroutila jsem hlavou a sedla si do lavice.

V hodině mi přišla zpráva od Briana.

Nik, končíme dříve, tak chceš, abych počkal?

Když se učitel nedíval, tak jsem rychle naťukala odpověď.

-Ne, klidně jeď, já se projdu. ;)

Jenže mi přišla rychlá odezva.

Vážně?

-Jop, vážně, na chůzi není nic špatného.

No dobře, tak doma. Ahoj

-Jojo, ahoj

"Slečno Lorenz, zopakujte, co jsem řekl," zeptal se mě chemikář. Podívala jsem se na něho a všimla si, že se na mě všichni dívají. ,,No... promiňte já jsem nedávala pozor," zahanbeně jsem odpověděla. Učitel kývl a naznačil mi, že mám jít k tabuli.

Nadiktoval mi pár vzorců a pár názvů. Tohle mi šlo, takže nebyl žádný problém. Měla jsem tam jednu chybu, ale řekl mi, že je to dobrý na to, že nedávám pozor a poslal mě se posadit.

Po chemii jsme měli ještě dvě hodiny a to fyziku a matiku. Tam máme blbou učitelku, která neví, co mluví, takže byla nuda. Loře jsem kreslila po ruce a ona psala zápis.
,,Nik, to je hezké, asi si to nechám vytetovat," řekla, když viděla, co jsem nakreslila. ,,Děkuji, nemusíš mít tetování, stačí centrofixem a bude to držet dlouho," řekla jsem a obě jsme se potichu zasmály. Když jsem se otočila, tak jsem viděla, jak se Dylan soustředí na zápis. Vypadá tak roztomile.
Jenže on zvedl hlavu, takže se podíval na mě. Sakra.
Rychle jsem se otočila zpátky a jen jsem slyšela, jak se uchechtl.

Po dvou hodinách utrpení konečně zazvonil zvonek, tak jsme se rychle s holkami sbalily a běžely na oběd.