Numbers ▒exo▒

1.07. Malé ručičky

„Pěkně ses vztekal." Do Baekhyunových uší přichází veselý Chanyeolův hlas.

„Co chceš."

„Nic." Zastavuje se těsně u něj a kříží ruce na hrudníku. „Prostě jsem přišel."

„Prostě jsi přišel?"

„Přesně tak." Kymácí se na prstech a natáhne do sebe chladný vzduch. „Není ti zima?"

„K věci, Parku."

Chanyeol popadá svůj spodní ret ve snaze schovat úsměv. „Jaké věci? Říkám, že od tebe nic nechci."

Baekhyun se otáčí jeho směrem se znuděným výrazem. Stále je trochu červený a zpocený.

„Vím, že taháš tu svojí vyhublou prdel všude za mnou z nějakého konkrétního důvodu."

Chanyeol pokrčí rameny. „Vážně, nemám žádný důvod. Aish, je tady fakt zima, nechceš jít dovnitř?"

Baekhyun mhouří oči a otáčí se k lesu, který lemuje celou mýtinu. Neodpovídá. Nebe se začíná zbarvovat do jakéhosi odstínu šedi a lehký vítr ovívá jeho kůži. Teprve teď začíná pociťovat nízkou teplotu.

„Vážně, Baeku. Pojďme dovnitř," mumlá Chanyeol a začne se otáčet směrem k budově, ale zastaví ho Baekhyunova slova, která čekal už od začátku.

„Ty něco víš."

Chanyeol zvedá pravý koutek úst nahoru, ale je k menšímu stále otočený zády, takže ten nemůže jeho reakci vidět. Park začne popírat: „O čem to mluvíš? Co bych měl vědět?"

„Oh, nepředstírej, Parku Chanyeole!" křičí a sápá. „Vůbec nejsi tak tupý, jak celou dobu předstíráš."

„Wow, to je milé, že si to myslíš, váž-"

„Ty něco víš," opakuje Baekhyun, čímž ho přeruší a následně se mu postaví do cesty. „Víš o hodně víc, než my všichni. Už dřív jsme o tom mluvili!"

„Baekhyune..."

„Nepamatuji se. Něco takového jsi mi řekl, že?! Chanyeole! Dokonce to bylo tady! S tím psychoušem! Pojebaným Jonginem, který najednou někam vsáknul!"

Chanyeol nic neodpovídá, pouze se usmívá. To gesto je podivné a způsobuje u Baekhyuna tlak v podbřišku, ale ignoruje to. Tvrdohlavě hledí do očí vyššího mladíka, které se zastavují všude, jen ne na něm.

„Baekhyune," začíná zase, načež pokládá dlaně na jeho ramenou. „Baekhyune," opakuje a trochu se sníží, aby jejich zraky byly na stejné úrovni. „Baekhyune..."

„Kurva, co?!"

„Můžu ti zaručit jen jedno," tichý, zachraptělý šepot se dostává z Chanyeolova těla. „A prosím tě, abys mi uvěřil."

Baekhyun párkrát zamrká a spolyká sliny, než se rozhodne přetrhnout podivné ticho, které se mezi nimi rozprostíralo. „Co, Chanyeole. Co mi můžeš zaručit?"

„Určitě nebudeš další," šeptá a Baekhyun cítí, jak zamrzá, když jedna z Chanyeolových dlaní sjíždí na jeho bok a už tam zůstává. „Slibuju ti to."

~0123456789~

Tlapkání maličkých, bosých nožek je jediným zvukem rozeznívajícím se v dlouhé chodbě. Malý chlapeček v modrém tričku a hnědých kalhotách míří studeným tunelem přímo za svým cílem. Najednou slyší hlasitý rachot a instinktivně se dává do běhu.