Numbers ▒exo▒

1.03,5. Den před před

Dveře hlasitě třískají a osm zkamenělých chlapců zírajících na sebe sedí na pohovkách a neví, co mají dál dělat.

„Co se kurva vlastně stalo."

Luhan by taky rád znal odpověď, ale zůstává zticha. Pomalu vytahuje svoje dlaně z těch Sehunových a pokládá je na svá kolena. Cítí, že ho štípou oči. Na moment je zavírá, ale když je otvírá, všechno je úplně stejné. Nikdo se nehýbe. Sehunovy prsty se jemně zaplétají do konce jeho trička. Luhanovi připadá, že se mladík cítí klidnější, když má s někým kontakt. I když se mu to nelíbí, tak neprotestuje.

„Co kdybychom se představili? Vážně bych vás chtěl všechny poznat!" hlasitý křik se dostává z Chanyeola. „Bože můj, to je tak excitující!"

„Drž zobák!" křičí drobný chlapec, který sedí vedle něj a nasazuje mu ránu do zátylku. „Co je tady podle tebe excitující?!"

„Ty to nevidíš, Baekhyune?!"

„Jak jsi sakra zjistil moje jméno?!"

„Budeme teď bydlet všichni spolu!"

Luhan přeskakuje pohledem z jednoho mladíka na druhého, když pokračují v křiku. Jediný rozdíl mezi nimi je, že na Chanyeolově tváři je obrovský úsměv. Luhan popadá dech, když Park Chanyeol objímá Baekhyuna rukou a ten vřeští a strká do něj, sám padá na zem. Nevstává, jen se trochu posouvá. Sedí na podlaze a všechny pohledy jsou zabořeny do něj.

„No co?!" křičí a za chvíli si odfrkuje, když nikdo nereaguje.

Někdo vzdychá a další si něco mumlá.

Tichý smích se roznáší po místnosti a postava se zvedá. Přichází k Baekhyunovi a natahuje k němu ruku. Mladík nevěřícně na ni zírá, ale přijímá ji a předává silný stisk.

„Díky za provětrání atmosféry," oznamuje veselým hlasem, hledíc střídavě na Baekhyuna a na Chanyeola. „Jsem Lay, těší mě, i když okolnosti... nejsou nejpříjemnější."

Baekhyun je trochu zmatený, ale mumlá něco ve stylu Byun Baekhyun a následně odskakuje dozadu. V místnosti jsou slyšet další hlasy a nová jména, která se Luhan snaží zapamatovat společně s tváří dané osoby. Slyší někoho, kdo si říká Do Kyungsoo, dál Kim Jongin, někde v zadu tiše houká Kim Minseok, vedle něj se rozeznívá Oh Sehun a nakonec se ozývá křik Park Chanyeol. Když je na řadě on, jediné, co ze sebe dokáže vyplivnout, je pouhé:

„L-Luhan."

Hned potom krčí ramena a chytá spodní ret mezi zuby. Hledí dolů a vidí Sehuna, kterého dlaně si dál hrají s látkou jeho oblečení. Pomalu zaplétá bílou tkaninu na ukazováček a lehce s ní trhá, po chvilce ji pouštějíc a opakujíc celý proces znovu.

Nikdo neví, co by měl říct nebo udělat.

~0123456789~

O pár minut později v místnosti zůstali pouze Luhan, Sehun, Kyungsoo a Lay, protože Minseok utekl po schodech do patra, pravděpodobně se zamknul v pokoji a Jongin vyšel ven s Baekhyunem, aby se trochu rozhlédl po okolí. Za nimi samozřejmě odběhl i Chanyeol. Luhan přemýšlí, proč Sehun nešel s nimi, protože očividně si to vážně přál, jelikož stále odvrací zrak ke dveřím.

„Co jste dělali v tom pokoji?" ptá se Sehun a Luhan je udivený tím, že jeho hlas zní tak lehce.

Trhá sebou.