Part 11.

344 46 2
                                    




„Cože?" vykulil jsem oči a podíval se na něj. On zvedl hlavu. Pokroutil hlavou a znovu ji položil do trávy. „Občas si říkám co je na tobě výjimečného. Proč jsem se ti tak otevřel. Hlavně proč ti říkám takové věci." Podíval se na mě. Natáhl se po moji ruce se, kterou jemně propletl jeho prsty. „Má to jediné vysvětlení. Zamiloval jsem se." špitl s úsměvem. Přitáhl si mě za ruku k sobě.

Pousmál jsem se. Nevěděl jsem co na to říct. Záleželo mi na něm. To je jasné, vždyť jsem s ním trávil všechen svůj volný čas. Říkal jsem mu věci, které jsem ani Liamovi neříkal. Měl jsem v něm důvěru a to se mi nestalo, že bych ji měl v někom koho znám pár dní. Je to neuvěřitelné jak za pár dní a hodin dokáže někdo člověku zamotat hlavu.

Z namyšleného člověka k milému. Od hádek a pošťuchování k mazlení a k polibkům. Asi je to tak.

„Taky jsem se do tebe zamiloval Louisi." Šeptl jsem a přisál se jemně na jeho rty. Začal jsem lehce s nimi pohybovat. Po chvíli když se vzpamatoval, začal mi polibky oplácet. Snažil jsem se do toho dávat vše, co jsem cítil. Chtěl jsem, aby to cítil, že je to pravda.

Když jsme se odtáhli od sebe, podíval jsem se mu do očí. On se usmíval, ne pusou ale očima. To je to, co bylo na něm úžasné. Sice neprojevoval tolik emoce, ale stačil jeden pohled do jeho nádherných modrých očí a věděl jsem, co si myslí.

„Myslíš to vážně Harolde?" povalil mě na zem a sedl si na mě. Vždy musí být ten nahoře, ale neberte to doslova. Musí mít nad všem jistotu a věci musí mít přesný řád. Protočil jsem očima a musel se uchechtnout nad jeho výrazem, který udělal, když jsem protočil očima. Lehce nafoukl tváře a založil si ruce na hrudí. Byl táááák roztomilý.

„Harolde neštvi mě a odpověz!" Zabručel a podíval se naštvaně na mě. Zasmál jsem se a sedl si do polo sedu. „Víš, že tě mám rád Lewisi. Ano zamiloval jsem se do tebe. Sakra myslím to víc než vážně." Zavrčel jsem a povalil ho pod sebe. „Už teď jsem nadržený jak králík." On se zasmál. „Aby nebyl taky tak malý". Zahihňal se.

Protočil jsem očima. „Spiš abych tě nenatrhl ty moje gymnastko." On zavrčel. „Nejsem gymnastka. Jsem lanochodec." Fňukl potichu a zabořil si hlavu do mého ramene.

„Víš, co se říká. Co se škádlívá rádo se mívá." On pokroutil hlavou. Políbil mě na rameno.

„Pozveš mě na rande?" Odtáhl jsem se od něj a podíval se mu do očí.

„Myslel jsem, že nás spolu nemůžou vídat. Hlavně tvůj táta. Víš, že tě ve městě kontroluje."

„Já myslel, třeba u tebe doma. Ještě jsem tam nebyl. Myslel jsem, třeba bys mohl něco uvařit. Pustit si filmeček a potom si udělat krásnou noc." Přejel mi prstem po hrudi až k penisu, který lehce zmáčkl.

„Mamka je pryč, takže můžeš zítra přijít." Vzdychl jsem potichu a doufal, že to udělá znova. Jenomže on vyskočil. Dal mi rychlou pusu. „Musím na hodinu." Už ho nebylo.

„Tohle ti taky oplatím ty jeden lenochodče." Zavrčel jsem a pomalu se zvoněním rozešel do třídy.

*Nový díl! Haha. Kdo se těší na jejich rande? Jááááá :D budu ráda, když mi napíšete názor nebo komentář jak se vám díl líbil. Hlavně jestli jejich rande půjde lehce :D děkuju :* *

Cirkusový život✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat