Werdyn

27.

Z pohledu Toma

Flašku tvrdýho svírám v ruce, občas se napiju a přitom pozoruji Štěpána, který má zlomené srdce a rudé oči od pláče. Ale klidně oddechuje a oči má zavřený, takže to je asi v cajku. Zatím.

Z pohledu Radka

Pozoroval jsem zapadající slunce a snažil se pochopit ten blbej sen. Stane se to? Nebo to je jen blbej sen? Byl jsem zmatenej a poblíž jsem neměl žádnou flašku alkoholu, která by mi pomohla přijít na jiné myšlenky. K Pavlovi jsem se vrátit nechtěl. Potřeboval jsem být sám se svýma myšlenkama. Nikým nerušen.

Z pohledu Pavla

Ve flašce zbývalo posledních pár kapek vína a hodiny utíkaly čím dál tím rychleji. Radek byl Bůhví kde a já byl z mých citů zmatenější než obvykle. Svým způsobem mě Radek přitahoval, ale nic víc tam nebylo. Byla to pro mě taková ta známost na jednu noc a nazdar. Štvalo mě to, ale nedokázal jsem svým citům poručit. Věděl jsem, že si tohle nezaslouží. Já to kurva věděl, ale co jsem měl dělat. Dál předstírat jak je všechno v pohodě? Jak ho neuvěřitelně moc miluju? Jak si dokážu představit nás za dvacet let?

Z pohledu neznámého

Fotky Pavla byly všude okolo mě. Já jsem se ho potřebovala dotýkat, vdechovat jeho vůni a být jím milována. Tyhle plány mi ale kazil Radek. Musela jsem se ho nějak zbavit, ale nevěděla jsem jak. Až teď mě napadla ta myšlenka, že napíšu Radkovi. Jeho číslo znám, protože jsme se spolu kdysi fakt hodně bavili.

Z pohledu Radka

Slunce už zapadlo a já se vydal po štěrkové cestě zpátky k autu. Usoudil jsem, že ten sen je jen sen a já si kvůli tomu nebudu lámat hlavu.

Z pohledu Toma

Hlavou se mi honily vzpomínky na nás s Radkem. Když jsme si dali první pusu, když jsme se spolu poprvé vyspali, když jsem si poprvé uvědomil, že ho fakt miluji.. A když jsem ho ztratil. Moc dobře si pamatuji, že tu noc jsem se ožral do němoty a kocovinu jsem vstřebával další dva dny. Ale dostal jsem se z toho. Našel si pár prázdnejch vztahů, které skončily tak rychle jako začaly.
A potom, když jsem ho znovu spatřil. Znovu si alespoň na hodinu, připomněl teplo jeho těla, které jsem musel zase rychle opustit, z toho jsem se ale dostat nedokázal. Napil jsem se zlatavé tekutiny, jež se schovávala ve flašce, kterou jsem stále držel v ruce a polkl. Snažil jsem se zahnat nechtěné vzpomínky, které se mi neustále zjevovaly před očima, ale ono to nešlo. Najednou.

***

Kapitola o ničem, ale je mi blbé nic nevydávat, takže vydávám špatné kapitoly.. Dost přemýšlím nad tím, že tento příběh smažu a nebo nějak ukončím.. Tak zatím