Werdyn

18.

Z pohledu Herdyna

Vypadal nádherně. Ležel podemnou a nechával se ode mě líbat. Říct že jsem se cítil skvěle, bylo slabé slovo. Já se cítil úžasně. Přenádherně. Byl jsem s ním. Mohl jsem se na něj koukat a jemu by to nepřipadalo divné. Bylo to jako sen. Nevím kdy se to stalo, ale já se do něj zamiloval. Bylo to divný. Cítit lásku k jinému muži. Ale on byl výjimečný. Ještě jsem ani pořádně nezjistil čím, ale byl pro mě výjimečný. Podíval jsem se na něj. Roztouženě si kousal svůj už tak dost rozkousaný ret. Byl roztomilý. Opravdu moc roztomilý. Ležel na posteli tak oddaně. Bylo mu jedno co s ním udělám. Hlavně že s ním něco udělám. Jemně jsem se mu přisál na krk, čímž jsem si vysloužil jeho dlouhý vzdech. A hned na to další. A další. Chtěl to. Chtěl to stejně jako já. Vtiskl jsem mu poslední polibek na ústa a pak mu pomalounku stahoval kalhoty. Vychutnával jsem si to. Vychutnával jsem si to jak byl roztoužený. Jak moc to chtěl. Jak moc chtěl abych z něho ty kalhoty serval a už ho netrápil. Tak moc to chtěl. Ale já je stále pomalounku stahoval dolů. A pak už byly dole. S cinknutím pásku kalhoty dopadly někam na podlahu. Hladově jsem se znova přisál na jeho rty. Snažil se ze mě dostat mé džíny. A po chvilce se mu to dokonce povedlo.
A pak?

A pak zazvonil ten zkurvený mobil.

,,Kurva" zaklel jsem.

To snad není možný ne? Fakt zrovna teď? Vážně? Co jsem komu sakra provedl? Vyzvánění mého mobilu si zatím dál prozvánělo předtím pokoj plný vzdechů. Jestli to bude Bax tak mu vlastnoručně urvu koule a zadusím ho jeho vlastníma koulema. Wedry pode mnou měl na tváři pobavený úsměv. Velmi neochotně jsem se zvednul a došel k mobilu. A neuvěříte kdo to byl. Ano hádáte správně. Bax. A že mě to ani nepřekvapuje. Zvednul jsem mu to a mobil si přiložil k uchu.

,,No co chceš?" vyštěkl jsem na něj.

,,Nic. Jen jsem se chtěl ujistit, že jste dojeli v pořádku."

Že. On. Si. Ze. Mě. Dělá. Prdel. To nemyslí vážně. Wedry se na mě zatím pobaveně koukal z postele. On mi vážně zavolal jen proto, že se chtěl ujistit jestli jsme dojeli v pořádku. Vážně. To je takovej kretén. On něco provedl. To mi bylo jasné. Jinak by jen tak aby se ujistil jestli jsme dojeli v pořádku nezavolal. Na to ho znám moc dlouho.

,,Takže co jsi provedl?" zeptal jsem se po chvilce ticha.

,,No.. Víš jak máš tu tvou rybičku?

Ne. To neudělal. Takovej kretén není. Jestli se mé rybičce něco stalo tak ho zabiju.

,,Co jsi udělal?"

,,Ona se ta rybička tak trochu roztrhla" odpověděl nevinným hláskem.

,,Ty-ty-ty jsi takový čůrák Baxi. Jak jsi mi kurva mohl roztrhnout rybičku?" to bylo jediné co jsem ze sebe mohl dostat.

Jak mi mohl sakra roztrhnout mou rybičku? Jakej kretén sakra může jen tak roztrhnout mou rybičku? To není možný.Takový kretén není. Vždyť jsme pryč jen pár hodin.

,,Herďo?"

Típnul jsem to. Na té rybičce mi opravdu záleželo. Měl jsem ji tak rád. A on ji roztrhl. Hodil jsem sebou na postel a jen koukal do prázdna. Tímhle mě fakt naštval. Než si začnete myslet, že reaguji přehnaně, zkuste si přestavit, že by vám někdo vzal vaši nejmilejší věc a on by ji někdo jen tak roztrhl. Ano takovýhle to je pocit. Ucítil jsem na sobě Wedryho ruce. Jemně mě objímal.

,,Co provedl?"

,,Roztrhl ji. Roztrhl mou rybičku."

,,Cože to udělal? Jakej kretén sakra může roztrhnout rybičku?" smál se za mnou Wedry.

Nevěřícně jsem kroutil hlavou. Bax je opravdu malé dítě. Ne. I to dítě je vyspělejší než baxtrix. Protože ani dítě není schopné roztrhnout malou rybičku. Zadíval jsem se do okna. Začalo pršet a já ucítil Wedryho rty na mém krku...