Werdyn

24.

Z pohledu Wedryho

Nejspíš jsem usnul, jelikož jsem se nacházel v posteli přitisknutý na Pavlův svalnatý hrudník a venku zcela poklidně svítilo sluce. A zcela upřímně, byl to ten nejlepší okamžik, jaký jsem kdy ve svém nudném životě zažil. Opravdu jsem nechtěl, aby tenhle okamžik skončil, ale vzhledem k tomu, že sebou Pavel zavrtěl, jsem očekával, že konec tohohle překrásného okamžiku brzy nastane. Ale místo toho si mě Pavel přitáhnul ještě více k sobě a já mohl nasát jeho vůni. A když tak nad tím přemýšlím, měli by vyrobit voňavku, která by voněla přesně jako Pavel. Myslím, tedy vím, že by se tahle vůně kupovala ve velkém. Nebo já by jsem ji, alespoň ve velkým kupoval. Protože se jí nemůžu nabažit. Ano, seznamte se. Zamilovaný Radek. Těší mě.
,,Dobré ráno zlato" ozval se po chvíli Pavlův chraplavý hlas, který mi způsobil husí kůži po celém těle.
,,Dobré ráno též" usmál jsem se a ještě víc se namáčkl k Pavlovi.
Pavel se nad tím jen tiše uchecht. Bože, já miloval i to jeho blbý uchechtnutí. Protože ten nádherný zvuk v podobě uchechtnutí,  vydal tak nádherný člověk. Ano, byl jsem v tom až po uši. A co? Život je moc krátký na to, aby jsem se strachoval, co bude a co nebude. Bylo mi to jedno. Od té doby, co skončil vztah mě a Toma, jsem se naučil žít přítomností. Protože když jsem byl s Tomem, neustále jsem se strachoval, že to skončí. A měl jsem pravdu. A možná proto to skončilo. Protože jsem se neustále obával konce.
,,Nad čím přemýšlíš?" promluvil po chvíli ticha Pavel a tím mě vyrušil z mých myšlenek.
,,Nad ničím" pokusil jsem se usmát a otočil jsem se na Pavla. Zíral na mě a na tváři měl široký pobavený úsměv.
,,No jasně" pobavený úsměv se mu zkroutil do úšklebku a já do něj jemně dloubl.
,,A to bylo za co?" podivil se a jemně mě políbil na čelo. Nad jeho gestem jsem se lehce začervenal a raději svou hlavu zabořil do jeho hrudě, aby to neviděl. Nasával jsem jeho vůni a rukama jsem mu na záda kreslil nesmyslné obrazce.
,,Co budeme dneska dělat?" zamumlal jsem po chvíli, když už mě to přestalo bavit.
,,Nevím. Můžeme klidně celý den ležet na gauči a koukat na filmy. Je mi to jedno, hlavně když budeme spolu." něžně zvedl mou hlavu a následně mě políbil na ústa.
,,Klidně" zamumlal jsem a opět svou hlavu opřel o jeho hruď.
Jemně mě hladil po zádech a já si opět přál, aby tahle chvíle nikdy neskončila. Bylo to celé tak dokonalé, že se mi tomu ani nechtělo věřit. Měl jsem pocit, že tohle jsem nikdy předtím nezažil. U Toma jsem se takhle nikdy necítil. Nevím čím to bylo. U Pavla to je ale jiné. Když se mě dotkne, cítím se jinak. Když mě políbí, naše rty do sebe zapadnou jako puzzle. U Toma to tak nebylo. Nevím, proč na to vůbec vzpomínám. Vždyť už jsem zapomněl. Nebo jsem si to alespoň myslel.
,,Včera ti někdo volal" oznámil mi Pavel po pár minutách, které jsme strávili v těsném objetí.
,,Kdo?" nadzvedl jsem obočí a podíval jsem se na Pavla v otázkou v očích.
,,Netuším. Bylo to neznámé číslo" pokrčil rameny a rukou mi vjel do vlasů.
Jemně jsem jeho ruku odstrčil a vysoukal jsem z vyhřáté postele, abych našel mobil.
Mé hledání začalo neúspěšně. Všude se nám povalovalo oblečení. Ikdyž jsem upřímně nechápal, jak se sakra stalo, že to oblečení je všude, jen ne v kufru. Vždyť tu nejsme ani dva dny. Pokrčil jsem nad tím rameny a očima jsem zkoumal, každý kout pokoje.
,,Radku? Je v kuchyni na lince" usmál se na mě a já zamířil do kuchyně.
Měl pravdu. Opravdu ležel na lince. Natáhl jsem se pro něj a zapnul ho. Vykouklo na mě několik upozornění a taky nepřijatý hovor a jednu esemesku. Vše od neznámého čísla. To číslo jsem od někud znal, ale nemohl jsem si vzpomenout odkud. Připadalo mi tak známé a důvěrné, ale přesto jsem si nemohl vzpomenout koho je. Zavrtěl jsem nad tím hlavou a raději jsem se podíval, co je v té esemesce. Tři slova. To bylo vše, co esemeska obsahovala. Jen tři slova. Jen jsem nechápal, proč mi to někdo napsal. Ani jsem nevěděl, co to má znamenat. Já jsem vlastně ani nevěděl, co si mám o tom myslet. Já jsem prostě nevěděl nic.

Chci to zpátky.

***

Ahoj! Ikdyž je tohle naprosto nezáživná kapitola a upřímně se za ní dost stydím, musela jsem ji vydat, protože jsem vám chtěla moc poděkovat za veškerou podporu a hlavně bych chtěla poděkovat za to, že jsme už přesáhli hranici 10K přečtení a 50 sledovatelů! 💕
Opravdu vám za to moc děkuji, neskutečně si toho vážím. Tímto bych to raději ukončila nebo si tu budu ještě vylévat srdíčko 😂 Takže ještě jednou moc děkuji a mějte se krásně! 💕