Werdyn

13.

Z pohledu Toma

Ač se to nezdálo, říkalo se mi to špatně. Neměl jsem v úmyslu nijak Radkovi ublížit to ne. Ublížil jsem mu už víc než dost v minulosti. No nejradši bych si nafackoval.

,,Proč?" vyrušil mě z mých myšlenek Pavel.

,,Nevím. Možná z neopětované lásky? Tak či tak každý jednou udělal chybu. Ale tohle mu nemůžeš vyčítat. Zaprvé jsem to mohl vyvrátit, ale jsem občas až moc sobecký když jde o moje štěstí. Zadruhé je zoufalý, protože neví co k němu cítíš. Neví jestli mu opětuješ jeho city, vlastně ani neví jestli u tebe má šanci. Jestli jsi byl jednou zamilovaný jako on a ten dotyčný ti ty city neopětoval tak to pochopíš" řekl jsem vše, co jsem měl na srdci a podíval jsem se na něj.

Mohl jsem se na vlastní oči přesvědčit, že když se okolo Radka objevil Pavel, v očích mu pohrávaly jiskřičky. Zamilované. Radek Pavla opravdu miloval. Bylo to na něm vidět. Štvalo mě to. Opravdu hodně, ale nechtěl jsem aby se do mě Radek znova zamiloval, protože jsem mu nechtěl znovu ublížit. Jelikož mi bylo jasné, že by se to jednou či později stejně stalo, kdyby mi ty city obětoval. Jsem svině a sobec. To nepopírám, ale vím kdy je lepší už dát nějakému člověku pokoj. A já Radkovi hodlal dát pokoj, potom co udělám co musím.

,,Já se na něj nezlobím. Naopak ho chápu. Je zoufalý. Když jsem za ním ráno byl choval se jinak než obvykle. Trochu odtažitě a tak. Teď už jeho ranní chování chápu" domluvil a odvrátil svůj pohled na přírodu za námi.

,,Ještě je tu jedna věc, kterou ti musím říct" upoutal jsem jeho pozornost, kterou předtím věnoval přírodě za námi.

,,A to je jaká?" obrátil plně svoji pozornost na mě.

,,No. Jestli spolu s Radkem budete, tak se k němu prosím chovej co nejlíp to půjde. Vytrpěl si toho u mě hodně, já ani nevím jestli někoho po mně měl nebo ne. Je to jedno. Přinášej mu jeho oblíbené karafiáty, ber ho na večeři, do kina nebo se jen prostě o něj starej jak nejlíp můžeš. Dej mu pocit výjmečnosti. Já mu zmizím ze života. Když budeš něco potřebovat tady máš na mě číslo" postrčil jsem k němu papírek s mým číslem a pokračoval ,,Je výjmečný a rve mi srdce, že mu musím zmizet ze života, ale je to to nejlepší rozhodnutí které jsem kdy udělal, protože vím že to je správné. Doufám, že spolu nakonec skončíte, protože vám to spolu určitě bude slušet a budete krásný pár." dokončil jsem svoji myšlenku a podíval jsem se na Pavla.

Byl překvapený. Ústa mírně pootevřená a překvapeně na mě koukal. To co jsem řekl bylo to jediné co jsem říct mohl. A taky to možná bylo to poslední co jsem mu kdy řekl. Zvedl jsem se ze židle a podíval se na Pavla.

,,Měj se krásně a užívej si života. Sbohem" otočil jsem se a chtěl odejít když mě zarazil hlas, přicházející od Pavla.

,,Díky že jsi mi to řekl. Doufám že budeš šťastný a někoho si najdeš. Sbohem." otočil jsem se na něj a naposledy jsem mu věnoval jeden jediný upřímný úsměv.

A pak jsem odešel. Možná navždy možná ne.