Werdyn

17.

Z pohledu Wedryho

To není možný. To není pravda. Muselo se mi to zdát.

,,Řekni to ještě jednou?"

,,Já tebe taky miluji Radku"

,,Ty jsi si něco šňupl?"

,,Ne?"

Můj pohled sklouzl na jeho rty. Touha a rozum. Tyhle dvě věci se ve mně začaly prát. Mám ho políbit či ne? Nakonec vyhrála touha a já jemně přitiskl své rty na ty jeho. Byl to ten nejlepší polibek v mým dosavadním životě. Tenhle polibek byl uklidňující. Tak hodně uklidňující, že ikdyž netrval moc dlouho, měl jsem pocit, že už vše bude v pořádku. Že spolu budeme. Že všechny problémy rázem vymizí. Ale pak jsem se probral zpátky do reality. To co jsem Tomovi udělal bylo neodpustitelné. Tohle jsem si opravdu nezasloužil. Nešlo to. Nemohl jsem se s ním dát po tomhle dohromady. Prostě ne.

,,Já nemůžu" odtrhl jsem se od něj.

,,Proč? Co se děje? Udělal jsem něco špatně? Jestli ano tak promiň" vypadal mým odtrhnutím dost vyděšeně.

,,Ty jsi nic špatně neudělal. Já jen nemůžu. Nemůžu tohle udělat po tamtom. Prostě nemůžu. Já si tohle nezasloužím.."

Jemně mě chytl za bradu a políbil na rty.

,,Ale zasloužíš. Sice nechápu proč si to myslíš, ale okamžitě to vymaž ze své hlavy."

,,To nejde. Udělal jsem chybu. Obrovskou chybu. Zneužil jsem nevinného člověka pro vlastní potěšení. A teď musím nést odpovědnost za své činy"

Přitáhl si mě mlčky k němu a jen mě objímal. Nic víc. Žádné polibky. Nic.

,,Nevzal jsem tě sem proto aby jsi nesl odpovědnost za svoje činy. Tak toho prosím nech. Užij si tenhle týden. S Tomem jsme to vyřešili. Nevadilo mu to. Řekl mi že už tě nebude kontaktovat. Říkal že to pro vás dva bude nejlepší. Tak toho prosím nech. Trápí mě tě takhle vidět" promluvil ke mně po chvíli.

Byl to zvláštní pocit, co mě zalil poté, co mi tohle řekl. Nevěděl jsem si co si mám myslet.

,,Udělá ti to radost?" otázal jsem se ho po chvíli.

,,Co myslíš?" nechápal mou otázku.

,,No když už to nebudu řešit"

,,Ohromnou" věnoval mi jeden jediný upřímný úsměv.

,,Tak dobře. Už to nebudu řešit"

Teprve až po tomhle si mě přitáhl ještě víc a políbil mě. Jemně. Ten polibek byl plný emocí. A já mu polibky oplácel.

,,Děkuji" zaseptal jsem po chvíli.

,,Já děkuji" opáčil.

,,Nech toho" ušklíbl jsem se.

,,A čeho prosímtě?" opáčil s nevinným úsměvem.

,,Všeho" vyplázl jsem na něj jazyk, odtáhl se od něj a vylezl z vířivky.

,,Hej kam jdeš?" smál se.

,,Do chaty, kam asi jinam. Ty si tady klidně zůstaň" zakroutil jsem hlavou a posbíral si věci.

,,Nechoď" žadonil.

,,A proč?" otočil jsem se na něj.

,,No, víš.." nahodil štěněčí pohled.

,,Nope, víš moc dobře že tohle na mě neplatí" kroutil jsem hlavou nad jeho snahou.

,,Hmm tak nic" ukončil náš něco jako rozhovor.

Došel jsem ke dveřím, otočil jsem se na něho a usmál se. Úsměv mi opětoval. Samozřejmě v mnohem krásnějším provedením. Lehce jsem zrudnul a radši se otočil ke dveřím do chaty. Namířil jsem si to rovnou do koupelny. Zavřel jsem za sebou dveře, zamkl a svlékl se. Vlezl jsem do sprchy a spustil na sebe kapky horké vody. Namydlil jsem se mýdlem, které tam leželo, už při naší prohlídce. Vonělo po kávě. Smyl jsem ze sebe pěnu, která vznikla při nanášení mýdla. Když už na mně nebyl ani jeden kousek pěny, vypnul jsem vodu a vylezl ze sprchy. Pak ale nastal problém. Oblečení. Já si nevzal nic na převlečení. Všechno zůstalo v ložnici. Jak jsem na to sakra mohl zapomenout. No nic. Musel jsem zachovat chladnou hlavu. Jen tak pro vysvětlení. Nerad se ukazuji před někým nahý. Pokud s ním nechodím. Což jsem si u Pavla nebyl úplně jistý. Nevěděl jsem co mezi námi je. Jestli jsme stále přátelé nebo spolu chodíme. Přesto jsem se před ním nechtěl hned ukazat zcela nahý. Jediné, co jsem si mohl vzít abych se tím zakryl, byl ručník nebo mokré plavky, které bezvládně visely pověšené na topení. Radši jsem zvolil ručník. Na pevno jsem si jej obvázal, kolem boků. Odemkl jsem a rychle šel do ložnice. Tam jsem si vytáhl boxerky, tmavě modré, trochu přiléhavější tepláky s bílými šňůrkami, šedou mikinu, taktéž se šňůrkami a samozřejmě bílé triko. S oblečením jsem rychle zmizel v koupelně. Zamkl jsem, rozvázal ručník a rychle jsem se oblékl do oblečení. Ručník jsem přehodil přes topení. Odemkl jsem dveře a vyšel do menší chodby.

,,Pavle?" zavolal jsem abych se ujistil jestli je venku nebo už šel dovnitř.

Když se nikdo neozval, vlezl jsem do obýváku, přidal do kamen a usedl do pohodlného křesílka poblíž kamen. Všiml jsem si huňaté deky, která byla přehozená přes sedačku. Natáhl jsem se pro ni a přehodil ji přes sebe. Zachumlal jsem se do ni a pozoroval plápolající oheň. Bylo to uklidňující a uspávací zároveň. Po chvilce jsem usnul.

***

Ucítil jsem na pasu dvě pevné ruce. Někdo mě někam nesl. Jen jsem nevěděl kam. Po chvilce jsem ucítil jak mě někdo položil do něčeho měkkého. Zřejmě do postele. Otevřel jsem oči. Spatřil jsem Pavla, který se mě snažil přikrýt peřinou. Musel jsem se zasmát.

,,To jsi mě vážně odnesl z toho křesla do postele?" smál jsem se.

,,Nó.. Vypadal jsi tak nevinně a navíc by tě z toho potom bolela záda" jeho důvody, proč mě musel odnést mě rozesmály ještě víc.

,,Ty jsi teda fakt číslo" promluvil jsem když jsem konečně nabral dech.

,,Ha ha ha" sarkasticky se zasmál.

Pohledem sklouzl na mé rty. Usmál jsem se. Pomalu se ke mně přiblížil. Sedl si na mou část postele. Přiblížil svou hlavu k mému uchu a tiše do něj zašeptal.

,,Miluje tě. Opravdu moc" hned na to jemně přitiskl své rty na ty mé.

,,Já tebe taky" zašeptal jsem poté.

Jemně jsem ho zatáhl do postele a posadil jsem se na něj rozkročmo. Přiblížil jsem se k jeho obličeji a začal ho pomalu líbat. Po chvilce mě, ale přetočil takže jsme byli přesně opačně. Já ležel a on na mně byl obkročmo. Nejdříve mě jemně políbil na rty a pak mi začal obsypávat krk polibky. Párkrát se zastavil, aby si mě takzvaně označkoval. Tiše jsem vzdychl když mi stáhl mikinu a triko a hned na to začal mou hruď obsypávat motýlími polibky. Bylo to něco jiného, než s Tomem. Ne, že bych ho snad předtím nemiloval, ale měl to rád trochu jinak. Ne takhle. Ne jemně. Něžně či tak. Po Tomovi jsem myslel, že jsem rád ten submisivní. Ne dominantní. Užíval jsem si tohle. Tohle bylo něco tak neskutečného. Něco tak krásného. Přímo dokonalého.

,,Miluji tě" zavzdychal jsem tiše, když mi opět začal líbat krk.

Slyšel jsem jen uchechtnutí. Oči jsem měl zavřený. Chtěl jsem si tohle zapamatovat. A to pokud možno navždy...