Werdyn

1.

Z pohledu Herdyna:

,,Crrrrrrrrrrrrrrr" uslyšel jsem vyzvánění mého mobilu, které mě nemilosrdně vzbudilo z mého dlouhého a příjemného spánku. Pomalu jsem otevřel oči a i hned na to je přimhouřil, když mé oči zasáhla vlna záře, která vycházela z mého zvonícího mobilu. Vedle stále zvonícího mobilu se nacházel budík, který ukazoval tři hodiny ráno. Tři. Hodiny. Ráno. Sakra, jaký blbec může volat ve tři ráno?! Stále jsem doufal, že mobil utichne, ale nestalo se tak. Takže mi nezbývalo nic jiného, než se pro něj natáhnout. Mžoural jsem na displej, ve snaze zjistit, kdo volá. A neuhodnete, kdo to byl. Ano, byl to Artix. Kdo taky jiný, že. Chvilku jsem váhal, ale nakonec jsem ten hovor přijal a mobil jsem si líně přiložil k uchu.
,,Ahojky Herďo" ozval se přiopilý Artixův hlas. On pil. A že mě to ani nepřekvapuje..
,,Nazdar. Potřebuješ snad odvoz nebo co?" zavrčel jsem naštvaně.
,,To taky. " uchechtl se a pokračoval ,,Víš mám pro tebe nabídku."
,,Hm a co by to bylo za nabídku?" mou naštvanost nahradila zvědavost.
,,Sázka." odpověděl nenuceně.
,,No, tak povídej" pobídl jsem ho, po chvilce přemýšlení.
,,Dobře. Vsázím se o litr, že nepolíbíš Wedrouše" řekl. Je opilý. Tohle nemůže myslet vážně. Ano, sice jsme s Wedrym byli jako bratři, ale tohle je trochu moc. Ráno si na tohle ani nevzpomene.
,,Artixi, vzhledem k tomu, že jsi opilý a ráno si na tenhle rozhovor ani nevzpomeneš, tak ne. Zavolej ráno v devět. Pokud si na tohle vzpomeneš, tak sázku přijímám, pokud ne tak nic." domluvil jsem a hovor ihned ukončil. Mobil jsem opatrně položil zpátky na stolek. Ještě chvíli jsem přemýšlel, ale pak jsem odpadl a usnul.

***

Nohy, na které mi táhla nepříjemná zima, mě probudili. Můj pohled se stočil na hodiny, které ukazovaly půl deváté. Bylo docela brzo. Přesněji, brzy podle mě, ale podle Wedryho bylo pozdě. A jak bylo zvykem Wedry už  dole jedl nebo už uklízel náš barák. Vstal jsem a došel ke skříni. Z ní jsem si vyndal šedé triko a černé kraťasy.
Převlékl jsem se a vydal se do koupelny. Tam jsem si jako každé ráno, opláchl obličej, učesal vlasy a vyčistil zuby. Poté jsem sešel dolů do kuchyně s mobilem v ruce. V kuchyni jsem si ukrojil chleba, namazal ho máslem a na vrch dal trochu soli. S chlebem v ruce jsem vstoupil do jídelny. U stolu už seděl Wedry a něco dělal na mobilu. Chvíli jsem ho pozoroval, ale pak jsem si s tichým 'ahoj', přisedl.
,,Ahoj" opětoval mi po chvíli pozdrav, aniž by zvedl hlavu nebo se na mě nějak podíval.
Nechápal jsem co se děje. Wedry se už poslední dobu, choval nějak divně. Vyhýbal se mi. Když nemusel, tak se mnou nebavil. Prostě se choval jinak než předtím. Což mě znervózňovalo.

Z pohledu Wedryho:

Koukal jsem z okna a přemítal. Vzbudil jsem se před chvílí a i ta chvilka mi stačila, abych měl hlavu plnou nechtěných myšlenek na něj. Už dlouhou dobu jsem věděl, že k Herdynovi cítím víc než je u kámošů běžné. Abych své myšlenky zahnal, raději jsem neochotně vstal, promnul si oči a namířil si to rovnou ke skříni. Z ní jsem vyndal šedé kraťasy a fialové triko s nápisem "Twich". Došel jsem do koupelny s oblečením v ruce, otočil klíčkem a sundal ze sebe oblečení.
Vstoupil jsem do sprchy, kde jsem na sebe pustil proud horké vody. Pomáhalo mi to, přijít na jiné myšlenky. Umyl jsem si vlasy a hned na to následovalo tělo. Ještě chvíli jsem tam jen stál a nechal na sebe dopadat proudy horké vody, než jsem ji vypnul a vylezl ze sprchy. Následně jsem si vzal ručník a osušil se. Ještě mi zbývalo si učesat vlasy, vyčistit zuby a už jsem mohl vyjít z koupelny.
Šel jsem rovnou do kuchyně, kde jsem si vzal jogurt, do něj dal med a ještě jsem si uvařil černý čaj. Pak jsem šel se svojí snídaní do jídelny, kde jsem si sedl na svojí židli a začal jíst. Po chvilce přemýšlení jsem si vzal mobil a začal projíždět sociální sítě.
,,Ahoj" uslyšel jsem tichý hlas Herdyna.
,,Ahoj" vyšlo z mých úst.
Radši jsem na Herdyna nepodíval. Vím že bych na něj začal civět. A to by se asi těžko vysvětlovalo.
Sedl si na židli, která byla naproti mě a začal snídat.

Svůj pohled jsem se snažil udržet na displeji mobilu a díkybohu se mi to dařilo. Po chvíli přišel i Bax. Jeho jsem normálně pozdravil a koukl do očí. Usmál se na mě a já mu úsměv oplatil. Bax a už vůbec ne Herdyn o mém "problému" nevěděli. Bohužel. Najednou z ničeho nic, začal Herdynův mobil vyzvánět. Nevěděl jsem, kdo by co mohl chtít v devět ráno. Zvedl to a přiložil si mobil k uchu. Moc jsem neposlouchal, raději jsem se věnoval svému mobilu. Po chvíli jsem, ale na sobě cítil jeho pohled. Lehce jsem zčervenal.

***

Po snídani jsem odešel do svého pokoje. Lehl jsem si do postele a ani ne po chvíli mi přišla zpráva z messengeru.

Herdyn(H): Ahoj Wedry, neměl by jsi teď náhodou čas? Potřebuji si s tebou promluvit.

Srdce se mi rozbušilo a já začal horečně přemýšlet, nad tím co by mi asi chtěl.

Wedry(W): Jo mám. Kam mám jít?

(H): Víš jak je ten lesík kde jsme před pár týdny byli společně s Baxem?

Potřeboval jsem chvíli, abych si vzpomenul jaký to byl vlastně lesík a odepsal mu.

(W): Jo, hned tam budu.

Vstal jsem z postele a vydal se na místo.

Z pohledu Herdyna:

Kamery jsem měl přichystaný. Chtěl to mít natočené. A jediné co mi teď zbývalo udělat, bylo čekat, než přijde.
Uběhlo asi pět minut. Pak deset. Patnáct. Dvacet. Teprv až po půl hodině jsem spatřil přibližující se postavu. Byl jsem nervózní.
Postava došla blíž ke mně a já v ní rozpoznal Wedryho.
,,Ahoj, co jsi potřeboval tak nutnýho?" promluvil hned, co ke mně přišel.
,,Ahoj, víš já-" nedořekl jsem a postupně jsem svou hlavu začal naklánět k té jeho.
Jeho teplý dech mi způsoboval husinu po celém těle. Zbývalo pár centimetrů a pak se to stalo.

Já Pavel Mikeš jsem políbil Radka Vedrala.