Werdyn

14.

Z pohledu Herdyna

Odešel. Nechal mě tam samotného na židli uprostřed altánku. Nechal mě tam jen se svými myšlenkami. Tím, co řekl se mi hodně zalíbil. Už jsem chápal, co na něm Wedry miloval, kromě vzhledu. I jeho povahu, že to nebyl jen namachrovaný frajírek, ale i normální hodný kluk. Nebyl jsem na Wedryho naštvaný to vůbec ne. Zoufalý člověk dělá zoufalé činy. I já sám jsem v minulosti udělal pár zoufalých činů. Věděl jsem, že k Wedrymu něco cítím, jen jsem nevěděl co. Ale přesto jsem věděl, že o Wedryho bojovat chci. Jakkoliv. Už jsem ho nechtěl vidět smutného. Už víc ne. Odhodlaně jsem se zvedl ze židle a vydal se směrem k autu. Jen pár kroků. Jen pár kroků a byl jsem u auta. Když v tom mě něco napadlo. Vytáhl jsem mobil a vytočil číslo na člověka, kterého se můj plán týkal. A pokud by to nevyšlo, celý plán by krachl. S napětím jsem poslouchal vytáčení až se po chvíli konečně ozval jeho hlas.

,,Haló?" 

,,Tady Herdyn. Něco bych potřeboval"

Z pohledu Wedryho

Musel jsem se vzpamatovat. Takhle to dál nešlo. Ač jsem byl tak rád že mi udělal snídani. Ač to vypadalo tak nadějně, já tohle dál nemohl tajit. Neměl jsem to udělat. Byla to blbost a to pěkně velká. Lituji toho snad víc než čehokoli v mém životě. Musel jsem to Herďovi říct. Prostě musel. Nechtěl jsem aby to začlo takhle. Nechtěl jsem mít před ním tajnosti. Ale teď jsem mu nic říct nemohl. Po telefonu jsem mu to říkat nechtěl, ale doma nebyl, jel něco zařídit. Frustrovaně jsem dopadl na postel. Hlava mi automaticky spadla do již připravených dlaní.

,,Sakra, sakra a sakra.." tiše jsem zaklel.

Teprve až teď jsem si uvědomil jak hodně z něho jsem v prdeli. Opravdu jsem ho miloval. Tak moc až to bolelo. Ještě ale víc bolelo to, že se to klidně mohlo pokazit a já bych ho už nemohl mít. Sakra. Potřeboval jsem se nějak odreagovat. Když v tom mi zazvonil mobil. Nakoukl jsem kdo volá. Herdyn? Přijal jsem hovor a dál jsem si mobil k uchu.

,,No ahoj, co se děje?"

,,Sbal se. Jedeme na týden na chatu. Řekni Baxovi, že se vrátíme za týden a ať se snaží aby to tam nevybouchlo. Za chvilku tam budu." a s těmi slovy zavěsil.

,,Jak na chatu?" nahlas jsem přemýšlel.

Vyndal jsem že skříně svůj kufr. Rozepl jsem ho. Nandal jsem si do něj potřebné věci. A zase ho zapl. Jelikož mi bylo jasné že Herdyn nepřemýšlel nad sebou, zašel jsem do jeho pokoje a zabalil mu nějaké věci také. Pak mně zbývalo ještě vyřešit Baxe. Vešel jsem do jeho pokoje. Tam jsem spatřil spícího Baxe rozloženého na celé posteli.

,,Vstávej" drcnul jsem do něj ale on si stále spokojeně spal.

,,Vstávej" drcnul jsem do něj silněji, což ho přimělo otevřít alespoň jedno oko.

,,Co chceš?" zabručel.

,,S Herdynem musíme něco zařídit ohledně toho videa. Vrátíme se za týden, tak ať to tu ještě stojí až se vrátíme." poplácal jsem ho po rameni a odešel.

Vzal jsem oba kufry a sešel dolů do předsíně. Překvapil mě ten telefonát. To mně připomnělo že bych nám měl vzít nějaké nabíječky. Zašel jsem tedy ještě ke mně a pak k němu. Nabíječky jsem poté nacpal do kufru. Uslyšel jsem projíždějící auto a zpozorněl jsem. Po chvíli do předsíně vešel usměvavý Herdyn. To mě utvrdilo v mém plánu.

,,Víš měl bych ti něco říct."

,,Ty tam nechceš jet?" že tváře mu vymizela veškerá veselost se kterou vstoupil.

,,To jo, ale tahle věc se týká Toma."

,,Všechno mi řekl. Chápu to. Nevadí mi to." usmál se na mě a odešel s jedním kufrem do auta.

***
Ahojky! Omlouvám se že jsem týden nevydala žádnou kapitolu, ale bylo volno a já si chtěla dát volno a načerpat nějakou novou inspiraci :D
Měly by zase kapitoly normálně vycházet :) Tedy pokud mě zase nepřemůže lenost :D Tak doufám, že se vám tato kapitola líbila a mějte se krásně!
        -Pikachu<3
P.S Už jsme překonali hranici 2500 přečtení a 200 votes! Což je naprosto úžasné! Moc vám děkuji<3