Werdyn

6.

Z pohledu Herdyna

Paprsky slunce mě příjemně hřály na tváři a já se spokojeným úsměvem otevřel oči. Hlavou mi prolítly vzpomínky na včerejší noc a mé rty se roztáhly do ještě většího úsměvu.
Opatrně jsem vstal z postele a dopotácel se ke skříni. Z ní jsem vyndal tmavě modrou mikinu, bílé triko a černé tepláky. S oblečením v ruce jsem došel do koupelny, kde jsem mohl zahájit svou ranní hygienu.
Poté jsem si svlékl oblečení, ve kterém jsem spal a převlékl jsem se do již připravených věcí. Pak jsem již převlečený zamířil do kuchyně.
Když jsem tam došel mohl jsem uvidět Wedryho, který něco smažil. Tiše jsem k němu přistoupil a ruku mu co nejněžněji obmotal okolo pasu. Ztuhl. Tiše jsem mu do vlasů zasmál a popřál krásné ráno. Poznajíc můj hlas se uvolnil. Naštěstí.

,,Dobré ráno ospalče" otočil se na mě a jemně mi pocuchal vlasy.

Usmál jsem se. Byl roztomilý. To jeho pocuchání vlasů. To všechno. Dosmažil lívance a já mu pomohl připravit na stůl. Na Baxe, usedajíc ke stolu jsem si ještě vůbec nevzpomněl a to byla chyba. Jelikož mě zastihl zcela nepřipraveného. Bohužel.
Přišel do kuchyně s připitomělým úsměvem a já již věděl, co nastane.
Obával jsem se nejhoršího. Zase. A oprávněně jsem se bál.

,,Tak, co Herďo? Včera jsme nedokončili náš rozhovor na téma tvá vyvolená. Už jsi se pochlubil tady Wedroušovi, koho jsi tu měl?" pronesl posměšným tónem a já ucítil Wedryho pohled na sobě

Protočil jsem nad ním očima a dál se věnoval lívancům. Zbytek snídaně už proběhl v tichu. Bax se zvedl k odchodu a já s Wedrym jsme zůstali o samotě.

,,To jsi použil kvůli tomu aby včera vypadl, že?" zeptal se.

Čekal jsem nějakou výčitku, ale žádná tam nebyla. Nejistě jsem kývl a dál pokračoval v jídle. Přestal jsem dávat pozor. Soustředil jsem se raději jen na jídlo přede mnou.

,,Takže platí ta sobota?" zeptal se a já v tu chvíli zpozorněl.

,,Proč by neměla?"

,,No... Já-já nevím. Prostě jsem se bál, že jsi si to nakonec rozmyslel" odpověděl mi nejistě.

,,Na to ani nepomysli" začal jsem ,,Nemám důvod si to rozmýšlet. Slíbil jsem to tak není důvod proč bych to neměl nedodržet."

,,Díky" usmál se nervózně.

Zbytek snídaně jsem již spolu nepromluvili. Když jsme dojedli, pomohl jsem mu s úklidem nádobí. Pak jsme, ale šli každý svým směrem. Já do svého pokoje. A on? Netušil jsem.

Z pohledu Wedryho

Sklidili jsme ze stolu a každý jsme si šli svým směrem. První jsem chtěl jít taky do svého pokoje, ale pak jsem si to rozmyslel. Nechal jsem na stole vzkaz o tom, že jsem se šel projít tak ať mě nehledají. Obul jsem si své červené conversky, vzal jsem si bundu a mohl jsem vyrazit. Rozhodl jsem se, že zamířím k lesu kde to všechno začalo. Šel jsem svižným krokem a proto jsem tam byl poměrně rychle.
Když jsem tam konečně došel posadil jsem se na dřevěnou lavičku, která byla o něco dál a jen si užíval podzimního vánku. Podzimní sluneční paprsky stále příjemně hřály a já pocítil již skoro zapomenutý klid. Ten, ale rázem vyprchal když jsem slyšel hluboký a pro mě nepříjemný hlas.

,,Dlouho jsme se neviděli, že?" otočil jsem se a spatřil člověka, který mi v minulosti ničil život.

Proč? Proč zase? To to snad jednou nestačilo?