Werdyn

9.

Z pohledu Herdyna

Sakra. Můj pohled sklouzl na jeho rty. Ještě větší sakra. Odtrhl jsem se od něj kvůli tomu, že jsem to nechtěl urychlit. Chtěl jsem to mít jistý. Jistý, že ho fakt miluji. A já blbec jsem sklouzl pohledem na jeho rty. Narůžovělé a napuchlé. Přímo stvořené pro líbání. Sakra. Odvrátil jsem od něho pohled, protože musel odejít, než ztratím veškerou svou sebekontrolu. 

,,Měl by jsi jít" zašeptal jsem a dál měl odvrácený pohled.

,,Proč? Udělal jsem něco špatně?" uslyšel jsem jeho špitnutí.

,,Nic. Jen prostě odejdi" zamumlal jsem a konečně na něj upřel svůj pohled.

Rty měl rozkousané. Má touha ho políbit ještě stoupla. Ale já nemohl, prostě to nešlo. Musel odejít. Nutně.

,,Prosím jdi" naléhal jsem dál. 

,,Ale já nepůjdu do té doby než mi řekneš, proč" řekl a přistoupil ke mně. 

Chtěl mě obejmout, ale já ho jemně odstrčil. 

,,Prostě jdi. Udělej to pro mě prosím" zavrčel jsem již dosti netrpělivě.

,,Dobře, ale nech mě tě jen obejmout" vyhrkl.

Neodpověděl jsem. Pouze jsem si ho k sobě, co nejjemněji přivinul. Po chvilce jsem ho od sebe jemně odstrčil a kývl směrem ke dveřím. Ublíženě se na mě podíval, ale zamířil ke dveřím. 

Z pohledu Wedryho

Nevím, co jsem udělal, ale vyhnal mě bez vysvětlení. Nechápal jsem to. Co jsem provedl?Zavřel jsem za sebou dveře od svého pokoje a dopadl na svoji postel. Hlavu jsem si položil do dlaní a snažil se přijít na jiné myšlenky. Ranilo mě to. Hodně. Nejhorší na tom, ale byla ta nevědomost. Netušit, co jsem provedl. Proč mě od sebe odehnal. To mě tížilo, ze všeho nejvíce.

,,Kurva" zaklel jsem.

Nemohl jsem na něj přestat myslet. Miloval jsem ho. Tak moc až to bolelo. Potřeboval jsem ho. I přesto, že jsem byl před chvílí v jeho objetí, jsem ho znovu potřeboval. Znovu a znovu. Touha, bolest a chtíč. Bylo to jediné, co jsem pociťoval. Sakra, když já jsem si už bez něj ani nedokázal představit život. Nebyli jsme spolu. Ani mě nemiloval. Přesto jsem to tak cítil. Sakra, sakra a sakra. Musím přestat. Musím se něčím odreagovat. A já už věděl čím. Nebylo to správné, to ani náhodou, ale věděl jsem, že to je to jediné, co by mě dokáže přijít na jiné myšlenky. S rostoucím odhodláním jsem se natáhl pro svůj mobil. Odemkl jsem ho a najel na ikonu "kontakty". Našel jsem jeho číslo téměř ihned, protože i přesto co provedl jsem ho měl stále jako jednoho z prvních kontaktů. Vytočil jsem jeho číslo. 

,,Haló?" uslyšel jsem jeho hluboký chraplavý hlas.

,,Ahoj, tady Radek. Potřebuji tě vidět." vyhrkl jsem do telefonu.

,,Dobře. Za hodinu na našem místě?" promluvil po chvilce přemýšlení.

Věděl jsem jaké místo myslí. No nebyl jsem tam pěkně dlouho, ale což. 

,,Dobře, měj se a díky" domluvil jsem a ukončil hovor.

Cesta tam mně zabere tak půl hodinky, proto jsem se rozhodl se převléknout do černých džín a tmavě modrého trika. Použil jsem ještě trochu kolínské a mohl vyrazit. Ještě předtím jsem zašel za Baxem, že musím jet něco zařídit a vrátím se pozdě. Sešel jsem schody a došel ke svému autu. Nastoupil jsem do něj, nastartoval a zamířil na místo. Cesta proběhla vcelku v klidu. Když jsem dorazil, vystoupil jsem a zamířil do budovy. Už před budovou jsem ho uviděl. Zamířil jsem k němu a co nejvíc jsem se k němu přitiskl. Podíval jsem se mu do obličeje. Na rtech mu pohrával upřímný úsměv.

,,Ahoj" zašeptal a jemně mě políbil na rty.