KnB Dívka v týmu

XXXI. Nemocnice

Když se Kira konečně probudila, bolela ji strašlivě hlava a ta bolest jí tepala přímo u spánku. ,, Kagami nemůžeš dělat takový kravál" zaslechla jak někdo zvýšil hlas.

Pomalu otevřela jedno oko a následně i to druhé. Překvapeně zamžourala očima, když si všimla, kolik lidí stojí kolem ní. Zmateně se začala rozhlížet okolo sebe. Co se stalo? Vždyť jsme právě teď hráli zápas proti Touou a... Počkat vlastně jeden z jejich hráčů do mě napálil, ale co bylo dál? ptal se sama sebe v duchu.

Již nebyla na hřišti, ale v jednom z nemocničních pokojů v Tokiu, které se nacházeli ve třetím patře.

,, Tak už ses konečně probrala." řekla Riko, která stála ihned vedle její postele. Kira se na ni nechápavě podívala. Stále si připadala taková dezorientovaná, ale koncovka, kterou trenérka použila, ji poněkud zaskočila.

Kira chtěla něco namítnout, ale pak si všimla neposedného pramenu jejích černých vlasů, který jí spadl do očí. Provinile sklopila hlavu. ,, Co přesně se stalo?" zeptala se téměř neslyšně.

,, Jeden z hráčů Touou do tebe napálil. A ty jsi upadla a praštila se do hlavy. Všichni jsme se za tebou v ten moment rozeběhli, když ses nezvedala a zápas byl na chvíli pozastaven." pustil se do vysvětlování Hyuga. ,, No a pak za tebou konečně došel i zdravotník co tam byl a mezitím někdo zavolal sanitku."

Na chvíli se odmlčel a pak pokračoval v monologu dál ,, Nó, a když tě ten zdravotník prohlížel, jestli nemáš něco zlomeného, nebo něco naraženého, zeptal se nás, jestli víme o tom, že jsi holka. Samozřejmě že to nikdo netušil a všichni tím byli zaskočeni. Tedy až na Sama, který nám později řekl úplnou pravdu. Pak tě sanitkou převezli sem do nemocnice, s tím, že jsi utrpěla otřes mozku." Hyuga se na chvíli zastavil, aby nabral vzduch do plic a hned pokračoval ve vypravování.

,, Dál jsme s tebou nejeli a museli počkat, jak to bude se zápasem, který byl stále pozastaven. Hned jak se vše vyřešilo, vydali jsme se co nejrychleji do nemocnice, kde nám řekli, na jakém pokoji ležíš." dokončil svůj dlouhý monolog Hyuga.

Kira lehce pokývala hlavou ,, A jak tedy skončil zápas?" nejistě položila další otázku. ,, Zápas?!" zeptala se vytočeně Riko, ale okamžitě se uklidnila. Bylo na ní vidět, že se v ní mísí dva pocity v jeden moment.

,, Po tom co se zjistilo, že jsi holka, jsme byli diskvalifikovaní. V týmu, který se účastní turnaje, nesmí hrát dívky. Bylo to jasné, že toto bude následovat. Touou automaticky vyhrálo i přesto, že se neodehrála zbylá polovina utkání." řekl smutně Kuroko.

,, Omlouvám se..." špitla téměř neslyšně Kira ,, Sakra Kiro! Tos nám to nemohla říct? Mohli nás diskvalifikovat. Počkat, oni to přece udělali!. Napadlo tě to vůbec? Víš, jak se teď všichni cítíme? Víš, za koho nás teď všichni mají? Za hlupáky, kteří neví, ani koho mají v týmu. " rozkřikla se na ni Riko.

Kira by se teď nejraději propadla do země, než aby tu musela být. Měla sklopenou hlavu, protože se všem bála podívat do očí, po tom co se stalo. Rukou si promnula oči a snažila se zastavit slzy, které se jí draly na povrch.

,, Myslela jsem, že nám důvěřuješ, ale asi jsem se spletla. Kdybys nám to řekla, mohli jsme se to pokusit nějak řešit. Právě teď si mě volají pořadatelé turnaje a vedoucí basketbalových klubů, nejspíše nás čeká i nějaký postih, ale tobě to je jedno co ." řekla Riko naštvaně a zmizela z nemocničního pokoje.

,, Neboj, za chvilku se uklidní. Teď sice zuří, ale opravdu se o tebe bála, když ses nezvedala. Navíc byla jediná, komu povolili jet s tebou do nemocnice, kvůli tomu, že je trenérka týmu." ujistili ji všichni kolem. Kira se pokusila o letmý úsměv, ale oči se jí stále třpytily od slz.

,, No tak, není důvod proč plakat." řekl pobaveně Sam ,, Svět se přece nezbořil, jen nás diskvalifikovali. Budeme mít ještě spoustu příležitostí se nějakého turnaje zúčastnit, jen..." na chvíli se odmlčel a nejistě se podíval na Kiru.

,, Já vím, jen se těch turnajů již nezúčastním já." smutně podotkla Kira. ,, Ale na trénincích tě všichni rádi uvidíme a jsi tam kdykoli vítaná." snažil se ji povzbudit Hyuga a ostatní.

,, Ráda si s vámi zase někdy zahraju." pokusila se Kira o úsměv, ale všichni na ní viděli, jak jí tato skutečnost trápí. ,, Už nikdy nebudu mít příležitost porazit ani Aomineho, ani nikoho jiného z ostatních týmů."

Všichni kolem ní mlčky stáli a nastala chvilková trapná chvíle ticha. Nikdo nevěděl co na to říct, všechny mrzelo, co se stalo. ,, Hele třeba to trenérka nějak domluví a budeš s námi moci hrát." snažil se ji povzbudit Kagami, ale Hyuga mu naznačil, že to se nestane.

Ještě nějakou dobu tam s ní všichni byli, do té doby, než je sestřička poprosila o odchod, protože Kiry tým nebyl jediný, kdo ji chtěl vidět. O pár minut později už její pokoj působil prázdnějším dojmem. Všichni odešli a před ní stály dvě postavy.

Jedna byla ještě naštvanější než Riko a ta druhá si ji starostlivě prohlížela. ,, Co tě to popadlo hrát v klučičím týmu!?" křičela na ní naštvaně matka. ,, Ani nevíš jak moc jsem se o tebe bála. Můžeš být ráda, že je to jen lehký otřes mozku a za pár dní tě pustí domů, ale co by se stalo, kdybys špatně dopadla?!" stále dokola po ní křičela, ale i přesto na ní bylo vidět, že měla o Kiru strach.

Ta ji však vůbec nevnímala. Bylo jí jedno, že se na ni matka zlobí, za to, že jí zatajila, že tento basketbalový tým, je pro kluky, že o tom věděla Naomi a neřekla jí to, nebo že teď leží v nemocnici s otřesem mozku.

Právě teď přemýšlela nad tím, co bude dál. Zahraje si ještě někdy s kluky basketbal?

--------------------------------------------------------------------

Prosím neukamenujte mě, za to co jsem napsala a za to, že jsem dlouho nic nevydala, ale za celý víkend jsem naspala asi jen 5 hodin, možná i míň :D a cele pondělí a utery jsem to po škole snažila dospat ( samozřejmě že neúspěšně :D )

Příští, nebo přespříští kapitola bude už poslední :)

Flirra