KnB Dívka v týmu

VI Cože?

Víkend uplynul jako voda a Kira né a né přijít na to, jak vyřešit problém, jež si říkal ,,společné sprchováni a oblékání,,. Přemýšlela nad tím celou dobu, ať byla kdekoliv, na basketbalovém hřišti, doma, nebo jen když se procházela okolo, ale nic jí nenapadlo a následující trénink se kvapem blížil.

Bylo pondělí, Kira si raději přivstala, protože ještě musela zanést Riko oficiální přihlášku. Sice moc nepochopila, proč jí musí odevzdávat zrovna před vyučováním a na střeše školy, ale udělá cokoliv, jen aby se dostala do týmu.

Když došla na střechu, nikdo tam ještě nebyl a proč taky, hodina začínala až za třicet minut a Kira očekávala, že se tu ostatní objeví až za chvilku. A tak trávila zbývající čas pozorováním okolí. Všimla si, že se na hřišti před školou postupně začínají objevovat všichni studenti, a pak si uvědomila, že dneska je den, kdy bývá shromáždění. Snad všichni brzo přijdou, další problém už bych nechtěla mít, proběhlo Kiře hlavou.

Ani né za minutu, se sem začali hrnout prváci, kteří se chtěli přidat do týmu, ale Riko s kapitánem nikde. Bylo za pět minut osm, někteří z nováčků to čekání vzdali a raději odešli, aby neměli nějaký problém, s tím že škola má přednost před basketem. Takže tam nakonec stála jen Kira, Sam a nějaký prvák, jehož jméno Kira zapomněla.

,, Sakra kde je ta trenérka?! "mumlal naštvaně Sam, když v tom se dveře na střechu rozrazily a v nich stála usmívající se Riko.

,,Na, tady máš tu přihlášku, mizím na to shromáždění, ještě budu mít problém, že jdu pozdě." řekl Sam , podal jí přihlášku a už byl na odchodu. ,, Počkej, říkala jsem, že vaši přihlášku příjmu na střeš školy, ale..." zastavila ho trenérka rukou. ,, nejdříve vám ale chci něco říct. Když mě předminulý rok Hyuga požádal, abych byla jejich trenérem, slíbila jsem mu, že se budu soustředit výhradně na postup týmu na mistrovství. Jestli si myslíte, že to nezvládnete, jsou tu kluby, které by vám jinak seděly."

Sam chtěl něco namítnout, ale Riko ho nepustila ke slovu a pokračovala dál, ve svém dlouhém monologu „Vím, že jste silní, ale musíte mít i něco důležitějšího. Nezáleží, jak moc trénujete,, někdy,, a ,, možná,, nestačí. Musím vědět, že máte nějaké cíle a touhu jich dosáhnout. Začněme. Rok, třída a jméno. Řekněte před všemi všechny své cíle." rozmáchla se trenérka rukou a ukázala na zástupy lidí na hřišti.

„Pokud to nezvládnete, přijdete sem znovu a vyznáte se dívce, kterou máte rádi a to nazí." řekla Riko ledovým tonem. „Zatím to všichni udělali. Ale jak už jsem řekla, chci slyšet něco konkrétního."

Kira si lehce zkousla ret, vůbec netušila, co má před celou školou říct a vůbec a zda to vůbec dokáže. Naštěstí Sam se této role zhostil jako první. Došel k zábradlí a z plných plic zakřičel „Samuel Wang, třída 1-C, patnáct let! Do týmu se chci připojit, kvůli svému kamarádovi z Evropy, vždycky byl v basketu lepší než já a když jsme se stěhovali, slíbil jsem mu, že ho příště porazím a tento slib chci dodržet!"

Další na řadě byl pro Kiru neznámý kluk, jehož potkala na tréninku, ale nějak moc nevnímala, co křičel, protože celou dobu přemýšlela, co má říct ona. Jediné co postřehla, že se ten kluk jmenoval Shino a byl ze třídy 1-B.

Už zbývala jen Kira, vůbec netušila, co má říct a modlila se, že snad jí napadne něco inteligentního co nejdříve. Došla k zábradlí, lehce se o něj opřela a vykřikla „Kira Izumi, třída 1- C, patnáct let!"

No ale co dál? problesklo Kiře hlavou, vůbec netušila, co má říct, ale pak aniž by to tušila, pokračovala dál ,, Do basketbalového klubu se chci přidat, protože miluji basket už od malička. Basket mi dává důvod proč žít, proč každý den ráno vstávat. A chci se o tyhle pocity podělit se svými kamarády, spoluhráči, týmem. Takže mým cílem je, nikdy nezapomenout na basketbal a navždy se mu věnovat, ať to stojí, co to stojí." Kira si oddechla a pak se zarazila. Sakra co jsem to řekla? Tohle by kluk asi nikdy neřekl, ježiš, snad jim to ne docvakne, modlia se v duchu.

Avšak právě teď se na ni překvapeně dívala celá škola a hlavně Riko, která měla v plánu něco namítnout, ale dveře na střechu se hlasitě rozrazily a uprostřed stál Kiri ,, oblíbený,, profesor.

„Už zase Basketbalový klub?" vykřikl naštvaně profesor Owari ,, Slíbili jste, že už to letos neuděláte a opět jste to nedodrželi. Jak vidím, tresty vám nejspíš dělají radost, takže se u mě všichni zítra hlašte po škole."

Takže nakonec Kira absolovala další trest pod dozorem Owariho, a však tentokrát jí to bylo jedno, protože už byla oficiálně členem týmu a zatím ještě nikdo nepřišel na to, že se ve skutečnosti nejedná o člena, ale členku .