KnB Dívka v týmu

IX První zápas

Jak Kira očekávala, druhý den málem zaspala do školy. Kdyby jí matka nevzbudila, protože výjimečně šla do práce později, určitě by přišla pozdě.

Naštěstí zápas byl až po škole, takže Kira mohla s radostí dospávat v ostatních hodinách. Přičemž Sam z toho měl děsnou srandu, protože ze začátku, když Kira usnula, vytáhl propisku a začal ji kreslit na obličej fousky. Z čehož Kira nebyla moc šťastná, protože si to musela umýt a k tomu si smazala make-up, takže jí Sam přidělal akorát práci navíc a nebylo snadné mu vysvětlovat, proč strávila na záchodě takovou dobu.

Hned po škole se oba dva vydali do tělocvičny, kde už je čekal celý tým, protože zápas se nehrál na jejich škole, ale na Yosenu. Riko hodila po Kiře tašku „Na, v tom máš svůj dres a ostatní věci na zápas. Hraješ pod číslem 4."

Kira nic nenamítala, ale byl to pro ni zvláštní pocit, vždy hrála za číslo pět. Toto byl její první zápas, kde hrála pod jiným číslem, protože to její už měl Izuki ze třeťáku.

„Tak a můžeme vyrazit." zavelela trenérka a vydala se na cestu. Yosen nebyla zrovna blízko, museli jet metrem a 2x přestupovat, protože se nacházela na druhé straně Tokia.

Před školou už čekal Kagamiho kamarád z Ameriky. Jmenoval se Himuro a byl jedním z hráčů basketbalu na Yosenu. Himuro jim ukázal, kde budou hrát a poté je zavedl do jejich šaten, kde se mohli převléct na nadcházející zápas.

Nastal další Kiry problém s převlékáním, protože právě teď se celý její tým nacházel v šatně. Kira si oblékla kraťase, přičemž se už tentokrát poučila a ráno si na sebe vzala boxerky, které si před pár dny pro jistotu koupila a pak nenápadně zmizela na záchody, kde si oblékla i dres.
Za chvíli už byli všichni převlečení a nachystaní na zápas. Když přišli do tělocvičny, soupeřící tým tam už byl a rozehříval se.

Pod košem stál fialovo-vlasí kluk, jež byl asi o dvě hlavy vyšší než Kira, ale místo toho aby se věnoval obraně, zaměřil svoji pozornost na příchozí, přesněji na ní a Kuroka. „ Je Kuroko, malém bych si tě nevšiml, jak jsi malej, ale jak vidím, ve vašem týmu jsou jenom děcka." řekl tupým tónem a střelil pohledem po Kiře. „ Tak ty děcka ti natrhnou prdel." vmísil se do hovoru Kagami a objal Kiru s Kurokem okolo ramen. „ No tak, nemusíte se hned rvát, co kdy bychom už začali hrát?" Zeptal se Himura a hodil po fialovo-vlasém chlapci míč.„Kagami, umačkáš mě, pustíš mě prosím?" zamumlal Kuroko a snažil se dostat od Kagamiho.

Poté co oba soupeři odešli na svou střídačku se Kira neubránila otázkám„ To byl ten kluk z té Generace zázraků?" „ Ano, ten vysoký byl Murasakibara- kun, je to velmi těžký soupeř."pokývala Riko hlavou a rychle jim zopakovala strategii.

Zápas začal, míče se ujmul Yosen a ihned vyrazil do útoku. Hyuga se pokusil nepříteli vzít míč, ale marně, protože chlapec si toho ihned všiml a přihrál Himurovi, jež byl volný a dal první koš. No, zápas pro Seirin nezačal zrovna nejlépe, hned v prvních vteřinách dostat koš by se nelíbilo nikomu. Bohužel, o pár minut později se k jejich dvěma bodům, připsaly další tři.

Né že by byl Seirin na tom tak špatně, ale jakýkoliv pokus o skorování jim byl zmařen, protože Murasakibara hlídal před košem. Kira dostala míč, ihned zaujmula pozici střelce a vystřelila na koš, avšak nějaký kluk jí do dráhy letu strčil ruku a míč spadl vedle.

Zbývaly už jen 3 minuty do konce první čtvrtiny a Seirin prohrával 18:5. Ano, za tu dobu se jim nepodařilo prorazit obranu Yosenu ani o milimetr. Kagami se snažil skákat co nejvýše, ale Murasakibara skákal výš. Od jejich posledního zápasu už uplynula dlouhá doba a bylo vidět na každém hráči z Yosenu, že přes prázdniny tvrdě trénoval.

Kuroko chytl míč, místo toho, však aby použil špatné nasměrování, obešel hráče svým mizejícím únikem a dostal se pod soupeřův koš, kde už čekal Kagami, aby mohl dát smeč. Byly to jediné dva body, co se Kagamimu podařilo uhrát, pak už rozhodčí zapískal a byla několika minutová pauza.

,, To není možný, ten kluk je hotovej obr, vůbec nejde přestřelit." postěžovala si Kira trenérce. ,, Říkala jsem, že Murasakibara není lehký protivník, ale obecně celá obrana Yosenu je úžasná od posledně se hodně zlepšili." zamumlala Riko. ,, Kuroko, budeš ještě tuto čtvrtinu hrát, ale pak tě vyměníme, aby tvé špatné nasměrování stále fungovalo. Na tuto čtvrtinu půjdeš Kiro na chvilku na lavičku a vystřídá tě Furihara, potřebujeme spád hry trochu zpomalit, aby mezi námi nebyl takový bodový rozdíl. Příští čtvrtinu hrajte hlavně v obraně, snažte si hlídat hlavně vnitřek pole, protože málo kdy soupeř střílí trojky." zavelela trenérka.

Kira překvapeně zamrkala, vůbec nečekala, že ji tak brzo vystřídají, ale co mohla čekat. Celou dobu zatím byla týmu zbytečná, kterýkoliv její pokus zaskorovat byl překažen Murasakibarou nebo ostatními hráči z jeho týmu. Jak řekla trenérka, obrana Yosenu byla úžasná, ale ne nepřekonatelná.

Druhá čtvrtina započala. Jeden by řek, že se od minulé čtvrtiny nic nezměnilo, ale ve skutečnosti ano, průběh hry se značně zpomalil. Furihara neriskoval a ani se nikam uspěchaně nehnal, dokonce se mu podařil dát jeden koš.

Kira celou tu dobu seděla na lavičce a snažila se najít skulinku v soupeřově stylu hry, nebo přijít na nějakou možnost, jak přestřelit Murasakibaru. Další čtvrtina se chýlila ke konci, mezi tím Riko vystřídala Kuroka za Koganeho.

Na konci této čtvrtiny se rozdíl mezi týmy o moc nezměnil, rozdíl bodu byl stále o dvojciferné číslo. Tentokrát to však nebylo 18:7 ale 35:22.

Byla 15 minutová přestávka, Riko se stále snažila přijít na nějaký způsob, jak se dostat přes Murasakibaru a říkala všem různé rady do příští hry, ale Kira ji nevnímala. Byla duchem úplně jinde.

Přemýšlela pouze nad tím jak přestřelit Murasakibaru. Co by asi udělal ten zelenovlasej kluk? Problesklo Kiře, ale rychle zavrtěla hlavou, protože teď by se měla soustředit jen na zápas, ale po chvilce se k té myšlence opět vrátila a pak ji to napadlo.

,, Trenérko, můžu příští čtvrtinu hrát? Možná už vím jak se dostat přes Murasakibaru." pronesla Kira odhodlaně.