KnB Dívka v týmu

XXIX. Tady je obývák...

Slunce pomalu zapadalo za obzor a Kira upírala svůj zrak na míč, který ležel pod basketbalovým košem. ,, Copak se děje, dneska se ti nějak nedaří." řekl Midorima a zvedl jej ze země. ,, A ty se divíš? Včera jsem měla zápas proti Rakuzanu, vzpomínáš? A mě bolí každičký sval v těle. Dokonce se divím že chodím."

Midorima se nemohl ubránit úsměvu ,, A přesto jsi souhlasila s tím, že si půjdeme zahrát basket. Tvrdohlavější člověk snad už neexistuje." pronesl pobaveně a hodil Kiře míč. ,, Tak házej znovu."

Kira chytla přihrávku a pokusila se znovu vystřelit na koš, ale svaly jí tak moc bolely, že střela se odrazila od obruče a šla opět mimo svůj cíl. ,, Pro dnešek by sis měla dát už pauzu." radil jí Midorima a zvedl opět míč ze země. ,, Ne, budu tu do té doby, dokud nestřelím ten koš." pronesla odhodlaně Kira.

,, A co když ti ten míč nedám?" zeptal se jí a nemohl se ubránit úsměvu. ,, To bys neudělal a pokud jo, stejně bych ti ho vzala." řekla Kira a zamířila k Midorimovi. ,, Seš si tím jistá?" zeptal se jí a schoval míč za záda.

,, Jo jsem." řekla Kira a následně se mu pokusila vyrazit míč z ruky. Midorima však stihl bleskově zareagovat a její pokus zmocnit se míče byl neúspěšný. Párkrát udeřil míčem do země a následně vystřelil na koš.

Jeho střela oproti těm Kiryným byla čistá a přesná. ,, Vidíš, takhle se hází na koš." rýpl si do ní a lehce se usmál. Kira se naopak na něj zamračila ,, Hele nezapomínej, kdo tě na zápase porazil jo." prohlásila vítězným tónem.

,, No tys to rozhodně nebyla. Porazil mě Kagami a jeho tým a nevšiml jsem si, že by v jejich týmu byla nějaká holka." prohlásil a zvedl míč ze země. Hrozně rád Kiru provokoval, byla totiž velice roztomilá, když se snažila hrát uraženou a vůbec jí to nešlo, jako právě teď.

,, Hele moc dobře víš, jak to bylo. Takže jsem tě porazila." na chvíli se odmlčela a pak pokračovala dále ,, Přihraješ mi prosím konečně ten míč?" zeptala se Kira čekala na jeho odpověď. 

Midorima k ní pomalu přišel s míčem v ruce ,, Ne. Říkal jsem že by jsi pro dnešek měla skončit, takže žádné další hody už nebudou." pronesl odhodlaně a zamířil k batohu, který ležel pod lavičkou.

,, Ach jo, tak dobře, ale musíš mi to nějakej jinej den vynahradit." řekla Kira zklamaně a zamířila přímo za ním. ,, Neboj se." usmál se a věnoval jí letmý polibek. Následně se oba vydali na cestu domů.

Zbytek týdne probíhal v celku poklidným způsobem. Kira trávila dopoledne znuděná ve škole a odpoledne na trénincích. Dokonce se Riko rozhodla zmírnit jejich poslední dvě hodiny před zápasem. Místo toho, aby se věnovali pilování přihrávek, probírali mnohé strategie na nadcházející zápas proti Touou, který se konal hned o prázdninách.

Avšak Kiře tyto poslední tréninky, které byly spíše povídající moc nevyhovovali a tak vždy chodila s Midorimou trénovat na venkovní hřiště.

V sobotu ráno konečně dorazila Misaki do Tokia. Kira si kvůli ní dokonce přivstala, aby mohla svou kamarádku zavčas vyzvednout na autobusovém nádraží. ,, Misaki konečně jsi dorazila!" křičela radostí Kira, když její kamarádka vystoupila z autobusu a ona ji mohla po několika měsících znovu spatřit.

Misaki se na Kiru usmála a pevně ji objala kolem ramen ,, Tak ráda tě vidím. Ani nevíš jaká to je bez tebe nuda, od doby cos odjela." řekla jí kamarádka, mezitím co byla obě děvčata v objetí. ,, Taky jsi mi chyběla." řekla rozesmátě Kira a lehce se odtáhla od Misaki abys si ji pořádně prohlédla.

Od jejich posledního setkání se Misaki vůbec nezměnila a byla to ta stále vysoká hnědovláska s kterou se Kira před pár měsíci loučila. Následovala cesta domů. Obě děvčata nadělala v autě takový kravál až Kiry táta začínal litovat, že se nabídl, že vyzvedne společně s Kirou Misaki na nádraží.

,, Takže, tady máme kuchyň, támhle je obývák..." začala Kira provádět kamarádku po jejich domě, ihned co dorazili. ,, Dobře, dobře, a kde budu spát?" zeptala se pobaveně Misaki. ,, No to je přece jasný že u mě v pokoji. Hned ti ho ukážu." zavelela Kira a zamířila po schodech do prvního patra kde dívky strávily zbytek dne.

Misaki hrozně moc chtěla vidět na živo Kiru, když vypadá jako kluk a nemohla se přestat smát když měla konečně tu možnost jí spatřit. ,, Pane bože Kiro! Vypadáš ještě roztomileji než na fotkách cos mi posílala." nemohla se Misaki přestat smát, když pozorovala Kiru jak si upravuje obočí.

,, Kdybych tě spatřila na ulici, myslela bych si že jsi nějakej teplouš." prohlásila Misaki a snažila se zastavit nával smíchu. ,, Ale tohle je jen přechodná fáze, až domaluju detaily, budu vypadat normálněji." snažila se jí vysvětlit Kira, protože měla právě na sobě pouze paruku a ještě se ani pořádně nepustila do malování.

Za chvíli už byla se svým dílem hotová a Misaki si ji pozorně prohlížela. ,, No, musím přiznat, že bych tě ani nepoznala, je až fascinující, co všechno dokáže trocha make-upu." přiznala a uznale pokývala hlavou.

Večer obě dívky dlouho do noci ponocovaly, protože jim nestačil celý den na to aby si řekly, co se událo, mezitím co se neviděly. Avšak okolo druhé ráno jejich živou konverzaci byly nuceny utnout, protože Kiru téhož dne čekalo velké finále proti střední škole Touou a  ona chtěla být alespoň trochu odpočatá.

Stejně jí musela ráno Misaki vzbudit, jinak by spala až do oběda. Naštěstí se zápas odehrával až ve večerních hodinách a tak Kira nic nezameškala. Po obědě Kira udělala své kamarádce malou prohlídku okolí, což zahrnovalo pouze cesta ke škole, večerce a zpátky domů.

Poté, co se obě vrátily, musela si Kira nachystat věci na zápas, což zahrnovalo i necelou hodinu strávenou v koupelně. Přičemž si Misaki nemohla odpustit poznámky typu ,, Teď trávíš v koupelně víc času, než za celou dobu před tím." nebo ,, Konečně už víš k čemu slouží make- up."

Když už byla Kira se vším hotová, vydali se obě dvě na stadión, kde se měl zápas odehrávat a kde na Kiru už čekal i zbytek týmu.

--------------------------------------------------------------------

Našla jsem doma nějakej extra starej počítač, který sotva chodí, ale dá se na něm psát :D  .... No tahle kapitolka je defakto o ničem, ale snad se vám alespoň trochu líbila :)

Flirra