KnB Dívka v týmu

X Skulinka

„Kiro, jsi si jistý? První čtvrtinu jsi byl proti Murasakibarovi úplně bezmocný." nejistě se zeptala Riko. „Jsem, a pokud to nevyjde, můžete mě zase poslat na lavičku, jen mě dovolte něco zkusit." řekla prosebně Kira. „Dobře všechny přihrávky směřujte na Kiru, vsadím na tebe, né že to zvoráš."

Třetí čtvrtina započala, Kira i Kuroko se vrátili do hry a Seirin se postavil proti Yosenu v plné síle. Na rozehru šel Kagami proti Murasakibarovi. Bohužel Murasakibara byl po tomto rozhozu stále neporažen a míče se ujal Yosen.

Murasakibara přihrál nějakému chlapci a šel opět čekat pod koš. Mezitím už ale Yosen útočil, naštěstí se Izumimu podařil soupeřovi míč vypíchnout a přihrát ho Kagamimu. Ten se rychle otočil a běžel do útoku, to už ho ale stíhali ostatní spoluhráči. Doběhl před trojkovou čáru a obratně přihrál míč Kiře, jež stála za ním.

Kira popošla ještě pár kroků, aby byla co nejblíže k trojkové čáře, udělala úkrok vzad a vystřelila na koš. Nastala chvíle napětí. V ten moment všichni na lavičce sledovali míč, zda padne do obruče, a nebo se ho někomu podaří zablokovat.

Murasakibara okamžitě zareagoval a vyskočil, avšak míč měl úplně jinou trajektorii než předchozí hody a on jej nebyl schopen zastavit. Míč proletěl těsně kolem něj a padl do koše. Máme je, teď už jen obrátit skore, pomyslela si Riko.

Kira se musela usmát, protože konečně dala svůj první koš. Jestli někdy potká toho zeleno-vlaseho kluka, bude mu muset poděkovat. Díky němu ji napadlo házet pod pravým úhlem, jak házel na koš on. Protože tak je menší šance hod zablokovat, ale zato to je o dost těžší trefit se. Proto se musela dostat co nejblíže k soupeřovu koši.

„Super Kiro, pěkná střela" zakřičel z lavičky Sam. „ Tak všichni, obraťte to skóre, chcete vyhrát né?. " přidala se Riko. Všichni Seirinští hráči se museli usmát, protože trenérka měla pravdu, chtěli vyhrát.

Všem jako kdyby se obnovila ztracená síla, Kagami skákal výš, Kurokovi přihrávky byly přesnější, Izumi měl perfektní přehled o soupeři a Hyuga začal házet sem tam i trojky.

Kuroko začal přihrávat Kiře, které se dařilo dávat jeden koš a druhým, poněvadž Murasakibara nemohl přijít na to, jak střelu zastavit, protože by při ní musel faulovat, aby míč zablokoval.

Dokonce se dvakrát stalo, že do Kiry lehce vrazil, tudíž mělo Seirin čtyři body úplně zadarmo, protože Kira trefila všechny trestné střely. Bohužel i přesto že Seirin chytlo druhý dech, nenavýšilo skore, pouze se jim podařilo dorovnat.

Jak Kira nebyla zvyklá házet pod jiným úhlem, šlo velmi dost střel i vedle, naštěstí se po pár nepovedených hodech přemístil Kagami pod koš a doskakoval každou střelu, která padla vedle.

Skončila třetí čtvrtina, Seirin srovnalo skore na 58:58 což pro ně byl obrovský úspěch, oproti minulé čtvrtině. „Super, teď to hlavně nezkazte a pokračuje ve skorování." radila všem Riko. „Kiro ty trojky jaks hodil nám hodně pomohly, jen škoda žes tolikrát minul, naštěstí Kagami rychle zareagoval. Ale mám tušení že Murasakibara už prokoukl naši taktiku, takže to bude ještě horší." konstatovala trenérka dál.

Nakonec přestávka skončila a Riko jim nestihla říct nic užitečného, takže se jejich strategie moc nezměnila, bohužel to se o druhém týmu říct nedalo.

Úplně změnili strategii, začali si hlídat Kiru a Kagamiho, mezitím Murasakibara, místo toho, aby se věnoval obraně, přešel do útoku a těch košů co dal, nebylo nejmíň. Jak kdyby před nimi stál nový, silnější hráč a pak si toho Kira všimla. Malých záblesků v jeho očích- byl v zoně.

O zoně toho Kira slyšela hodně, ale myslela si, že je to nemožné, aby se do ní dostal nějaký student střední školy. Většinou zony dosáhli jenom velmi zkušení hráči hrající na mistrovstvích nebo olympiádě. Nečekala, že by někdy někoho takového potkala zrovna tady.

Murakaskibara přímo létal po hřišti, při své velikosti mu totiž nedělalo problém dostat se na druhou stranu pár rychlými kroky a dát koš. Kiru ovládl strach, ještě nikdy nestála před takovým soupeřem, sice se jejich týmu podařilo dát pár košů, ale Yosen jich dal o dost víc. A minuty poslední čtvrtiny ubíhaly a skore se zvyšovalo. Najednou rozdíl mezi nimi už nebylo jen jednociferné číslo, ale mělo dvě cifry, přesněji rozdíl byl opět o patnáct bodů.

Himuro přihrál Murasakibarovi jež měl v plánu dát další smeč a v ten moment se to stalo. Do střeli mu skočil Kagami, s pokusem obránit koš. Obr se jen lehce uchechtl, protože věděl, že ten míč půjde skrz obruč, ale spletl se. Kagami mu míč vyrazil z ruky a dopadl na zem.

Chvíli tam jen tak stál se sklopenou hlavou, zdálo se to jako věčnost, ale ve skutečnosti to nemohlo být více jak pár vteřin. Pak zvedl hlavu, z očích mu sršeli malé červené blesky - byl v zoně.

Kira překvapivě zamrkala, nemohla tomu uvěřit dva hráči v zoně? A v jeden moment? Vždyť to jsou ještě středoškoláci, to není možné, říkala si v duchu. „Hej Kiro nespi a hraj!" křikl po ní Sam s trenérkou naráz. Rychle se vzpamatovala a rozběhla se pomoct týmu.

Mezi tím se Kagamimu podařilo snížit dostatečně skore, už zbývaly necelé dvě minuty do konce zápasu a Seirin stále prohraval o 7 bodů. Teď začal teprve ten opravdový zápas o body. Yosen se snažil poslední minuty udržet skore, ale moc jim to nešlo, koše padaly, ať se snažili sebevíc. Už i Murasakibara nevydržel nápor zony a vrátil se opět do normálu, což Seirin moc pomohlo, protože právě teď bylo eso Yosenu k ničemu.

Hyuga střelil trojku, čímž se mu podařilo skore dorovnat. Do konce hry už zbývaly pouze vteřiny, teď to bylo buď a nebo. Himura se rychle zmocnil míče a rozběhl se k nepřátelskému koši, aby co nejrychleji zaskoroval a dovedl tým k vítězství.

Avšak v patách mu byl Kuroko a Kagami. Kagami rychle zablokoval Himuru a tím mu zabránil v rychlému hodu. Potom mu Kuroko ze zadu sebral míč a přes celé hřiště ho přihrál Kiře.

Ta míč chytla, i když lehce zavrávorala. Co to bylo za silnou přihrávku? podivila se, ale nesměla se tím zatěžovat, už jen pět vteřin a zápas končí. Nezaváhala proto tedy ani na chvíli a vystřelila na koš.

Byla tak nervozní , že poté co míč opustil její ruce, zavřela oči a jen v duchu se modlila, aby padl vně obruče. Najednou uslyšela známý zvuk klaksonu, oznamující konec hry. Pootevřela nervozně jedno oko a pak to viděla. Skore bylo 92:89.

Poté už nic nevnímala, jen slyšela Sama a ostatní, jak z lavičky křičí „Joooo vyhráli jsme!" a běží za nimi na hřiště. Všichni byli hrozně šťastní, hlavně prváci, protože i když si nezahráli, byl to jejich první zápas a navíc vyhráli.

Tuto euforii si však museli nechat na později, protože teď se museli všichni seřadit a poděkovat si za zápas. Hráči se začali pomalu rozcházet do šaten, i Kira tam měla namířeno, ale Riko ji zastavila. „Dals to."

Kira neměla tušení, o čem to trenérka mluví a tak se nechápavě zeptala „ Ehm, co jsem dal?" Riko se lehce usmála „ Teď jsi oficiálně v startovacím týmu, gratuluji." poplácala ji po rameni a odešla za ostatními.

Kira tam ještě chvíli překvapeně stála a pak se také vydala do šatny.

------------------------------------------------------------------------------

Dobře, zjistila jsem, že neumímvůbec psát :D , ale je to příjemný odreagování od školy

.........................

Zpětně jsem zjistila, že tuto FF nečtou jen ti, co viděli KNB, ale i ostatní. Tak bych vám jen chtěla objasnit, co je to zóna.  Každý hráč,  když nechce, není schopen hrát na maximum. Je možné, že přesto že se snažíte sebevíce, hrajete třeba na takových 70%, protože vás omezují určité faktory. Ale když se dostanete do zóny, jste schopni hrát na těch vysěných 100%. Avšak do zóny se mohou dostat pouze ti, co basket milují, protože upřímě si řekněme, kdo by hrál na 100 něco co ho nebaví. Tak to je k zóně asi všechno.

Flirr