KnB Dívka v týmu

XVII Jeden bod

Všem se v uších ozýval hlas trenérů, nic jiného, jen to jediné slovo. Míč se odrazil od obruče a Kagami s Aominem naráz vyskočili do výšky. Na Kagamim bylo znát, že už zónu moc dlouho neudrží, ale i přesto se snažil dostat se k míči jako první. Nastala chvíle ticha, každý čekal, co se bude dít dál.

Chvíli to vypadalo, jakoby se čas zastavil. A pak se to stalo, Aomine chytil míč jako první. Dopadl na zem a v ten moment se ozval ohlušující klakson. Zápas byl u konce, konečné skóre 98:99. Kira vypadala jako zkamenělá. Oni prohráli? Vážně jen o jediný bod? ptala se sama sebe v duchu. To není možné.

Zbytek týmu byl z toho zaskočen stejně jako ona. Chvíli tam jen tak stáli, než si všichni uvědomili, co se stalo. Pak následoval konečný nástup. Každý ze Seirin tam stál jako tělo bez duše. Uklonili se a pomalu mířili do šatny.

,, Říkal jsem ti to, ať je hra jakákoliv, výsledek bude vždy stejný." křikl Aomine na Kiru, když se šourala do své šatny. ,, Jsem celkem zklamanej, čekal jsem lepší hru, nechápu, jak jste nás mohli minule porazit." nevěřícně dodal.

Nálada v šatně se pohybovala na bodě mrazu. Každý z týmu byl tímto koncem nemile zaskočen. Už podruhé v životě proti Touou prohráli. Kagami udeřil pěstí do skřínky ,, Sakra." zamumlal naštvaně. Riko k jeho chován nic nenamítala.

,, No tak lidi vzchopte se, vždyť to byl zatím jen jeden prohraný zápas, pokud ten další vyhrajeme, tak postoupíme." snažil se všem zlepšit náladu Sam. ,, Pořád máme naději a co se stalo, stalo se."

Kira se jen pouze lehce pousmála. Sam měl sice pravdu, ale bylo na něm znát, že nezná ten hrozný pocit z porážky a navíc jen o jediný bod. Každý nerad prohrává, kdo by také ne. Čekala, že ten den někdy v tomto týmu přijde, ale ne tak brzy.

,, Sam má pravdu, neměli bychom se tím trápit. Pozítří nás přeci čeká ještě jeden zápas, a dokud ten neprohrajeme, postupujeme dál." přidal se k němu Hyuga.

,, Kluci mají pravdu, co se stalo, stalo se. Teď bychom se měli soustředit na nadcházející zápas proti Kirisaki. Když ten prohrajeme, už to bude problém." kývla na souhlas Riko hlavou. ,, Navíc nikdo z nás nečekal že Aomine bude se zbytkem týmu spolupracovat, vlastně je to poprvé co jsem ho takto viděla." dodala.

Všichni s týmu souhlasně přikývli. Prohraný zápas už nevyhrají, ale ty nadcházející ano. Budou se snažit, co to jen jde a vytrvale trénovat. Pokud postoupí, mohou se s nimi utkat ve finále. Protože jeden tým jde do skupiny A a ten druhý do B a pokud se tak stane, tentokrát vyhrají.

Jejich odchod ze šatny probíhal v lepším duchu, než jejich příchod, ale i přesto bylo na některých znát, jak je těsný konec hry zaskočil.

Poté co Kiru opustil smutek nad prohrou, vystřídala ho naštvanost a to k Aominemu, přesněji k jeho povýšenému chování. Rychle popadla míč, a i přesto že ještě před pár hodinami měla zápas, rozeběhla se na hřiště. Měla vztek a potřebovala si ho někde vybít.

Neměla náladu se rozcvičovat, byla tu jen z jednoho důvodu, házet na koš, dostat ze sebe ten vztek, uklidnit se. Ihned vystřelila na koš. Míč jen se zadrnčením dopadl na obruč a odskočil pryč. ,, Dneska máš nějakou špatnou náladu. Copak se stalo?" zeptal se jí už natolik známý hlas.

,, Víš co se stalo? Můj protihráč je arogantní blbec, který si myslí, že je ve všem nejlepší. To se stalo." odsekla naštvaně Kira. ,, A to je vše? Nic víc?" nechápal Midorima. ,, Prohráli jsme o jedinej bod a to jsem chtěla dokázat, že se plete a že my vyhrajeme." řekla Kira a hodila opět míčem, samozřejmě že zase neúspěšně.,, Dneska jsem se byl podívat na jeden zápas, hráli v něm mí bývalý spoluhráči, taky tam rozhodl jediný bod, který měl rozhodnout doskok. "

Kira na chvíli zbystřela. Midorima ten zápas viděl? Vlastně on neví, že jsem v chlapeckém týmu, snad mě z té dálky nepoznal. Problesklo Kiře hlavou. ,, I když z počátku bylo jasné, že ten doskok ten jeden tým prohraje. Minulý rok měli dobrého podkošového hráče, ale něco si udělal s koleny a letos se nezúčastnil. Místo něj startoval nějaký nováček, na kterého nebyl zbytek týmu zvyklý." pokračoval Midorima dál a mezitím sebral míč ze země.

,, Věřím, že ten tým utrpěl šok, ale oni se z toho vzpamatují. Minulý rok byli tvrdým oříškem v turnaji, který nakonec vyhráli. Takže se brzy postaví na nohy a ještě nás překvapí a to bys měla udělat i ty. Jeden prohraný zápas neznamená konec světa. Nedovol, aby tě strach z prohry, vyřadil ze hry. Vstaň a bojuj dál. Příští zápas vyhrajete." podal jí míč a jejich oči se střetly.

,, Děkuju." vykoktala ze sebe Kira a vzala si míč z jeho rukou. ,, A jestli ta soupeřka byla arogantní, tím se netrap, na takových ještě narazíš." dodal pobaveně Midorima, přičemž se Kira nemohla ubránit úsměvu.

,, Asi máš pravdu." pokývala hlavou a vystřelila na koš, tentokrát však byl hod přesný.

----------------------------------------------------------------------

Hoj, doufám, že se na mě nezlobíte, ale já si nemohla pomoct :D Aomine je moje nejoblibenější postava v KnB a s jeho povahou jsem ho nemohla nechat prohrát xD