Because He Isn't Normal [J.B.]

[34]

Čekala jsem jen na smrt.

Ale místo kulky, mě zasáhla ledová voda.
Vylekaně jsem popadala dech.
Justin zase dech popadnout nemohl z toho, jak se smál.

Měla jsem celou mokrou hruď a to na světle šedým triku bylo dost vidět.
Proč já jen se u Justina převlékala.
Nevěřícně jsem se prohlížela a přece jen hledala ránu od kulky.
Jsem mrtvá?
Ne...
Tím pádem bude mrtvý on!
Chtěla jsem mu vrazit, ale ovládla jsem se.
Koukala jsem na něj nečitelným výrazem.

"Vodní pistolka jo? Nosíš, aby jsi si uhasil cigaretu? ", zvedla jsem obočí.

Byla jsem pěkně vytočená!

"Tak teď už budeš vzdychat? ", zasmál se.

"Ne... A proč vůbec?! ", odfrkla jsem si.

"Musíme je nějak zklidnit... Aby jsme měli čas zmizet než se vzpamatujou.", vysvětlil mi.

Pak ale zaváhal...

"A taky je to dobrý způsob, jak Seleně nadobro říct ' A jsi singl'", přisvědčil.

"A co to přinese mě?! Hm?! Akorát tak trapas! ", povzdechla jsem si.

"Nemáš na výběr. ", Justin pokrčil rameny začal vzdychat.

"Buď ticho! ", zasyčela jsem.

Neposlouchal. Jeho vzdychy přidávali na hlasitosti.

"Slyšíš?!
...
Nebo víš co?
Odcházím!
A zapni si poklopec blbečku! ", vzdala jsem to a kráčela ke dveřím.

Justin s těma pazvukama přestal a přidal se ke mě.

"Jdu s te-", začal, ale já jsem ho přerušila.

"Ať tě ani nenapadne! ", pohrozila jsem mu rukou.

A otevřela dveře.

"Už napadlo. ", zamrmlal a šel za mnou.

Procházela jsem kolem paparazzi, fanoušků, večeřících párů i kolem...
Lidí co jsou převleku za párek?
Wtf?
Co je to dneska za brigády...

Nicméně všichni ani nemrkli.
Jenom ohromeně stáli a zírali na mě.

V klídku jsem si procházela mezi nimi a když už jsem byla z davu, zastavila jsem se.

Nastalo napětí...
Co asi udělá dívka, která si to na záchodkách bezpochyby rozdala s Justinem Bieberem?
Rozběhne se jako postižená lama a začne utíkat o sto šest.
Samozřejmě!

Běžela jsem jak nejrychleji jsem mohla. Po chvíli jsem se zastavila v nějakém parku.

Předklonila jsem se a rukama se opřela o kolena.
Měla jsem sucho v krku a zoufale se snažila shromáždit si nějaké sliny v puse.

Všimla jsem si, že v temném parku sedí na lavičce nějaká holka. A ...
Brečela?

Kdo sakra večer, sedí na lavičce, sám, i v takovýhlech nočních hodinách?

Pomalu jsem k ní popošla.V té tmě jsem jí ani di tváře neviděla, s těží jsem odhadla, že je to holka. Zdálo se, že si mě zatím nevšimla. Složila si hkavu do dlaní a opřela se lokty o stehna.
Nadechovala jsem se, abych se zeptala, jestli nechce s něčím pomoct.
Ale to, co řekla, mě zarazilo.

"Amber... Proč jsi mě tu nechala? ", zašeptala.

Bez váhání jsem k ní přišla a objala ji. Bylo vidět, že je vyděšená a tak strnula v jedné pozici.

"Promiň mi to... Promiň Ash. ", vydechla jsem ubrečeným hlasem.

Cítila jsem, jak se uvolnila. Své ruce po chvíli také obmotala kolem mého těla.

Jak jsem jí ti mohla udělat? Nechat jí tu s minimálními penězma samotnou bez ubytování?

Odtáhli jsme se od sebe.
Nejdřív to vypadalo na dojemný, odpuštěcí rozhovor...
Ale Ashley svůj výraz brzy vyměnila za naštvaný a přísný.

"Amber Quinn Walkersová! Ty zrůdo!"

"Promiň... Fakt... Byki to tak hektický a rychlý, že... Prostě jsem to s Justinem všechno nestíhala. ", kroutila jsem hlavou.

Hned jak se ozvalo jeho jméno, v očích jí zablýsklo a její obličej se změnil na nadšený a nedočkavý.

"Tak povídej! Co se dělo! ", chytla mě za ruku a stiskla mi ji.

Bože... Zaúpěla jsem. Málem mi rozdrtila ruku.
No... Víc pro ni teď asi udělat nemůžu než jí popsat poslední dva dny.
Tak jsem jí celý můj příběh převyprávěla.

"...
No a tak jsme bok po boku vyšli z pánských záchodů, já s mokrou hrudí a Justin si zapínal poklopec.
Nikoho nemohlo napadnout nic jiného, co bychom tam dělali než- ehm... Však ty víš co. Ještě po Justinovo vzdychách.
Pak jsem utekla sem a dál už to znáš.", dovyprávěla jsem to.

Ash nadšeně zatleskala.

"Takže... Se na mě nezlobíš? ",.zeotala jsem se opatrně.

Zaváhala.