Because He Isn't Normal [J.B.]

[22]

"Jaxone! ", zakřičela jsem na něho, pot tom, co jsem jim udělala špagety.

Po chvíli přišel a ndazvednul obočí.
Kývla jsem hlavou směrem k Justonovi, který se rozvaloval na gauči. Jaxon hned pochopil co myslím, ale jen pokroutil a sklopil hlavu. Pak odešel. Nikdy si s ním nepromluví, tak to udělám já.
Povzdychla jsem si a došla k Bieberovi.

"Ehm... Co Jaxon? Jak se má? ", začala jsem zlehka.

"Dobře... ", zamumlal.

"Jak to víš? "

"Kdyby se měl špatně, řekl by to. ", pokrčil v polospánku rameny.

"Ale to nemůžeš vědět tak jistě. ", namítla jsem.

"Nech to plavat... Pojď si radši lehnout. ", vstal a vzal mě za paži.

Poslechla jsem ho. Prozatím jsem to nechala být.

Vláčil mě po schodech někam nahoru, až jsme došli do velké chodby s pěti dveřma.

"Támhle je ložnice.
Pokoj Jazz.
Jaxona.
Můj a hned vedle pro hosty.
Tam můžeš jít.
Kdyby něco jsem vedle. ", představil mi rychle a já jen zalezla do pokoje pro hosty, kam mě poslal.

Vešla jsem tam a hledala zapínače. Nevím jak se to stalo, ale už byl zase večer. Tak rychle to utíká.

Žádný vypínače na světla jsem neviděla. Vydala jsem se tedy za Justinem.
Zaťukala jsem a otevřela.
Stál tam.
Bez trika.
Kousla jsem se do rtu.
Sakra.
Měl...
Svaly...
Hodně!
Svalů.

Zamrkala jsem a podívala jsem se mu do obličeje.
Měl takový ten výraz : wow, wow, wow! Klídek, čičino.
Protočila jsem očima.

"Nejsou tam vypínače. ", oznámila jsem mu.

Zasmál se. Hahaha. Mě to teda vtipné vůbec nepřijde.
On zničeho nic dvakrát tlesknul.
Ihned se všude zhaslo.
Zatajil se mi dech.
Cítila jsem na krku něco teplého.
Otočila jsem se, ale v tý tmě jsem nic neviděla.
Zase se dvakrát tlesklo, ale tentokrát kousek přede mnou.
Rozsvítilo se a já spatřila Justina,  tak pět centimetrů od mého obličeje. Chvíli jsem na něj zírala.
Ale pak ja se vzpamatovala a obešla ho.
Vyšla jsem z místotsti a pokroutila hlavou. Co to mělo být?

Vrátila jsem se do "svého " pokoje a dvakrát tleskla. V ten moment se rozsvítilo. Zaradovala jsem se nad svým povedeným pokusem a zároveň obdivovala tuhle techniku.

"No páni! ", rozhlédla jsem se po pokoji.
Byl celý moderně založený.
Manželská postel. Bílé zdi. Černá skříň, vlastní koupelna, ale hlavně...
Skříň plná polic, na kterých není centimetr, kde by nebyli poháry medaile a další ocenění.
Přiblížila jsem se k ním a s nadšením je pozorovala.
Prstami jsem přejížděla po názvech soutěží a sportů.
Skoro všechny byli za basketbal.
Jestli je to všechno jeho, tak je vážně dobrý.
Po chvíli jsem si chtěla prohlédnout i zbytek pokoje.
Otočila jsem se, ale až pozdě si všimla, že se mi triko zaseklo ve šroubku od jedné poličky.
Rychle jsem se vrátila zpátky a snažila se zachytit všechna ocenění, která padala.
Bohužel se nepovedlo. Celá skříň se zřítila a já jen tak tak stačila uhnout.
Obrovská rána se pronesla celým domem.
A sakra