Because He Isn't Normal [J.B.]

[25]

Hned jak Justin odešel z mého pokoje, usnula jsem. Nevím, jak to, že na mě tolik padla únava, ale stalo se.

...

Probudila jsem se na nějaký hluk. Od vedle z pokoje, se ozýval smích a hlasitá muzika. Zamračila jsem se a dala si přes hlavu polštář. Bože, co tam ten Bieber dělá! Byla ještě tma něco okolo čtvrté ráno,. hádám. A z Justinovo pokoje stále sílil hluk. Zdálo se mi, že mi za chvíli prasknou bubínky. Takový randál! Víc jsem si přitlačila polštář na uši. Nepřestávalo to a mě už z toho bolela hlava.
Tak a dost!

Zvedla jsem se z postele a po tmě došla ke dveřím. Otevřela jsem je a rozespale si promnula oči. Takhle mě budit! Co si to dovoluje, ještě když tu má návštěvu? To je ale vychování!

Nasupeně jsem vlítla do jeho pokoje.
Zarazila jsem se.
Do uší mi byla hlasitá hudba, ale to mi bylo jedno. Do očí mi vrazilo silné světlo ale to bylo to nejmenší, co jsem řešila. Něco se ve mě pohlo. Bolelo to. Přímo na hrudi.

Všude byly holky. Některé i nahaté. Bordel, hlavně prázdné lahve alkoholu. A Justin?
Ležel polonahý na posteli a hruď se mu spokojeně zvedala a zase klesala.

Umím si dost dobře představit, co se tu pár hodin dělo.

"Ahoj zlato. Vítej na párty, ale... Jdeš trošku pozdě, už jsme ho unavili. ", zasmála se jedna, která ke mě přiskočila.

Nasadila mi na nos brýle, které jsou spojené s umělým nosem a knírkem.
Neřešila jsem to. Vlastně nevím, proč mi tak vadí, že si Bieber užíval s jinou. Teda s jinými, abych to uvedla přesněji.

"Promiňte... ", zašeptala jsem a odešla.

Z oka mi skápla slza.
Amber! Co to děláš! Vždyť je to debil! Nebudeš přece plýtvat slzy na něj.
Ty ho přece nenávidíš! Vzpamatuj se sakra!

Vyběhla jsem z domu a utíkala temnou ulicí. Bylo mi jedno, že je noc. Bylo mi jedno, že nemám kam jít. Bylo mi všechno jedno.

"Amber! Am! Stůj! ", křičel za mnou ten debil.

Nechci ho vidět, slyšet, potkat, nechci s ním mít už nikdy nic společného.

Běžela jsem dál. Nezastavovala jsem. Ale navždy běžet jsem taky nevydržela. Zastavila jsem se za jednou budovou a opřela se o její zeď. Trochu jsem zaklonila hlavu a snažila se popadnout dech. Slzy mi stále stékaly po tvářích. Modlila jsem se, aby už to přestalo. Aby jsem už nebrečela. Ale jen jsem si na něj vzpomněla rozbrečela jsem se ještě víc.

Svezla jsem se po zdi dolů a objala si rukama kolena. Propukla jsem v obrovský pláč.

Uslyšela jsem vedle sebe funění a hned na to svalnatou paži na mých ramenou.

"Aminko... Shhh... ", kolíbal se mnou Justin ze strany na stranu.