Because He Isn't Normal [J.B.]

[7]

"Pro tebe jen Slečna Nedostupná! ", mrkla jsem na něj a odešla do kuchyně.

Kašlu na jídlo v nóbl restauraci. Objednám si něco v našem hotelu.

Přišla jsem do našeho pokoje, který má shodou okolností taky číslo 345.

Vytáhla jsem kartičku a přejetím po desce se rozsvítilo zelené tlačítko. Dveře se otevřeli a  já doklopýtala dovnitř.

Skočila jsem do postele s nebesy a natáhla se po pevné lince na nočním stolku.
Vyťukala jsem tam číslo, které bylo napsané vedle na papírku s nápisem "Recepce "

"Dobrý den,
Mohla bych si objednat jidlo? ", optala jsem se anglicky a modlila se, aby po mě nechtěli němčinu.

"Dobrý den,
samozdřejmě. Pošleme vám na pokoj jídelní lístek a vy mi nadále zavoláte objednávku, ano slečno Walkersová?"

"Jistě a -...
Počkat! Odkuď znáte mé jméno?", položila jsem ženě další otázku.

Věděla jsem, že se usmívá.

"Já vím všechno. ", a položila telefon.

Pomalu jsem taky telefon položila. To je divný. Pokoj byl napsaný na jméno Ashley.
A když už jsme u ní. Kde vůbec vězí?
Že ona tam ty namyšlený fifleny otravuje!
Bože, to je ostuda.

Ozvalo se zaklepání a já rychle vstala a trochu si upravila vlasy.To je určitě Ashley.

Došla jsem ke dveřím a pohotově je otevřela.

"Nazdar ty otravo, kde se loudáš?", vyhrkla jsem v očekávání Ashley.

To jsem se, ale mýlila. Stál tam mladý muž v bílém saku a košili s černými kalhoty a černým motýlkem.

Nejdřív se tvářil zmateně, ale když si všiml mého šokovaného výrazu, pochopil, že šlo o omyl. Pobaveně se usmál a já polkla. No nevím kdo tady dělá větší ostudu, jestli já nebo Ashley.

"Dobrý den slečno Walkersová, tady je váš jídelní lístek.", podal mi složený béžový papír.

"Děkuji. ", nervózně jsem se usmála a převzala si ho.

On chtěl ještě něco namítnout, ale já byla hladová a oči jsem nemohla odtrhnout od různých pochoutek na menu, tak jsem mu zabouchla před nosem.

Hned jsem si sedla na zem a zádami se opřela o dveře. Očima jsem jezdila po papíře a hltala každé slovo. Sliny se mi sbíhali a já jsem si už vybírala jen mezi dvěma jídly.
Rozhodla jsem se, vstala a na pevné lince vytočila to číslo.

"Dobrý večer slečno,
Tak jste si vybrala? "

"Um... Ano.
Dám si ten biftek se sušenými rajčaty a mozzarelou na bylinkovém másle.
A jako přílohu bych poprosila ty šťouchané brambory. ", rozplývala jsem se nad představou toho jídla.

"Hned to bude. ", ozvalo se z telefonu a hned na to byl hovor ukončen.

Odešla jsem zpátky ke dveřím a znovu se s jídelním lístkem opřela o dveře.

Byla jsem tak ponořená do představ, že jsem ani nevnímala klepání.
To byla ale chyba.
Dveře se otevřeli a já ztratila oporu.
Přkulila jsem se na záda, přičemž jsem do někoho strčila.
Než jsem se vzpamatovala, na můj obličej byli vykydnuty šťouchané brambory.

Tuto kapitolu chci věnovat AnetaDohnalov už jenom proto, že v médiích je její oblíbená písnička od JB.  😍💞👌