Because He Isn't Normal [J.B.]

[31]

"Ona mě zabije...
Ashley.
Zabije tebe...
Zabije nás všechny! ", kňourala jsem.

"Proč-
Proč jsi to vlastně udělal?
Proč jsi mi zrušil pobyt? ", zeptala jsem se po chvilce ticha.

"Ty se ptáš?
Kdyby paparazzi zjistili, že tam pořád máš zaplacený ubytování, nenechali, by to místo na pokoji.
Nikoho v tom okolí.
Recepční,
Lidi ubytovaný v tom hotelu a už by vůbec nenechali na pokoji tu tvojí vraždící kamarádku. ", rozhazoval v leže rukama.

To je asi pravda...
Povzdychla jsem si.
Je to strašný mít fotografy pořád u zadku jako ocásek.

"Ale počkej... Co moje a Ashleyny věci? ", zaptala jsem se.

"Jsou v hotelu, pak si je vyzvednete.",odpověděl.

Všechno je tak komplikovaný a zmatený. Začínám se v tom ztrácet.
Už to překračuje všechny meze.

"Hele... Takhle to dál nejde...
Já... Už na to fakt nemám.
Před týdnem. Když jsme přiletěli do Vídně. Mělo to být všechno úžasný a super. Jenomže... Všechno bylo úplně naopak. Zkazilo se to.
Bydlím s celebritou v jeho ville, zatímco moje kamarádka někde bloudí a nechtějí ji pustit do vlastního bytu. Musím jet zpátky do Vídně. Ty události se seběhly tak rychle, až jsem úplně zapomněla na Ash a teď je mi to líto. Nechala jsem jí tam samotnou. Musím za Ash. Prosím... ", prosebně jsem se vpila Justinovi do očí.

Těkal pohledem mezi mýma očima.
Celý se napl a na čele mu vyskočila žilka jako vždycky, když přemýšlí nebo je naštvaný.
Potřebuju, aby mě idvezl zpátky.
Prostě to musí udělat.

"Fajn! ", povolil se.

Nadšeně jsem zatleskala.
Chtěla jsem se už jít připravit, ale on mě za zápěstí stáhl zpátky.

"Ale pod jednou podmínkou...", promluvil.

Nadzvedla jsem obočí na náznak, ať mluví.

"Ať už si vzpomeneš na cokoliv ze včerejška. Slib, že mi to odpustíš. Slib, že mi to nebudeš dávat za vinu.", koukal na mě, jakoby na tom záležel celý vesmír.

O co mu jde?
Něco se mi na tom nezdálo.
Ale tak...
Co by tak strašnýho mohl udělat.

"OK. ", pokročila jsem rameny.

Šla jsem nahoru a našla koupelnu.
Podívala jsem se do pár šuplíků, jestli někde není nepoužitý kartáček. Byl tam.
Vyčistila jsem si zuby a použila trochu toho make-upu, co byl na umyvadle.

Po chvíli...
No jako po takové chvíli, jaké jen to u ženy jde, jsem se dostavila ven k autu.
Nasoupila jsem.

"Ty jsi mi tam přestavěla snad celé patro? Nebo co jsi tam dělala takovou dobu? ", zasmál se.

"Jeď už blbečku. ", popohnala jsem ho.

Už nic nenamítal. Hned jak jsme se rozjeli, padla na mě únava. Ta hlava mě pořád bolela, ale čím víc jsem se ponořila do spánku, tim víc bolest ustupovala. Za chvíli už jsem chrněla.