Because He Isn't Normal [J.B.]

[29]

Chvíli jsem bloudila městem, ale pak jsem se dostala do centra. Tam už bylo snadné, najít nějaký noční klub.

Když jsem od něj odcházela, nechal mě. Čekala jsem, že mě zastaví a třeba... Já vlastně nevím, co měl udělat, ale alespoň něco.
Nerada to připouštím, ale tak trochu jsem i doufala, že mě nenechá jen tak odejít.

Je to vlastně šílený...
Sakra šílený.
Mega giga sakra hodně šílený.
Nejspíš jsem se zamilovala do celebrity, u které přespávám a mimochodem jsem ho nenáviděla. Ani nevím, v jakém městě to jsem. Připadám si trochu unesená.
Zabil mou sestru a vlastní dítě...

Musím na to přestat myslet.

Zaradovala jsem se, když jsem uviděla klub.
Vešla jsem tam a ihned mi do nosu udeřil odér alkoholu.
I když to tam bylo temné, fialová světla mě na chvíli oslepila.
Do uší mi bila nesnesitelně hlasitá hudba.

Sedla jsem si k baru na vysokou stoličku a lokty se opřela o desku.

"Hej ty gorilo! Přines mi něco pořádnýho! ", zavoala jsem na barmana, který by se spíš hodil na bodyguarda.

Ten ke mě přišel a bouchnul do desky, až mi nadskočili ruce.

"Jak že jsi mi to řekla? ", přecedil skrz zuby.

"Jo promiň... Gorila se alespoň někdy oholí oproti tobě. Ale tak když se ti to nelíbí, tak třeba orangutane. A teď mi přines panáka whiskey!", setřela jsem ho.

Slyšela jsem, jak zaskřípal zubama, ale je to jeho práce. Nemůže nic dělat.
Kopala jsem do sebe jednoho panáka za druhým.
Asi po patnáctém, ke mě přišel nějaký kluk.
Nebyl k zahození, ale já neměla zájem.

"Jak se máš, kočko? ", usedl vedle mě.

Zdálo se mi, že už jsem ho někde viděla, ale moje otupené smysly si odmítaly vzpomenout.

"Líp než ty... ", řekla jsem opileckým hlasem.

"Ježíš... Kolik jsi toho vypila?", káravě na mě pohlédl.

"Měla jsem žízeň! ", zaškemrala jsem.

"A vůbec já si tady teď povídám s gorilou viď orangutane?", pohlédla jsem na barmana.

"Prosím zbav mě jí... ", prosebně se podíval na toho kluka.

"Tak pojď princezno... Zavedu tě domů. ", vzal mě za paži a postavil na zem.

"Vysvobodíš mě z věže? ", zasmála jsem se.

Cítila jsem se malátně, ale byl to super pocit. Tak moc jsem si přála, aby poličky uměly lítat.
Mohly by lítat se mnou.

"Tak mi spusť tvé dlouhé vlasy na zem. ", zasmál se taky ten kluk.

"Asi si je půjdu ostříhat. ", zamručela jsem.

"Ostříhá mě tu někdo prosím! ", zakřičela jsem do davu tancujících lidí.

Ten kluk me radši rychle odvedl ven.

"Chci za orangutanem. ", dupla jsem si.

"Ne. Nikam nepůjdeš. ", vztyčil na mě ukazováček.

"Strčím ti ten prst do nosu, osle! Ty to nechápeš! Já ho miluju! ", rozešla jsem se cestou k Justinovi domů.

Spíš jsem se potácela.
Možná, že by nám Juss šel za svědka.
Musim za ním.

S pomocí toho kluka jsem se dostala až k mému dosavadnímu bydlení.

"Justine! ", zabouchala jsem na dveře.

Nic se nedělo, tak jsem zabouchala znovu, ale silněji.
Po chvíli se dveře oteveli a v nich stál Juss. Vlasy rozházené do všech stran a kruhy pod očima.

"Už to vím. Budeš družička! ", píchla jsem mu prstem do hrudi.

"To je tvůj kluk? ", optal se ten z baru.

"Nenene... To je tvůj kluk!
...
Ale ještě o tom nevíš... ", obrátila jsem se na něj.

"Ty půjdeš za nevěstu,", ukázala jsem na Justina.

"A ty za ženicha. ", ukázala jsem na toho kluka.

"Nemůžete jít přece oba za nevěstu.", plácla jsem se do čela.

"Díky Rayene... ", poplácal Juss toho kluka.

Nevěnovala jsem tomu pozornost. Noa co, že se znají?
Bylo mi to šumák.

"Šumáček... ", zašišlala jsem na ně.

Nechápavě se na mě podívali.

"Uhni družičko... ", strkla jsem do něj a prošla dovnitř.

Svalila jsem se na gauč a v tom momentě usnula.