Because He Isn't Normal [J.B.]

[18]

Zběsile jsem pobíhala po pokoji a hledala možnosti jak odsud vypadnout.
Okno!

Přiběhla jsem němu a otočila s páčkou. Jedním pohybem jsem ho otevřela a naklonila se z něho.
Sakra...
Obrovský kontejner je asi moje jediné volné místo na přistání.
Polkla jsem...
Když si pomyslím, co všechno tam lidi hází. Nemluvě o známých slupkách od banánů.
Otočila jsem se a soustředila se na dveře, které byli naproti.
Reportéři do nich pořád strkali až bylo křeslo i stůl stranou.
Chránila mě už jen skříň.
V tom se dveře rozletěli a dovnitř vtrhli lidi s kamerami a mikrofonama.
Bez většího váhání jsem se obrátila zpět k otevřenému oknu a vylezla na něj.
Všichni se zastavili.

"Neskočí! Na to je moc velkej srab! ", zasmál se jeden.

Srab?
Srab?!
Tak to ne... Uvidíme kdo je tu srab!
Ještě jednou jsem se podívala dolů.
Tak jo...
To dám.
Zatnula jsem zuby a vydechla.
Klid...
Klid...
Zvedla jsem nohu a vkročila do prázdna.
Okamžitě jsem ztratila rovnováhu a zřítila se z okna.

"Rychle dolů! Ne vole, výtahem! ", slyšela jsem jeste z mého pokoje.

Dopadla jsem do kontejneru bez zranění a hned ucítila takovou...
"Vůni "
Ohrnula jsem nos a pokusila se vstát, ale noha mi někde uvízla a tak trochu to začvachtalo.
Fuuuj...
Zabrala jsem a nakonec se překulila z kontejneru na zem. V leže jsem těžce oddychovala a zavřela oči.

"Ahoj! ", ozvalo se nade mnou.
Už podle toho hlasu vím, kdo to je.
Co tady vůbec dělá?! Klečel a skláněl se nade mnou.
Podělanej Bieber.

"Nazdar... ", protočila jsem očima.

"Co tady děláš? ", nadzvedl obočí.

"Lovím slony, chceš se přidat!? Co asi...", rozhodila jsem rukama.

Co nejspíš dělá normální člověk u popelnice?

"Cítím snad... Chcanky?! ", zamračil se.

Taky jsem si k sobě čichla.
No sakra.
Z čeho?
Ou už vím, válela jsem se v popelnici!

"Pojď se mnou... ", chytil mě za ruku a rozhlížel se okolo.

Zamračila jsem se. Co si vůbec myslí?! Vytrhla jsem se mu a on se na mě otočil.

"S tebou nikam nejdu. "

"Říká ta, co smrdí po chcankách...
Ale nemáš na výběr.
Rozhlédni se... ", odmlčel se a přivřel oči.

"Támhle jsou paparazzi... Prahnoucí po tvých nejtajnějších tajemstvích...",
znovu se usmál a ukázal na druhou stranu od reportérů.

"A támhle je moje limuzína! "

Byli jsme za další popelnicí, takže nás nejspíš nikdo neviděl.

Kmitala jsem očima z jednoho na druhý.
Paparazzi.
Auto Biebera.

"Eeem... Závisí na tom hodně a já... Nechci být považována za nafrněnou krávu... ", prohlásila jsem.

"Správné rozhodnutí! ", zvolal a chtěl mě znovu chytit za ruku, ale já uhla.

"Takže jdu za paparazzi. ", vstala jsem, ale on mě zatáhnul zpět.

Zamračila jsem se. Já si budu dělat, co chci!

"Jsi strašně tvrdohlavá a paličatá! ", povzdechnul si a já se usmála.

To znamená, že by mě už možná nechal být!

"A to miluju! ", mrknul na mě.

Než jsem ho stihla něčím setřít, vyhodil si mě přes rameno a utíkal k jeho autu.
Začínala jsem ho mlátit do stehen, ale jemu to nevadilo a tak jsem toho nechala.
Jak běžel, hlavou jsem narážela do jeho zadku.
Fakt příjemný pro zjemnění kůže když tváří boucháte do pásku, protože u něho znamená zadek, začátek kalhot, takže vřele doporučuji.