(Ne)přátelé

pořád nic

Finn

Když mi zavolal Tomas,známy od mého otce který pracuje v nemocnic že přivezli mého kamaráda.Zděsil jsem se.Nemohl jsem tomu uvěřit.Hned jsem všeho nechal a jel do nemocnice.zrovna jsem byl v jednom bare nabalovat super kočičku.Ale kámoš mi byl přednější.

Když vlezl do auta,trvalo to zhruba pul hodinky.S mustangem bych tam byl rychleji.Debilní otec pomyslel jsem se.Zaparkoval jsem a běžel dovnitř.Po cestě jsem se zeptal mladé sestřičky a pak jsem šel.Když jsem tam přiběhl celý vyděšeny.Uviděl jsem  Emily jak tam sedí.Koukala se hned na mně.Poznal jsem na ní že trpí.Zeptal jsem se ji:"Jak mu je ?".Chvíli mlčela.Všiml jsem si jak zatíná pěst."Je v komátu".Nastalo ticho.Mezitím jsem se posadil k ní.Pak ze sebe dostala:"A už nikdy nebude chodit".V tom se zhroutila.Začala brečet.Bylo mi ji tak líto.Když jsem viděl že ty její krásné kukadla jsou plné zoufalství,rvalo mi to srdce.Ano mám nějaké srdce.Přitáhl jsem si ji k sobě a objal jsem jí.Šlo vidět že to nečekala.Ale potom se stočila do klubíčka jako kdyby ji měl někdo ublížit.Pořádně jsem objal.Pak pronesla."Musí se probrat,už jsem přišla o mámu,nemůžu přijít i o bratra".Trpěla.Trpěla tak moc.Když mi umřela máma taky jsem svým způsobem trpěl ale ne takhle.Moje máma stala za hovno.V tom jsem ji utěšil.Řekl jsem ji že Chris se s tím popere.Taky jsem to myslel všechno vážně.Potom se nějakým způsobem uklidnila.Pořád jsem ji objímal.Ta její vůně.Chtěl jsem ji chránit a utěšovat jak jen to šlo.

Když jsme dojeli před její dům.Zastavil jsem aby mohla vystoupil.Řekl jsem rodičům že ji odvezu.Emily chtěla přibrat i Sam.Ale já věděl že odmítne.Nedovolila aby tam byl Chris sám.Emily si odepínala pás.Ale pořád seděla na místě místo toho aby vystoupila."Děje se něco ?".Byl jsem zvědavý.Podívala se na mně."No tak svému princovi to můžeš říct".Snažil jsem se odlehčit situaci.Jenom se trochu pousmála."Bojím se".Odpověděla."Proč,nemáš se důvod se bát"."Bojím se toho,že jak vstoupím dovnitř,bude to stejné jako když umřela máma,táta to nezvládal.Chová se přesně jako když umřela"."jak umřela?".Nedalo mi to,musel jsem se zeptat."Měla rakovinu.Odmítala léčbu,pry že poslední chvíle chce strávit s rodinou"."To mi je líto"."Víš vždycky jsem na Chrise žárlila,protože měl s ní nejblíž,jako by měli spolu nějaké pouto.Asi tak před 6 hodinami jsme se dozvěděli že Chris je adoptovaný".Najednou jsem pochopil že po Chrise to muselo být těžké,hlavně když zístil že ženu kterou miloval,byla vlastně úplně někdo cizí.Nevěděl jsem že Chrisova matka umřela na Raka.Nikdy se nezmínil.Začali j zase téct slzy."No tak nebreč,to bude v pohodě uvidíš"."Jenže".V tom jsem ji chytil za bradu a otočil ji na mně,díval jsem se ji do oči."Chris by nechtěl aby si se chovala jako srab,at se stane cokoliv,musíš být silná,už kvůli rodině,a Sam.Vím že to zvládneš."Brečela.Hned na to jsem ji utřel ty slzy z tváře."Takže už nechci vidět žádné slzy.".Usmála se."Díky,dík za všechno,Chris má štěstí že tě má".S těmi slovy vystoupila z auta.Co to k čertu dělám ?!! Zbláznil jsem se ?!! Je to sestra mého kámoše.Křičel na mně mozek.Tentokrát jsem mu musel dát za pravdu.Jenže když se na ní podívám a vidím jak trpí.Dost!!!Pomyslel jsem si.Raději jsem jel zpátky do baru.Možná tam bude ještě ta kočka,navíc musím se napít.

O tři dny později

Sam

Už tři dny jsem v Nemocni a doufám že Chris se probere.Mezitím tu byli se podívat na Chrise všichni.Emily,Finn,Rick a Olivie.Moc se mi nelíbí že Emily a Finn se spolu baví ale Finn by si nic nezkusil.Teda doufám.Místo toho abych trávila vánoční pohodu doma.Tak sedím u Chrise.Mně to upřímně nevadí,jsem ráda s ním.Každý mi říká at jdu domu si odpočinout.Jenže já ho nemůžu opustit.Chci být tady až se probere.Taky že se probere.Věřím že to zvládne.Celé dny mu vypravím co se děje ve světě.Aby nevypal z obrazu.Vím že mně neslyší ale někde něco ve mě doufá že by mě mohl slyšet.V tom někdo přišel."Nazdar".byl to Finn."Co tu děláš?"."Přišel jsem tě vystřídat,navíc měla by sis jít domu odpočinout,už tři dny si pořádně nespala ani nejedla,Tak mu nějak nepomůžeš".Pronesl Finn.Měl pravdu.Jenže nemohla jsem odejít."Sam vím že je to pro tebe těžké,ale pomyslela si na ostatní ? Třeba na Emily?Potřebuje tě"."Možná že bych se mohla zastavit domu,zdřímnout si"."No to je dobrý nápad"."Kdyby byli nějaké změny tak mi dej vědět".Hned na to jsem odešla.Pak jsem se zastavila."Proč se tak zajímáš o Emily?".Začal panikařit."Co ? prosím tě,tak mi to asi došlo ne ? možná jsem děvkař ale nejsem blbí".Podíval jsem se na něho pohledem jako bych mu nevěřila.Taky že nevěřím.Raději jsem šla.

Když jsem přišla domu.Cítila jsem se strašně.Táta doma nebyl.Od te nehody se ani nepřišel kouknout za ním do nemocnice.Pořád se mnou nemluví.Bylo mi tady ještě hůř než v nemocnici.Udělala jsem si něco k jídlu.Bylo fakt že jsem měla vetší hlad než jsem si myslela.Když jsem pojedla,chtěla jsem si zdřímnout.V tom někdo zazvonil.Nechápala jsem kdo by to mohl být.Šla jsem otevřít.Když jsem otevřela,strnula jsem na místě."Můžu dál?".Promluvil Bradly.Ukázala jsem mu at jde dovnitř.Zavřela jsem za ním dveře."Co tu děláš Bradly?".Byl ticho."Chci vědět jak to všechno zvládáš ?"."Upřímně ? nic moc".Díval se na mně."Ve škole se nemluví o ničem jiném"."Je mi to jedno"."Jak mu je?".Bradly se zajímal o Chrise.Tak to je gool."Je v komátu už 3 dny,je tu šance že nebude chodit"."To mi je líto, i když ho dvakrát nemusím ,ale tohle bych nepřál nikomu".Bylo mi strašně.Nevěděla jsem co dělat,chtěla jsem jít jenom spát."Bradly mohl bys už jít? jsem unavená a nemám náladu"."Jo chápu,jen jsem chtěl vědět že si v pohodě,a o Chrise se neboj,někdo kdy mi dál pravý hák,se jen tak nevzdá".S těmi slovy odešel.Musela jsem se pousmát.Šla jsem si už konečně lehnout,byla jsem fakt hodně unavená.Když jsem lehla do postele,hned na to jsem usnula jak by mně někdo zabil.

Emily

Doma je u nás ticha domácnost,od té nehody táta nepromluvil.Všem se vyhýbá,s nikým nekomunikuje ani s Olivii.Olivie je v koncích neví co má dělat.Já se ji ani nedivím.Musím být silná,tak by si to přál bracha.Musíme se připravovat na to nejhorší,že se už taky nemusí probrat, i když velmi nerada.Musíme to brát na vědomi.Seděla jsem v kuchyni a pila kafe.No na to že budou Vánoce je tady doslova skvěla nálada.V tom přišla Olivie."Jak je tátovi?"."Nevím,zavřel se v pracovně a nechce mně pustit"."Zkusím to s ním já"."Prosím zkus to,ničí mně to".Olivie byla zoufala.Šla jsem to teda zkusit já,Udělala jsem mu svačinu a zanesla na horu.Věděla jsem kde je náhradní klič od pracovny.Nechali jsme ho udělat ještě jak umřela máma,přesně kvůli tomuhle.Otevřela jsem a vešla dovnitř.Všude byla tma.Viděla jsem jenom tátu jak sedí v křesle a dívá se a fotografii."Tati?donesla jsem ti jídlo , musíš něco sníst"."Nemám hlad".Všimla jsem si že na stole byla flaška Jacka."Tohle to by máma nechtěla,aby ses znovu trápil"."Ale Chris jo,byl jse špatný otec".Ničilo mně ho tak vidět.Klekla jsem si k němu."To není pravda"."Ale je,za všechno můžu já,kdybych mu to netajil,tak by tu ted byl a ne v té debilní nemocnici"."Ty za to nemůžeš,nesmíš se za to vinit".Chtělo se mi brečet."Přišel jsem o vaší mámu,Jestli přijdu i o syna,tak to nezvládnu".Byl na tom opravdu špatně.Objala jsem ho."Tohle neříkej,nepřijdeme o něho"."Mám tě rád Emily".S těmi slovy se zvedl a odešel k sobě do pokoje.Tohle bylo moc i na mně.