(Ne)přátelé

první setkání

Sam

Když jsem se ráno probudila.Všechno bylo jinak.Cítila jsem se jinak.Z ničeho nic jsem se usmála.
Včerejší večer byl tak krásný. Řekl mi že mně miluje.Mně ? Já , 
nemůžu tomu uvěřit že se to děje.Vstala jsem z postele a šla se umít.Vzala jsem si na sebe rifle tričko,a svetřík.Vlasy jsem si dala do ohonu.Trochu jsem se namalovala.Potom jsem šla dolu.
Když jsem si chtěla udělat snídani,všimla jsem si že táta dělá snídaní když jsem přišla do kuchyně."Dobré ráno , sedni si za chvíli bude snídaně".Tohle bylo divný."Děje se něco tati?".Zeptala jsem se když jsem si sedla."Ne ? Nemůžu udělat jen tak snídani pro mojí holčičku"."Dobře".Trochu pochybně jsem se usmála."Jak bylo s Chrisem?"."Tati nechci se hádat"."Nechci začít hádku ale popovídat si".Uklidnila jsem se."Bylo to fajn".Smála jsem se jak mála holka."Celá zářís když o něm mluvíš".Smála jsem se dál."Proto to musíš ukončit"."Co ??!!"."Nechci aby ses trápila,a to se přesně stane!!"."To nebudu poslouchat ,když dovolíš musím do školy"Zvedla jsem se ze židle a chystala jsem se odejít.Ale otočila jsem se a dodala jednu věc:"Víš tati to co se stalo Matce a tobě , neznamená že se to stane i mně"Chtělo se mi brečet.Odešla jsem.Bylo mi strašně.Jak to mohl říct ?!! Pomyslela jsem si.

Šla jsem na autobusovou zastávku.Když jsem čekala ,všimla jsem si malou holčičku s rodiči.Byli tak šťastní. Musela jsem se pousmát.Taky jsem byla s tátou takhle šťastná. Ale to bylo kdysi.Ted je to všechno jinak.Když jsem nastoupila do autobusu , dala jsem si sluchátka a zapnula si písničky.Potopila jsem se do temna.Vzpomínala jsem na staré časy.Kdy se táta jenom smál.Nikdy by mně nenapadlo že by mohl být takový.Neuvědomala jsem si že jsem už před školou když mně v tom vyrušilo z přemýšlení zastavení autobusu.

Když jsem byla u skřinky proběhla Emily."Musíme si oromluvit".Nechápala jsem."Jo děje se něco ?"."Víš mám tě ráda ale nechtěla by si mi něco říct?".Měla trochu naštvaný tón."Ty to víš"."To že spíš s mým bráchou ? Jo vím ale řekl ti že tě miluje a ty si mu nic neřekla"."Jak to víš?"."No brácha mi to řekl".Byli jsme ticho."Slíbila jsem mu že ti ti neřeknu že to vím ale nemohla jsem si už pomoct".Začala jsem se smát."To nevadí ,stejně jsem ti to chtěla říct ,chtěla jsem si o tom s někým promluvit"."Takže ..můj bracha?"Usmála se."Nějak se to stalo,prostě já sama nevím.Když jsem s ním tak se nemůžu ovládat a cítim se jinak".Usmívala jsem se jak malá holka."Ty do zamilovaná".Chichotala se."Nevím jestli jsem zamilovaná ale vím že mi na něm záleží, Je pro mně důležitý".Objala jsem ho.Pak řekla:"Lepší holku si neumím představit pro mého bráchu"Smáli jsme se.Jsem ráda že jsem to někomu řekla,ulevilo se mi.Pak jsem řekla Emily celou moji verzi.Co se všechno stalo a hlavně co se stalo dneska ráno s tátou.
Byli jsme ve třídě když v tom jsme slyšeli na chodbě povyk.Všichni jsme se šli  podívat co se děje.Někdo se tam rval.Byl to Bradly a nějaký kluk.Viděla jsem ten jeho pohled.To nebyl on.Najednou mi ho bylo líto.Přece jenom vím že není špatný kluk.Najednou jsem vběhla mezi ně."Dost !!!".Podívala jsem se na toho kluka.Potom na Bradlyho."To nejsi ty Bradly".Vypadal jak troska.Bylo mi strašně líto.Vypadal že neví co dělá.Najednou odstoupil.Něco si pro sebe mumlal."Promin , nechtěl , nechtěl jsem ti ublížit"."Co se to semnou děje?"."si nemocný,musíš jít s S východní poradkyní ,pomůže ti".řekla jsem mu opatrně,Když jsem viděla Paní Robertsovou byla to naše východní poradkyně.Byla to hodná žena svojí práci dělá skvěle.Všichni na nás čučeli.Skoro celá škola stála na chodbě a sledovalo toto divadlo.Když Bradly odešel s Opatrovatelkou.Stála jsem tam a doufala že bude v pořádku.

Chris

Poslední dobou je všechno jiné,prostě lepší.Je mi skvěle .Začínám nalézat cestu k rodině a jsem zamilovaný.Jedním okamžikem se mi změnil život.Jsem šťastný. Když jsem včera připravoval večer pro Sam myslel jsem jenom na to aby se ji to líbilo.Taky jsem se trefil do černého. Byla ohromená.Cely večer byl skvělý. Já bych se bavil asi jinak.Ale chtěl jsem aby ona se cítila šťastně.