(Ne)přátelé

Nemocnice

Sam

Jakmile Chris odešel.Myslela jsem že umřu.Co jsem to provedla? Měl pravdu.Přišla jsem o něho.Z očí se mi hrnuli vodopády slz. Úplně jsem se sesypala.V tom jsem se musela opřít o zed.Pak jsem podél té zdi sjela dolu na zem.Brečela jsem a brečela.Jsem tak blbá.Proč jsem mu to vůbec tajila?Já byla jsem tak mimo,nevěděla jsem co budu dělat.Musela jsem se uklidnit.

Uběhla asi tak hodina.Během té hodiny jsem dostala záchvat uklízení.Musela jsem se nějak zabavit aby mi bylo líp.Jenže skutečnost byla taková že mi bylo ještě hůř.Nemohla jsem ani pomyslet na to co se stalo.V tom jsem si všimla že mi volá Emily.Zvedla jsem to."No co je?".Řekla jsem úplně bez života."Sam!!!".Brečela do telefonu."Musíš okamžitě přijet do nemocnice!!!"."Emily co se stalo?!".Chvíli byla ticho.Pak řeklo to slovo."Chris".Všechno kolem mně se zastavilo.Jako by se mi zastavilo srdce.Najednou mi vypověděli službu plíce.Spadl mi mobil z ruky.Nemohla jsem se ani pohnout.Všechno jsem hodila na zem a běžela se obléknout.Pak jsem běžela na bus.Jenom s jedinou myšlenkou.Když jsem se koukla na jízdní řád,další bus měl jet až za hodinu.Nemohla jsem čekat.Zavolala jsem si taxi.Hned na to přijel a já nastoupila.Řekla jsem mu kam jet.Začala jsem panikařit.Co když umře ? co když to nezvládne?Pomyslela jsem si.Pořád jsem si opakovala že bude v pořádku.Musí být.Hned jak jsme dojeli před nemocnici,rychle jsem mu zaplatila a běžela na recepci."Dobrý prosím vás chtěla bych se zeptat na Chrise Smitha ?".Byla jsem netrpělivá."Vy jste jeho?".To si dělá srandu!!!"Jsem jeho přítelkyně!! takže mohla by jste si laskavě pospíšit!!".To snad nebyla pravda.Tak dlouho ji to trvalo.V tom jsem slyšela svoje jméno."Sam!!".Otočila jsem se,"Emily !!".Přiběhla a objala mně,brečela."Co je sním ?!!!"."Operuji ho"."Co se stalo ?"Snažila jsem se být klidná.Jenže úplně se mi třepal hlas strachy."Měl bouračku,přejel na červenou a vrazil do něho kamion".Brečela.Najednou mi vyhrkli slzy.Pak pokračovala."Dozvěděli jsme se s Chrisem že je adoptovaný Sam.....Kdyby si viděla tátu, dává si to za vinnu.Ještě ani nic neřekl".Byla zoufala.Já upřímně taky.Pak mně zavedla za ostatními.Všichni seděli na chodbě a čekali než přijde doktor.Když jsme přišli.Hned jsem objala Olivii a pak i Ricka.Emily měla pravdu,byl mimo.Jako by se seknul ve své realitě.Čekali jsme asi tak hodinu než přišel doktor.Měla jsem strach tak velký strach.Vzpomněla jsem si na to jak jsme se hádali nebo tak jak mně překvapil na kroužku literatury,taky jak jsem ho našla v parku.Nebo jak mně chránil před Bradlym a na naše první rande.Nesmí umřít.Cítila jsem jak se mi do oči hrnou slzy.Ale pak jsem je zahnala.Musela jsem být silná už kvůli Emily.V tom přišel doktor.Všichni jsme se postavili a chtěli jsme vědět jak to ted bude."Pane Smithi váš syn je s toho nejhoršího venku.Ale je ted v komátu,Ted se s tím musí poprat sám,záleží na něm jestli se probere".Všem se na okamžik ulevilo.Pak se zeptala Olivie:"Jaka je šance že se probudí?"."Můžu vám říct že ted musíme jenom čekat.Je tu ještě jedna věc.Váš syn měl vážné zraněni míchy.Je tady dost pravděpodobná možnost že Chris už nebude chodit".Najednou se mi zamotala hlava.Musela jsem si sednout.Nemohla jsem být silná.Celý můj svět byl v háji.Pan doktor potom odešel,hned potom co nám řekl že ho můžeme vidět,ale po jednom.Já tam nemohla jít dovnitř.Nemohla jsem ho vidět.To ho zničí když zísti že nebude chodit."Jdu si pro kafe chceš taky?".Zeptala jsem se Emily."Jo dík".Byla úplně mimo,to všichni.

Emily

Když jsem přišla domu,a zístila co se stalo.Chápala jsem Chrise proč odešel.Měl z nás k mámě nejblíž,přitom to je pro něho cizí žena.On si to aspon ted myslel. Když se nevracel,měli jsme o něho strach.Pak tátovi zavolali.Podle jeho výrazu,šlo poznat že se něco stalo."Chris měl autonehodu".To bylo jediné co táta řekl.Pak jsme všichni nastoupily do auta a jeli jsme za ním.Od té doby táta nic neřekl.

V nemocnici jsem ho viděla jak ho vezli na sál.Měl všude modřiny a viděla jsem spoustu krve.Musela jsem zavolat Sam.Když jsem ji to řekla.Na druhem konci se nikdo neozýval.Asi byla už na cestě sem.Olivie se snažila aby něco Táta řekl.Jenže to s ním ani nepohnulo.Měla jsem o něho strach.Hlavně jsem se bála o Chrise.I když je adoptovaný je to pořád můj bratr a já ho miluji.Přišla jsem o mámu a nedovolím abych přišla o bratra.

Když Sam šla pro kafe a rodiče a táta šel za Chrisem s Olivii já seděla jsem na chodbě.Věděla jsem že Sam nešla pro kafe ale musela být sama.Já se ji ani nedivím.V tom jsem slyšela známy hlas.Jak se s někým hádá a hned na to přiřítil jako do Statbucks. Dívala jsem se na něho.On na mně taky."Známy od mého otce tady pracuje,dal mi vědět".Přisedl si ke mně na zem."Jak mu je?"."Je v komátu".řekla jsem jednoduše.Měla jsem co dělat abych se nesesypala."A už nebude chodit".Tak ted se stalo přesně to co jsem nechtěla.Rozbrečela jsem se,byla jsem úplně na dně."Musí se probrat,nemůžu o něho přijít!!".Mluvila jsem mezi vzlyky.Finn si mně přitáhl a objal mně."Pšššt !!Nebreč,jestli je něco co jsem si jistý.Je že Chrise nic nerozhází,on se s tím popere".Mluvil mi do vlasu.Držela jsem ho tak pevně."Takže už nebreč".Měl strašně uklidnující hlas.Cítila jsem se v bezpečí.Pak jsem se uklidnila,ani nevím jak.Odtáhla jsem se."Asi bych měla jít dovnitř"."Jestli chceš tak půjdu s tebou".Usmála jsem se na něho."Ne to musím zvládnout sama ale dík".Šla jsem se převléct do toho roucha nebo co to je.Kdyby nebylo Finna tak se asi neuklidním.Nečekala jsem že dokáže být i takový.Když jsem se vyměnila s rodiči.Chtělo se mi brečet když jsem ho tam viděla ležet.Šla jsem k němu.Chytla ho za ruku a věřila jsem tomu co řekl Finn.Nic jiného mi nezbývalo.

Sam

Šla jsem si pro kafe.Jenže po cestě jsem si všimla záchodu.Šla jsem na ten záchod.Nikdo tam nebyl,zabrala jsem si jednu kabinku a zamkla se.Najednou jsem se zhroutila.Začala jsem brečet.Všechno co jsem v sobě držela.Prostě jsem vybouchla.Nevěděla jsem co budu dělat,Nevěděla jsem jestli mně bude chtít potom vidět.Co když se neprobere?Pomyslela jsem si.S očí se mi hrnuli vodopády slz.Nemohla jsem dýchat.Cítila jsem jak mně něco tížilo na srdci.Byla jsem ztracená.Já nemohla jsem ho ani vidět.Bylo mi děsně.Myslela jsem jenom na to že bych ted nejraději byla na jeho místě ,místo toho abych se cítila takhle.Tak špatně jsem na tom byla.

Když jsem se trochu uklidnila,upravila jsem se.Je fakt že jsem měla řasenku rozmazanou.Vypadala jsem jako klaun.Šla jsem zpátky.Byla jsem už pryč dlouho.Když jsem přišla na chodbu,nikdo tam nebyl,jenom jsem viděla Finna jak sedí na židli a brečel??."Finne?".Zeptala jsem se zvědavě."Sam!!".Řekl překvapeně."Kde je Rick a Olivie?"."Doktor je poslal domů,at si odpočinou,Emily je uvnitř,Nabídl jsem se že pak Emily vezmu domu".Dívala jsem se na něho podezřele."Klid,nemám žádné,postranní úmysly,je to sestra mého kámoše"."jen aby".V tom vyšla Emily.Chtěla jsem se ji zeptat jestli je v pohodě ale Finn mně přeběhl."Chtěla bych už domů"."Jasně řekl jsem rodičům že tě odvezu".Podívala se na něho nechápavým výrazem."Chceš taky svést?".Zeptala se mně Emily."Ne já zůstanu".Snažila jsem se o úsměv ale nic moc.V tom jsme se rozloučily.Odešli.Rozhodla jsem se že půjdu dovnitř.Když jsem na sebe oblékla to roucho,pak jsem vešla.Sedla jsem si k němu.Bože bolelo mně srdce ho vidět takhle."Zase strháváš na sebe pozornost,jako vždycky".Věděla jsem že mně neslyší,jenže já mu chtěla toho tolik říct."Vždycky,si mně štval,hlavně ty tvoje kecy".Cítila jsem jak se mi do oči hrnou slzy."Musíš se probrat Chrisi".Řekla jsem najednou.Chytla jsem ho za ruku."Slyšíš ?!!,nemůžeš mně tu nechat,já ....,hrozně mně to mrzí,Měla jsem ti to říct ale bála jsem se".Ted jsem už brečela.Byla jsem zoufala."Miluju tě!!!!Slyšíš?!!! Vždycky tu budu pro tebe,At se stane cokoliv.Protože tě miluju".Brečela jsem a brečela.Jenže Chris pořád spal.Ani se nepohnul.V tom jsem si položila ruce na jeho postel a na ně hlavu.Byla jsem úplně v háji.Nemohla jsem dýchat a prostě jako by ve mně úplně všechno protestovalo.

Ani nevím jak ale potom jsem usnula tak jak jsem brečela ,opřená o Chrisovou postel.Celý den byl strašně náročný.Nemohla jsem uvěřit že se to děje.Bylo to jako v nějakém špatném filmu.