BTS [Short stories]

Dance love [Hoseok]

„A raz dva tři, raz dva tři..." znělo mi hlavě, mezitím, co jsem se snažila nezapomenout na ty kroky. Naštěstí pak hudba přehlušila trenéra a já byla schopná na chviličku zapomenout, že je semnou v místnosti.

Plně jsem se soustředila na všechno, co dělám, aby se mi nohy nezapletly do jeho, že mi pak ani nedošlo, jaké ticho je.

„Co je? Co jsem zase udělala blbě?" tekly mi nervy. Pustila jsem svého tanečního partnera a podívala se na Ricarda.

„Co? To si děláš srandu, že jo." Křiklnul naštvaně. Vykulila jsem oči a fakt nechápala, o co tu kráčí. Nedělám v poslední době nic jiného, než že jen trénuju na tu pitomou show. Nemám vůbec žádný čas pro sebe a do toho se ještě každý večer po tréninku cítím, jako by mi všechny části těla měly upadnout.

Utřela jsem si pot z čela a raději mlčela. Jsme sice dobří přátelé, no když nás tahle akce spojila dohromady pracovně, byla to katastrofa. Neuměli jsme se vůbec brzdit v hádkách, protože tu nepanoval žádný přirozený respekt jako jinde na pracovišti.

Naštvaně začal pochodovat tam a zase zpátky. Nechápavě jsem se podívala na Hoseoka, ale ten měl hlavu jen svěšenou a na tváři neurčitý pohled. Jasně, co bych taky od něj mohla čekat, že jo. Určitě je celý šťastný, že se do toho zapletl – teda, on je za to, na rozdíl ode mě, alespoň slušně placený.

„Spletla jsem kroky?" šeptla jsem k němu.

Zatvářil se nechápavě, ale pak zavrtěl hlavou. Ten mi toho asi moc neřekne. Vůbec se spolu totiž nebavíme. Je mi to líto, protože jsme nuceni spolu trávit opravdu hodně času. Přistihuju se přitom, že mě přitahuje ta jeho tajemná stránka. Nedá se v něm číst, nedává najevo vůbec žádné pocity a prostě si drží odstup. Možná to působí trochu arogantně, no zjišťuju, že mi to zkrátka imponuje. Můžu být pak naštvaná jedině na sebe, že mám takové myšlenky, protože já jsem asi to poslední, na co on může myslet. A nezazlívám mu to – jen spolu pracujeme.

„Alex..." upoutal na sebe Ricardo pohled nás obou.

„Hm?" zabručela jsem. Už jsem značně bez nálady. Pět hodin tady jen s malými přestávkami a na konec je to stejně blbě.

„Neděláš špatně kroky, ale celý ten postoj je blbě." Rozhodil rukama.

„Tvoje držení těla odpovídá spíš nějakému formálnímu tanci, a ne tomu, o co se tu snažíme my. Má to být vášnivé, romantické, máte vypadat jako milenci a ne dva lidi, co se ani neznají." Na to jsem nepochybně zčervenala.

„Taky že se neznáme a měnit to nehodlám." Zavrčela jsem. Odporuju sice sama sobě, no nechci dát najevo absolutně žádný zvýšený zájem. Bojím se, že by se to pak otočilo proti mně.

„To se o mě taky říct nedá." Ucedil Hoseok. Řekl to ale tak tiše, aby ho Ricardo neslyšel, takže to pak pěkně schytám jenom já. Fakt díky.

„Tak ještě jednou. Trochu se u toho uvolni a neměj výraz, jako bys chtěla utéct pokaždý, co se tě on dotkne." Přešel ke stereu.

Nahlas jsem si povzdychla a zaujala požadované držení těla. I když... to očividně bylo špatné. Ještě, než to začalo hrát, Ricardo přešel ke mně a upravil, co jsem měla blbě.

„Že já mám tohle za potřebí, fakt." Sykla jsem spíš pro sebe. Když se rozezněly první tóny, zavřela jsem na okamžik oči a snažila si představit, že teď tančím s někým jiným. Třeba mi to pomůže. Kdybychom se alespoň více znali, nebo on nevypadal tak odměřeně. Je sice pravda, že u tance se celé jeho postavení změní a s ním i výraz ve tváři. Jde vidět, že je opravdu profesionál. Vůbec mě to ale neuklidňuje – spíš naopak. Stydím se mu dívat do obličeje a do teď těžce nesu, jak intimně se u tohoto tance dva partneři dotýkají.