Milý Náměsíčníku I.

30. Pošahaný den

,,Víš, že jsou zamknuté dveře?" uvědomím si najednou. Kde asi přespali ostatní? Jako na zavolanou se ozve klapnutí kliky a pak bušení na dveře.

,,Doháje," zamrmlá Remus, vstane a začne se oblékat. Já ho napodobím a postupně najdu všechny kusy oblečení, které jsou poházeny všude možně po pokoji.
Znovu se ozve bušení.

,,Moment!" zakřičím a jakmile se ujistím, že všechno oblečení máme já i Remus na svém místě, mávnu hůlkou a otevřu dveře.

,,Rychlonožko?" vykulí oči Peter.
,,Červíčku?"
"Co tu-" pohlédne za mě na Rema... ,,Aha." Už raději mlčí a projde do pokoje.

,,Tak já asi půjdu omrknout situaci k nám do pokoje. Uvidíme se na snídani!" Pošlu Removi vzdušnou pusu a vesele se rozběhnu dolů ze schodů a pak zase nahoru k dívčím ložnicím.

Co uvidím, když otevřu dveře do našeho pokoje, mi na chvíli vyrazí dech. Na Lilyině posteli leží krom zrzavé dívky i Dvanácterák. Díky Merlinovi, jsou oblečení. Leží oba na boku a on má ruku přehozenou přes ni.

,,Vstávat, vy hrdličky!" vykřiknu a energicky vyskočím na onu postel. A ještě energičtěji pak ve skákání pokračuji.
James nesouhlasně zamručí a Lily si zakryje hlavu polštářem.

,,Běž do háje, Rychlonožko." No promiň? Tak to si teda beru osobně. Nechtějí mě tu? Fajn! Pak já tu nechci je.
Copak teď asi udělám? Můžete třikrát hádat.

,,Aguamenti!" Fontánkou vody, která mi tryská z hůlky střídavě mířím na oba morouse.
,,Maio, prosím," zasténá zoufale dívka. A vidíte jak je snadné být slušný. Stačí poprosit.

Se smíchem seskočím z postele a ze skříně vyhrabu vhodné prázdninové oblečení. Dnes je prvního ledna roku 1978. Poslední den vánočních prázdnin, po němž následuje poslední půlrok- poslední čas strávený se spolužáky tady na hradě.
Co ale bude pak?

Z přemýšlení mě vyruší Nath, která vběhne do pokoje jako uragán.
,,Dobré ráno! " pozdraví nás zadýchaně. ,,Jamesi?!" vytřeští oči podobně jako Peter, když viděl mě v klučičím pokoji.
Promočený Dvanácterák se vypotácí z postele, hůlkou vysuší své oblečení a pak i louži, kterou stihl na zemi vytvořit.

,,Řekne mi někdo, co James Potter dělal u Lily v posteli?" zeptá se stále ohromená blondýnka.
,,No... jakožto její nový kluk jsem jí dělal v noci společnost," zazubí se, mrkne na čerstvě osušenou rusovlásku, políbí ji na rty a odkráčí z pokoje.

,,Kluk?"
Upřímně.. kdo to nečekal?
,,Mhm.." odpoví zasněně Lily.

,,Vsadím se, že do dvou minut už bude mít celý hrad pozvánku na svatbu," řeknu škádlivě.
,,Mhm..." přikývne rusovláska s pohledem utkvělým ve dveřích, kde zmizel její James.

* * * * * *

Já, Lily a Nath kráčíme chodbami do Velké síně na snídani, když vtom se před námi zjeví kluk s delšími uhlově černými mastnými vlasy.
,,Lily, můžu s tebou mluvit?" zeptá se zoufale.

,,Ne, nemůžeš," odbyje ho a zrychlí krok. Když ho obejde, pokynu Nath, ať jde za ní a sama zůstanu stát proti němu.
,,Tak hele kámo, Snapee, Srabusi, Severusi... Už nevím, jak ti mám říkat." Tak a teď se připrav na smršť výčitek...

,,Myslela jsem, že jsi fajn, dokonce jsem se ti chtěla omluvit za těch šest pitomých let, kdy jsem ti jen nadávala a bezdůvodně tě urážela," odmlčím se. ,,Proč jsi najednou udělal takovou blbost a připravil se o, troufnu si říct, jediného člověka, kterému na tobě záleželo?" Sleduji jeho tvrdý a smutný výraz... Dobře, dobře uznávám. Bylo to dosti upřímné i na mě.