Program Sentinel

Člověk

„Připomeň mi, proč jsem se do tohoto nechala uvrtat," zasyčela Elis a schovala si obličej hlouběji do záhybů kápě. Shadow po ní blýskla pohledem černých očí. Pro dnešní noc, pouhou měsíce, se rozhodla vrátit se ke své staré podobě, temné ženy bez jediné barvy. Dokonce i bělma měla černá, její stříbrné vlasy připomínaly hluboké stíny. Ona sama v ten okamžik byla spíše nocí, než člověkem. A to jí vyhovovalo.

„Protože mi dlužíš a víš, že děláme správně," odsekla. Rychle se ohlédla, jestli je náhodou někdo nesleduje. „A buď zticha. Jestli někdo spustí poplach, bude o dost těžší se dostat ven."

„Jsi nejmocnější mutantka vesmíru. Nějak bys to zvládla."

„A myslíš, že bych to měla zvládnout předtím, nebo potom, co se zhroutím z výdaje energie? Ráno jsem vás zbavila zhruba tisícovky Sentinelů. Nechtěj, abych bojovala s mutanty."

„Tak jo. Kde máš vůbec Nightcrawlera?"

Shadow sebou cukla. Nightcrawler. Samozřejmě, že s jejím plánem nesouhlasil.

„Ne," prohlásil Kurt asi dvacet setin vteřiny poté, co reportérka domluvila. „Ať tě to ani nenapadne. Nemysli na to. Obětovat se, jen proto, že nějaká ženská v televizi říká, že to dá mutantům práva? Lže. Jistěže lže. Po takové době bojů se nevzdají nadvlády nad jiným druhem. Nikam nejdeš."

„Ale, Kurte..." začala Shadow. Zarazila ji jeho ruka, když se před ni teleportoval a přitiskl jí ji na ústa.

„Prostě ne. Nepřijdu o tebe znova. Tahle bitva mi vzala Storm. Vzala mi Beasta. Vzala mi přátele." Kurt pevně stiskl rty a naklonil se k ní, jako by ji chtěl políbit. Místo toho si povzdechl. „Myslel jsem, že přijdu i o tebe. Rozhodl jsem se radši pro smrt. Jestli umřeš ty, umři i já; ve všech směrech, v jakém člověk umřít může. A já nechci umřít. Ne teď, když tě mám zpátky a můžeme si vrátit těch čtrnáct let. Téměř nestárneme. Můžeme být spolu, navždy. Prosím."

Přitiskl své čelo k jejímu. Shadow se zhluboka nadechla vůně, která se z něj linula. Sprchový gel a cosi nezaměnitelného, těžko popsatelného, zcela jeho. Uklidňovalo ji to, stejně jako tmavá barva jeho kůže a ten pocit, když ji pevně držel kolem pasu. Jenže ona už se rozhodla, přestože to bolelo.

„Neboj. Nikdy tě neopustím," zašeptala do jeho dlaně. Potom ji něžně odsunula stranou a políbila ho. Kurt překvapeně rozšířil oči nad její náhlou zuřivostí. Shadow ho pevně objala nohama kolem pasu. Její ruce sjely na jeho záda, kde se uhnízdily. Cítila pod prsty svaly, obvykle téměř nespatřitelné, ale stále tam. Zhluboka dýchala, snažila se nic nezkazit. Nightcrawler měl na vášeň jiný názor.

„Čekali jsme čtrnáct let," připomněl jí zadýchaně. Z hlavy mu vymizely všechny sliby, dané církvi. Věděl jen, že je se svou ženou, mají pro sebe postel a spoustu času.

„Neměli bychom to dělat," zavrněla Shadow. „Měli bychom truchlit."

„Ano," souhlasil Kurt. Když nedával najevo žádnou snahu podpořit svá slova činy, Shadow se vesele zasmála a znova ho políbila.

„Vstávej, Růženo," šťouchla do ní Elis. „Jsme u Blackbirdu. Jakej je plán?"

Shadow párkrát mrkla. Nečekala náhlé probuzení ze zápalu vzpomínání. Potřásla hlavou, aby se vzpamatovala, jenže k ničemu to nebylo. Do očí se jí stále tlačily slzy. Pokud všechno dopadne podle plánu, už nikdy Kurta neuvidí. Jen představa, jak bude zdrcený její smrtí, ji děsila natolik, až měla chuť celý plán odpískat. Kdyby měla na výběr, skutečně by to udělala, ale ona na výběr neměla. Všichni mutanti světa versus ona. Bylo předem jasné, pro co se rozhodne.