Program Sentinel

Symbolika ostružinového koláčku

„Moje dcera je mrtvá," zopakovala Shadow a přitiskla si ruku na srdce. Cítila ho; bilo jako obvykle, jen možná trochu rychleji. Každý úder bolel, jako by v něm měla tisíc jehliček. Vzpomněla si na Nightshadow, na tu trochu, co o ní věděla. Na její stříbrné vlasy, na zlaté oči, na temnou kůži a kožnatá křídla, ocas, který jí mohl dokonale pomáhat s akrobacií. Ta dívka zemřela přímo před ní. Málem ji to samotnou zabilo.

Cítila něco, co trochu připomínalo žal. Taky něco podobného hněvu. Nic z toho se nepřetavilo ve skutečnou emoci, protože Katharina byla jen snem. Neznala tu mutantu. Možná byla její dcerou, a slušelo by se pro ni truchlit, jenže Shadow nevěděla, kdo to je. Neviděla ji vyrůstat. Katharina „Tara" Wagnerová navždy zůstane mutantkou, ne, dívkou, o které Shadow nic nezjistí. Bude tu jen ten neurčitý pocit, že by ji měla milovat, nezaostřená vzpomínka na pokračování Shadowiny krve.

„Nemohu za ni truchlit," řekla nakonec upřímně. „Vaše vzpomínky mne matou. Vzpomínky vás všech... já nevím, co cítím. Vy jste za ni smutní a chtěli byste ji pohřbít, ale já ji vůbec neznám. Vím jen, že to byla moje dcera... nic víc pro mě neznamená."

„Před chvílí ses z toho málem zhroutila. Shadow, jsi v pořádku?"

„To kvůli tobě, Jean. Ty jsi byla z její smrti mimo. Já jsem v pohodě."

„A Kurt?"

Mutantka uhnula pohledem. „Promluvím s ním."

Na chvíli zavládlo ticho. Jean jí poklepala na koleno.

„Myslíš, že bys mohla vstát? Co ruka?" zeptala se s úsměvem. Shadow se pokusila zamávat paží. Kupodivu to nevyvolalo žádnou bolest.

„Myslím, že to je dobrý," zamumlala, šťastná, že Wolverinova hojící schopnost funguje tak rychle. Opatrně a polehoučku si protahovala nohy, připravená na další děsivé zapraskání. Nic se neozvalo. „Asi, asi bych mohla chodit. Proč?"

„Protože nám lidstvo vyhlásilo válku a ty se musíš stát naším vůdcem. Pojď, řeknu ti to cestou." Vstala Jean a nabídla Shadow rámě. Ta ho s povděkem přijala, a poté se nechala vytáhnout na nohy.

------

Shadow překvapeně procházela obrovským komplexem, skrývajícím se pod Xavierovou školou. Nikdy by nečekala, že tam uvidí něco tak obrovského; a už vůbec ne, že to bude celé zaplněné mutanty. Byli všude, mladí i staří. Někteří vypadali úplně normálně. Jiní byli obdařeni všemožnými výrůstky po těle, přebývajícími končetinami, ocasy, rohy, šupinami, ploutvemi. Jeden z chlapců připomínal kuře, jiná dívka si hrála s plameny, co jí šlehaly z rukou. Dokonce i strop byl obsazený, tábořili tam mutanti schopní létat. Trámy, které podpíraly strop místnosti, byly pospojované a tvořily tak primitivní ubytování.

„Impozantní," prohlásila po chvíli. Jean se potutelně usmála a ukázala na dveře, vedoucí do dalšího sálu.

„Tam žijí X-meni a někteří užiteční mutanti. Telepati-doktoři, mutanti s léčivou schopností, pár skutečných mistrů, kteří naši školu ukrývají před zraky světa. Myslím, že to oni by měli být první, kdo tě uvidí, než budeš mluvit k mutantům."

„Mluvit k mutantům?!"

„Mluvit k mutantům. Profesor tě prezentoval jako někoho, kdo změní svět v ráj na zemi, tak bys pro ně tak měla vypadat. Máš tu osm tisíc lidí, co si myslí, že jim zachráníš krk. Nezklam je." S těmi povzbudivými slovy se proplétaly mezi spousty stanů, narychlo postavených na chladné zemi. Někteří mutanti je zdravili, jiní se schovávali a krčili ve stínech. Shadow koutkem oka zahlédla stan, který... svítil?

„Jean? Co se to tam...?"

„Nevšímej si toho. Každý své schopnosti projevuje jinak. Tenhle mutant svítí."

„Ale..."

Ze stanu se ozval výkřik.

„Nevšímej si toho," řekla pomalu Jean, mezi slovy dělala dlouhé pomlky. Shadow se naposledy ohlédla na stan, než se rozeběhla, aby dohnala telepatku, která byla téměř u dveří. Zrzka na dveře opatrně zaťukala a zaposlouchala se.

„Dále," ozvalo se. Jean lehce přikývla a otevřela. Rukou naznačila Shadow, že má vstoupit.

Stříbrovláska se zhluboka nadechla, než dvěma dlouhými kroky překonala vzdálenost mezi ní a vnitřkem místnosti. V kostech jí při tom nepříjemně zapraskalo. Nevšímala si toho.

Její příchod vyvolal bizardně silnou reakci. Někteří se postavily, jiní pootevřeli ústa. Blonďatý chlapec s neuvěřitelně modrýma očima vyjekl a odskočil od těla nějakého mutanta, který měl nejspíš něco s nohou, soudě podle jeho roztrhaných kalhot. X-man s tmavě modrou kůží a zlatýma očima párkrát zamrkal, a švihl ocasem, až z něj vystříklo několik kapek krve.

Trvalo to jen pár vteřin. Jean potichu zavřela dveře a šla se postavit vedle Cyclopse. Zbytek mutantů pořád jen bezhlesně stál. Shadow se nervózně ošila. Všichni na ni zírali.

Ticho nakonec prolomilo vrčení vozíčku.

„Shadow," řekl Profesor s úlevou jasně vepsanou do tváře. „Vítej. Bohužel tady nemám konvici, jinak bych ti nabídl čaj. Snad něco jiného na zub?"

Zpoza zubů stříbrovlasé mutantky uniklo nevěřícné zasyčení. „Něco na zub?"

„Máme tu výtečné ostružinové koláčky, kdybys chtěla."

Málem ji ta vzpomínka porazila. Ostružiny? Koláček? Ostružinový koláček? Šeptala její mysl. Xavier se stále usmíval.

„Kurte, dojdi pro ně, prosím." Přestože dodal k rozkazu prosbu, nezměnil ho. Stále to byl rozkaz a Kurt ho bez jediného zaváhání vykonal. Trochu se zapotácel, když ji podával talířek, na kterém byl jen jediný kousek jídla. Ne dost velký na to, aby se najedla, ale stále dostatečný na ochutnání. Ruka se mu trochu třásla.

„Já... jak můžu vědět, že není otrávený?" vydechla. Vzpomínka. Drž se té vzpomínky. Přikazovalo její vědomí. Polkla.

Kurt zaťal zuby a zakroutil ocasem. Potom velmi opatrně vzal koláček mezi prsty a ukousl si z něj. Z koutku úst mu vypadl drobeček, který spadl na podlahu.

Mutantka se stříbrnýma očima se podívala do těch jeho, zlatých. Zaváhala.

„Nemusíš to jíst, pokud nám nevěříš," zašeptal. Něžně zvedla koláček v dlani a položila si ho na jazyk. Jeho kyselá sladkost se jí rozplývala na jazyku jen pár chvil, než, spolu s chutí listového těsta, zmizela.

„Věřím," řekla prostě.

Mutanti v místnosti začali tleskat a výskat radostí. Kurt se ušklíbl a podal své ženě ruku. Cítil symboliku toho gesta a modlil se ke všem bohům, aby ji cítila i ona, a hlavně, aby jeho ruku přijala.

Přijala.